I letos jsme se s kamarádkou a mou dcerou rozhodly pro krátkou společnou dovolenou. A naším cílem se tak staly Mariánské Lázně – dcera má na ně hezké vzpomínky z léčebných pobytů a kamarádka Lenka tu ještě nikdy nebyla. Rezervovaly jsme si pokoj v penzionu v Havraníkách, na okraji lázní. A také hlídání dceřina psa Donuta a mých kočin – Arwen, Čin Čin a Ferdy. Westík Quicks tentokrát jel s námi.

V den nástupu na dovolenou bylo nejprve potřeba předat Arwen, Čin a Ferdu do hotelu „Kočka na dovolené“. Takže jsem nejprve odchytila Čin a nacpala ji do přepravky. Potom jsem nasoukala Arwen do klokanky na mých prsou a nakonec došla řada i na Ferdu – toho jsem vstrčila do tašky na rameno pravé ruky – oba jsem jistila přidržením za obojky. Do levé vodítko, na jehož konci byl Quicks. A v této sestavě jsme se přesunuli do auta. S taškami mi pomohla dcera.

Předání v hotelu proběhlo lehce, a tak jsme mohli vyrazit – čekala nás cesta oklikou – nejprve směr České Budějovice, kam jsme vezli kamarádčinu švagrovou, až poté jsme vyjeli do cíle naší cesty, do M. L. Musím napsat, že letos jsme nějak nebyly v nejlepší kondici a cítily se všechny tak nějak kompletně vyšťaveny. A tak jsme pobyt pojaly spíše odpočinkově než výletně. Samozřejmě jsme nevynechaly návštěvu kolonády, procházku městem, zpívající fontánu s Andreou Bocellim, posezení v cukrárně. Výlet jsme si ale udělaly jen jeden, a to do Lázní Kynžvart.

A nemohly jsme nezajít podívat se po letech na budovu dětské léčebny Miramonte. Svého času patřila mezi architektonické skvosty svým interiérem i exteriérem ve stylu vrcholné secese. Při své návštěvě Mariánských Lázní v r. 1925 napsal V. Nezval báseň „Mariánské Lázně“ (též „Miramonte“)

„Starodávné hodiny z porcelánu/ rozsvítily se a hrají…/ Do podzemního džbánu/ pramení slzy mariánských drůžiček v máji.

Miramonte/ dort ze šlehané smetany/ Při dvorských menuetech se klaňte/ Beethoven hraje varhany“

Miramonte, smutný pohled

Léčebna zde byla otevřena v r. 1963 s kapacitou 88 dětských a dorostových lůžek pro děti trpící potížemi s ledvinami a močovými cestami. K léčbě bylo využíváno přírodních zdrojů – např. minerálních vod, v kombinaci s novými rehabilitačními technikami.

Ještě začátkem r. 2006 tu bylo možné ubytovat až 73 dětí ve věku od 3 do 18 let. Jen o pár měsíců později, v listopadu 2006 byla léčebna uzavřena, léčba přesunuta jinam. Budova měnila majitele a v dalších letech až dodnes chátrá, přestože je uvedena v seznamu památek. Asi nejvíc nás zasáhl pohled na průčelí budovy, kde povlávaly z oken záclony – vyvolávající dojem, jako by všichni naráz odešli, zatímco na sporáku ještě píská konvice s vroucí vodou…

Závěrem něco o historii lázeňského města: léčivé prameny v údolí, kde začátkem 19. století město vzniklo, byly usedlíkům známy již ve 13. století. R. 1528 dal prameny na obsah soli zkoumat král Ferdinand I. Koncem 18. století podrobil jejich léčivé účinky výzkumu ordinář tepelského kláštera Dr. Jan Josef Nehr. R. 1805 postavil u Křížového pramene první zděný dům pro hosty „Zlatou kouli“. R. 1812 vzniká samostatná obec Mariánské Lázně. V r. 1818 jsou Mariánské Lázně prohlášeny „veřejným lázeňským místem“.

20. léta 19. století znamenají pro město velký rozmach - díky finanční podpoře opata Karla Kašpara Reitenbergera, stvořili z bažinatého údolí zahradník Václav Skalník, architekt Jiří Fischer a stavitel Anton Turner mezi l. 1817 - 1823 úchvatné parkové město s domy ve stylu klasicismu a empíru, altány, pavilony a kolonádami. Lázně navštěvuje v té době mnoho významných osobností z celého světa - Johann Wolfgang Goethe, princ Friedrich Saský, hrabě Kašpar Šternberk, Jöns Jakob Berzelius, Václav Jan Tomášek, Marie Szymanowská, F. Chopin, R. Wagner, A. Bruckner.

Dne 29. 5. 1865 jsou Mariánské Lázně výnosem císaře Františka Josefa I. povýšeny na město. A o rok později je městu udělen dne 1. 6. 1866 městský znak.

Quicksík v lázních

Rozvoj města pokračoval i nadále mezi l. 1870 – 1914. Z té doby jsou zachovány dodnes secesní přestavby a novostavby lázeňských budov, hotelů, kolonád i kostelů, provedené architekty Friedrichem Zicklerem, Josefem Schafferem, Arnoldem Heymannem a Josefem Forberichem. Rozšiřují se parky, přibývá zeleně a budují se vyhlídky. Od r. 1872 má město železniční spojení s Chebem, Vídní a Prahou přes Plzeň. A r. 1898 i s Karlovými Vary. Tou dobou město navštíví snad nejvíce známých osobností: G. Mahler, F. Nietzsche, F. Kafka, R. Kipling, M. Twain, T. A. Edison, P. de Coubertin, anglický král Edward VII., císař František Josef I.

V 1. polovině 20. století, Mariánské Lázně navštíví m. j. T. G. Masaryk, E. Beneš. Spojení se světem je ještě snadnější postavením letiště v blízkých Sklářích. Za 2. světové války byly Mariánské Lázně lazaretním městem. Po válce dochází k dalšímu rozvoji. R. 1952 byla zavedena trolejbusová doprava. I tak si město nadále ponechává svůj zvláštní, ojedinělý lázeňský půvab. V letních sezonách se zde zastaví až 40.000 hostů.

Osvěžení

Pokud se pro tento kraj rozhodnete i vy, zde je pár tipů, kam se podívat: Miniaturpark Boheminium, Ferdinandův pramen, Lesní pramen, Naučná stezka – geologický park, Smraďoch – přírodní zajímavost (nebo si můžete vyjet k Františkovým Lázním, kde se v okolí nachází Národní přírodní rezervace Soos – uvidíte rozsáhlá rašeliniště a slatiniště, kde z tzv. mofet – nebo-li bahenních sopek – vyvěrají minerální prameny a čistý oxid uhličitý). O něco dál pak určitě stojí za to vidět zříceninu kláštera Paulánů světce, Bečov n. Teplou – s relikviářem sv. Maura, Sokolov – hrad a zámek, nebo třeba zříceninu gotického hradu Andělská hora, nedaleko Karlových Varů.

Fotografie si můžete prohlédnout níže v klikacím okénku nebo přímo zde na Rajčeti.

Zdroj info a některých fotografií:

Léčebna Miramonte, video o Miramonte, Národní přírodní rezervace Soos, Boheminium, Ferdinandův pramen, Lesní pramen, Geologický park v Mariánských lázních, Smraďoch, zřícenina hradu Engelsburg, Bečov nad Teplou, hrad a zámek Sokolov, Klášter Světce, Paulánský klášter.