VíP: Aneb víkendový pokecník
logo VíP foto: Neviditelný pes
Patřím ke generaci, která výkřik „vot těchnika“ ještě slýchala takříkajíc v reálu, a měl znamenat úžas a obdiv.
Užasnu často, z obdivu zůstal div, slušně řečeno.
Ano, opět mi klekl počítač. Takže místo plánového dílu Jadranských střípků opět obvyklý vípák. Naštěstí mám zálohu v podobě staršího notabene bůčku, který na méně objemné práce, tudíž i jednoduchý vípák, stále stačí.
Nedá mi to, abych neužasla rovněž nad tím, kolik se do jednoho pecka vejde. Spousty fotek. Spousty programů, které potřebuji k práci. A stačí pak hláška, z níž jde hlava kolem a přinutí k hlubokému zamyšlení: nelze obnovit.
Vzpomněla jsem si na nešťastníky postižené třeba povodní. Ti často nejvíc litovali ztracených fotografií.
Já jsem na tom líp. Nemusím se tu brodit bahnem. Všechno má svoji světlou stránku, no ne? No jo. Obnovit nelze leccos, tohle je ještě opravdu lepší varianta.
Aspoň vás tu nebudu zahlcovat fotkami moře, slunce a borovic. A psů, koček, večeří. To až příště.
Užijte si krásný víkend, má být stále ještě pěkné počasí. Já si mezi sakrováním a montováním taky vyběhnu na procházku. Na moři jsem si obnovila a vylepšila slovník, ten se mi teď hodí, joj!
Toto je obvyklý vípák, takže sem můžete psát o čemkoli, co vás zajímá a oč se chcete podělit. Pokud vám chodí počítač :-)
