Milé Zvířetnice a Zvířetníci!

Jak jste na tom? Máte rádi sníh? Já ano. Každý rok se těším na ten okamžik, kdy se objeví. I když si většinou v posledních letech dává na čas a na svatého Martina vůbec nebere ohled.

Většinou se ohlásí už večer předem, obloha je šedá, šedobílá a ráno za oknem, ještě před svítáním, lampy září tak nějak jinak, jakoby víc dooranžova. A při pohledu z okna je všude vůkol bílo.

Modřanská rokle, první sníh 2023

Letos přišel v posledním listopadovém víkendu. Vyrazila jsem ráno spolu se svým psíkem, Quicksem, na obvyklou procházku. I on sníh miluje. A dává to hned najevo, válí se, leží zády na zemi a všelijak se kroutí a ve sněhu otírá. Tohle snížkování má moc rád.

A já se zatím zaposlouchám, do zvuků křupajícího sněhu, pod mýma nohama. Quickse překvapí skořepinkou ledu pokrytá hluboká louže, led schovaný pod nánosem sněhu pod jeho vahou praská a on udiveně kouká na mokré tlapky.

Všechno se najednou zdá čisté, zářící bělobou. Jdeme dál, za sebou máme Hasičskou stanici Modřany a scházíme k retenční nádrži Borový u lesa Kamýku. Fotím listí, šípky, bodláky, kdeco… Quicks zatím pozoruje kolemjdoucí psíky. Většina z nich je na tom stejně – sníh si užívají skoro všichni. Potkáváme i rodiče s dětmi, ty musí využít každý napadaný centimetr sněhu a sjíždět po něm na lopatách… než nám zase nenávratně zmizí, roztaje a vsákne se do půdy.

Na cestičce si všimnu luční kobylky; v tomto ročním období je bohužel mrtvá. A tak ji alespoň zvednu a položím na zasněžený list a tam ji také vyfotím. Kousek dál je na asfaltu sfouknuté modřínové jehličí, mírně pokryté sněhem - připomíná mi ledové srdce…

Kolem tu a tam poletují sněhové vločky. Prošli jsme se a také trochu promrzli, a tak už se pomalu chystáme domů. Ještě vyfotím zasněžené poupě růže a na záhonu před domem oranžový měsíček se sněhovou čepicí. A honem do tepla, na horký čaj, nebo kávu a snídani.

Foto: Jitur. Další obrázky si můžete prohlédnout níže v klikacím okénku nebo přímo zde na Rajčeti.