V pondělí Den kontinentů, ve středu Den cedníků, v pátek si protřít brejle a hle - je to tu, a ne že ne!*

Někde už je Yoda, u nás se dere jaro jinak.

Poznáte, co to je?

Nebudu napínat, je to klívie, kterou jsem před pár lety dostala ctí a darem jako mladou odnož od Jajky, a stačila krásně zmacatět (klívie). Už asi čtyři roky pravidelně touto roční dobou hlásí (klívie), že světla je už dost, a začíná se do toho fakt opírat. Pilně rozhrnuji listy a vystopovala jsem už dva květní puky, a možná jich bude víc. Loni byly tři, tak uvidíme. Těším se.

Asi podobně zkoumáte vrstvy listí nebo chvojí, co se pod nimi děje. A i když třeba ještě bude mrznout a padat kdoví co, tak to světlo, to už se zapřít nedá. Jak hlásí deset klívií z deseti.

Takže přeji pěknou, příjemnou sobotu a neděli, ať už s pupeny nebo loužičkami - taková louže vlastně také patří k jaru :D

Jaro, to chce svoje, ale pěkně postupně - napučená klívie z ledové chodby půjde do teplých patnácti stupňů v předsíni, a štěňátko rrrovnou do peřin :-) Vždyť ještě ani březen nebyl, a ten hlásá, že do peřin vlezem! :-)

Toto je obvyklý vípák, takže sem pište o čemkoli, co vás zajímá a oč se chcete podělit.

*) Po protření brejlí čtu Den komplimentů a Den celníků :-)

Foto: Lika