Ve čtvrtek se Měsíc ocitl v novu a to vždy věstí změnu počasí, většínou k mírnějším teplotám. A ono jo - vykouklo slunce, a v pátek se dokonce začaly rojit dívčiny v halenkách s krátkými rukávy, a nejen statní mládenci v kraťasech, což jsou vždy neochvějně Angličani a chodí tak po celý rok :-)

„Naše“ šeříková stráň už to rozbalila:

Začínají rané šeříky a javory, druhá půlka dubna 2023, Praha

Pod šeříky na slunci to také rozbalila patřičná květena, teď už pokaždé pomyslím na Bedu, když vidím pampeluchu:

Konečně jaro, druhá půlka dubna 2023, Praha

Ještě zkontroluji výhled na Vyšehrad - za pár týdnů, možná dnů, se mi schová v listí:

Jarní Vyšehrad, druhá půlka dubna 2023, Praha

A k jaru patří co? No ano, koťata. Napsala mi Zvířetnice Eva Zvol., zasloužilá autorka spousty zdejších článků, a poprosila, ať zkusím štěstí s umístěním i zde. Příběh je to klasický - kočičí nalezenkyně požádala o azyl u Eviných příbuzných (kterým je přes osmdesát a mají takové azylanty už čtyři) a povila tři potomky.

Aktuální foto, autorka Eva Zvolánková. Kočka je krásně černá, zfotošopovala jsem ji tak, aby z té černé hromádky bylo něco vidět.

Tím však prekérně rozmnožila řady už stávajících, s láskou opečovávaných nalezenců. Na další přírůstky nezbývají zdroje, takže se obracejí na všechny možné strany: třeba někdo najde umístění pro tři malúchy, i po jednom samozřejmě - zatím mají ještě tak dva měsíce čas, jsou to prďolkové. Já vím, já vím. Ale je to jeden z těch ještě lepších příběhů, nikoli typu „škrábe mi sedačku“.

Když tak napište mně, Lice, na zviretnik.lika@gmail.com, jako prostředníkovi.

Pupeny pučí, slunce blunce a telata bučí. Po modrém blankytu zatím se žene mrak, ale stejně jako drak zdrhá před ostrým kopím svatého Jiří (však bude v pondělí), tak i temný barokní břuch rozpářou sluneční štíři.

Přeji příjemnou sobotu a neděli. A jelikož máme obvyklý vípák, pište sem o čemkoli, co vás zajímá a oč se chcete podělit.

Foto: Lika a Eva Zvol.