22.9.2020 | Svátek má Darina


VíP: Aneb víkendový pokecník

9.5.2020

Dnes je totiž Den stěhovavých ptáků.

V posledních letech získaly velkou popularitu online záběry na čapí hnízda - diváci s napětím čekají, kdy ptáci konečně přiletí, jak se jim daří, a pak na konci sezony se s nimi loučí málem jako s členy rodiny, tak jim přirostli k srdci.

Tažní ptáci to věru nemají lehké už „od přírody“, někteří stráví „na tahu“ většinu roku. Mnoho zajímavého si o nich můžete přečíst např. zde:

https://21stoleti.cz/2004/03/19/tajemstvi-taznych-ptaku/

A možná vás potěší úryvek z knížky Odvrácená strana světa od Patricka O’Briana. Její děj se odehrává na počátku 19. století a takto popisuje nadšeného přírodovědce, doktora Stephena Maturina, který spěchá na vrchol Gibraltarské skály, odkud chce pozorovat tah ptáků:

Pocock velmi toužil zjistit, co má Stephen Maturin v poledne na vrcholu Gibraltaru za lubem. „Máte snad na Gibraltarské skále nějakou schůzku?“

„To tedy mám, svým způsobem,“ odpověděl Stephen. „Totiž pokud nefouká levanter, tak v tuto roční dobu přelétá přes Gibraltarský průliv ohromující množství ptactva. Většinou jsou to dravci, kteří si obvykle vybírají přes vodní plochu nejkratší cestu, jak jistě víte. Takže tu během jediného dne možná budou přelétat tisíce a tisíce včelojedů lesních, luňáků, supů, menších orlů, sokolů, motáků a jestřábů. Ale nebudou to jen dravci, přidají se k nim i další ptáci. Myriády bílých čápů, samozřejmě, ale občas také, jak jsem byl spolehlivě informován, černý čáp, Bůh mu žehnej, toho ptáka jsem ještě nikdy neviděl, prý pobývá v močálovitých lesích daleko na severu.“

„Černí čápi, pane?“ opakoval Pocock podezíravě. „O černých labutích jsem už slyšel, ale...“

(Po nějaké době, už na Gibraltarské skále...)

Stephen Maturin hlásil příteli Martinovi: „To máme dalších osm čápů černých – celkem sedmnáct, pokud dobře počítám.“

„Je to sedmnáct,“ přitakal Martin s pohledem upřeným na seznam na koleni. „Co byl zač ten menší pták tamhle dole nalevo?“

„To byl jen břehouš rudý,“ odpověděl Stephen.

„Jen břehouš rudý,“ opakoval Martin a blaženě se zasmál. „Takto nějak to muselo vypadat v ráji.“

„Snad to tam bylo o něco méně drsné a nepohodlné,“ poznamenal Stephen, jehož hubené půlky spočívaly na ostré hraně vápence. „Nechci však vyvolávat dojem, že si stěžuji,“ dodal a jeho tvář, obvykle odtažitá a zdrženlivá, zářila potěšením.

Oba byli usazeni vysoko až na samotném hřbetu či hřebenu Gibraltaru pod rozlehlým, bezmračným, laskavě modrým nebem. Nalevo od nich spadaly šedé útesy téměř kolmo do Středozemního moře, napravo se prostírala vzdálená zátoka se všemi loděmi a přímo před nimi se v namodralého oparu náznakem rýsovaly africké vrcholy. Mírný jihozápadní větřík jim chladil tváře a přes průliv beze spěchu přelétalo ptactvo jako dlouhý, rozvolněný konvoj, někdy v řadě za sebou, jindy v mnohem hustších hejnech, ale stále přelétali, nebe nezůstávalo prázdné ani na chvíli. Někteří ptáci, jako supi hnědí a čápi, byli mohutní, jiní, jako ten unavený ostříž, který se posadil na skálu ani ne deset yardů od nich a upravoval si červené krátké kalhoty, byli docela malí. Ale ať velcí nebo malí, všichni proplouvali nebem společně bez nejmenší známky nepřátelství, občas kroužili v těsných spirálách, aby získali výšku, ale většinou prolétali poměrně nízko nad pozorovateli, a občas tak nízko, že muži zahlédli karmínové oko orlosupa bradatého či oranžový zrak jestřába lesního.

„Tamhle je další orel královský,“ poznamenal Martin.

„Tamhle také,“ ukázal Stephen. „Bůh mu žehnej.“

Už dávno zanechali počítání čápů bílých a různých druhů káňat a motáků, menších orlů, luňáků a běžnějších supů, a nyní se soustředili na ty nejvzácnější z vzácných. Nalevo, za tím ostřížem, v puklině v převisu nad mořem, neustále silným hlasem drsně křičel sokol stěhovavý, vyjadřující patrně touhu. Napravo do nich, trochu níž, bylo slyšet orebice berberské. Ovzduší naplňovala vůně levandule a lentišku a stovek dalších aromatických křovin, do nichž se opíralo slunce.

Z knihy Odvrácená strana světa od Patricka O’Briana., jejíž děj se odehrává na počátku 19. století. Autor při popisu reálií vycházel přísně z dobových pramenů.

Toto je obvyklý vípák, takže sem pište o čemkoli, co vás zajímá a oč se chcete podělit.

Přeji pěknou sobotu a neděli.

Lika Neviditelný pes