Jak mnozí čtenáři ví, svého prvního čtvrt století jsem prožil v činžáku o 38 partajích na počátku Merhautky, tedy ulice Merhautova v Černých Polích, zvaných Blackfield, v Brně. Celý tento sedmipatrový barák nebyl opatřen jediným telefonem, dráty nebyly nataženy a o mobilu se tehdy, od války do poloviny let padesátých, kdy ty dráty konečně natáhli, ani nesnilo.

Aktuální foto autora. Pěkné tričko, Georgi!

Když vznikla naléhavá situace a bylo třeba někam zatelefonovat, tak se šlo naproti přes ulici, kde tehdy byla hospoda i s telefonem, a nebo z kvelbu – koloniálu pana Pražáka, co byl v přízemí „našeho“ činžáku. Stejně tento soukromý obchod se zanedlouho po roce 1948 stal „Včelou“, tedy družstevním a se značně zredukovaným sortimentem. Bývalého majitele, nyní jen vedoucího, z toho všeho pak zanedlouho klepla pepka.

Takže telefon jsem tehdy znal jen z povídání. Zásadní obrat v naší tehdejší komunikaci nastal, když v polovině let padesátých natáhli telefonní dráty v celém baráku. Připojil se kde kdo, včetně naší rodiny. Tato přípojka však nebyla „soukromá“, ale sdílelo ji několik telefonů, a tak když volal jeden z připojených, tak ti ostatní nemohli. Tedy abych to upřesnil. Oni mohli, ale na lince slyšeli, co si ti jiní povídají. Náramná atrakce pro nás, tehdejší teenagery. Soukromí prostě neexistovalo.

Vyčleněné linky se objevily až v polovině let šedesátých. Takže každý telefon měl svoje číslo a do linky mu nikdo „nelezl“. Tedy pouze teoreticky, soudruzi mohli odposlouchávat, co chtěli, a také toho využívali. O nějakém mobilu se tehdy snilo pouze spisovatelům sci-fi.

Když jsme se potom, už dva roky „obrabčení“ v roce 1968, přesunuli ke klokanům, tak jsme zjistili, že téměř každá domácnost anebo domeček má telefon. Když jsme si v roce 1973 postavili naši chaloupku v buši, v Modrých horách, tak jsme hned telefon neměli, ale do roka a do dne jsme se na natažené dráty napojili. Byli jsme tak ve spojení s kamarády po okolí.

Volat do zámoří, třeba do kotlinky, bylo složité a hlavně pro nás hodně drahé. Volalo se přes ústřednu na výzvu, hovor se musel předem objednat a pak bylo radno vyřídit vše rychle, protože za jedinou minutu spojení se tehdy platilo $A 10,- .To by inflací znehodnocených penězích dnes představovalo $A 91,-, tedy 1746 dnešních korun českých.

Za zhruba 10 let, tedy přesněji, 9. srpna 1981 byl u klokanů uskutečněn první telefonní hovor mobilním telefonem. Tehdy pochopitelně ještě analogovým na nově vybudované analogové síti PAMTS (Public Automatic Mobile Phone System).

Mílina kytice, foceno mobilem

Telefon v automobilu tehdy byla bedýnka vážící 14 kg i s káblíkem a sluchátkem. Celá tato sranda stála $A 5 000, tedy dnes by to bylo $A 17 000 (326 183,67 CZK). Ano, tento zázrak moderní techniky si mohl „zapamatovat“ až 16 telefonních čísel.

Pro ty, kteří chtěli mít telefon za pochodu, byly nabízeny následující analogové mobily. The Walkabout, který vážil 1kg a stál $A 5200. Mezi lidmi se mu říkalo „cihla“ (pěkný obrázek je zde a názorný popis zde). Mohli jste telefonovat celých 20 minut, než se vybila baterka (dobíječka je vidět zde). Zapnutý na „stand by“ vydržel 4 – 5 hodin.

Další značka byl Philips ‚TravellerTM‘ FM9000 velikosti škatule na boty, za pouhých $A 4 500. Tento jste si mohli pořídit buď do auta anebo jako přenosný. Poslední značka byl Mitsubishi ‚AttacheTM‘, zamontovaný do auta, ale sluchátko mohlo být používáno v jeho blízkém okolí. Tento byl australskému bratru od japonského bratra za pouhých $A 3 800 (obrázek je zde). Všechny tyto telefony používaly první mobilní analogovou síť AMPS (Advanced Mobile Phone System). Digitální komunikace byla tehdy stále ve sféře sci-fi.

První digitální síť a telefony se objevily v roce 1993 a od té doby se lavinovitě rozšířily po celé Klokánii. Hlavně díky tomu, že v digitálu se dá přenášet daleko více informací než jen hovor. Jak se rozrůstala zákaznická základna, tak se i vylepšovaly služby. Sice pokrytí signálem se od evropského velice liší, díky australským geografickým podmínkám. Tam, kde je většina populace, je pokrytí slušné, ale v mnohých národních parcích a všeobecně na outbacku v pouštích signál nepotkáte ani náhodou. Tam má signál jedině satelitní telefon.

S vývojem digitální technologie se vyvíjí i mobilní sítě a jejich frekvence. Staré zanikají a nové vznikají, hlavně díky zákazníky požadované rychlosti a množství dat.

My, k naší spokojenosti, jsme posledních 10 let používali ještě předpotopní digitální blbafony vybavené tlačítky a malinkým displejem. Asi před měsícem nám došel slušně koncipovaný ale v podstatě výhružný e-majlík od našeho poskytovatele služeb, že G2 síť, na kterou naše blbafony jedou, se bude jako zastaralá rušit a šlus.

Takže jsem se vlastnictví chytrého telefonu bránil nadarmo. Dnes se už ani jiný koupit nedá. A tak nám nezbylo, než si ty chytré telefony koupit. Po hledání na webu a e-bayi jsem našel poslední Apple iPhone 4S pro Mílu za stovku klokaních dolarů. No nekupte to, že ano. Na mě nezbylo, a tak jsem si jako fotoamatér koupil Huawei Honor 6X za stovky tři. Má prý dělat dobré fotky. Uvidíme.

Mílina kytice, foceno mobilem

Potom vyvstala otázka, od kterého poskytovatele si koupit simku. Protože počet našich hovorů na mobilu se limitně blíží nule, tak jsme si našli simku od Aldi-mobile za předplatné $A 15,- na 365 dnů, tedy na jeden rok. Tuším, že to ani nevyberu, většinu času mám mobil vypnutý a zapínám ho, jen když někam jedu. Kdyby se snad stalo a někdo z nás se na mobilu zakecal, tak se předplatné lehce dobije a jede se dál. Budu ho však používat na fotky, videa, na brouzdání po webu přes wi-finu a jako čtečku. No co, když je tak chytrej, tak ať něco dělá, že ano. Navíc, Aldi-mobile používá síť 3G a 4G Telstry, která má v celé Klokánii nejlepší pokrytí.

Takže nakonec nám nezbylo než jít s dobou a chytrý telefon si pořídit. Časem bude využit i jako ovladač chytrých elektroměrů. Budeme mít možnost se rozhodnout, kdy odebírat el. energii ze sítě a kdy do ní dodávat z našeho 5KW soláru na střeše anebo ze 14 KWh baterie. Tuším, že drahou energii ze sítě budeme používat jen velice málo, pokud možno vůbec.

Na snímcích je Mílina kytka ke svátku matek od Martina a moje levá přední po opravě.

Vše jsem fotil s mým novým chytrým telefonem Huawei Honor 6X. Oba objektivy a dvojitou kameru vyvíjela Leica. Výsledné fotky jsou nádherné - 12 Mp. Na co mám Nikona???

Psáno 22/3/2017

Foto: autor. Ve fotogalerii je pro zájemce i detail autorovy dlaně po zákroku - nijak drastické, ale poučné.