Předchozí povídání najdete zde.

Naše nová kočička Bobbie s námi už přes dva měsíce bydlí v domě. Povyrostla (spíše se protáhla), trochu přibrala v pase, ale sžívání se třemi členy domácí smečky bohužel stále pokračuje. Z dřívějších zkušeností jsme věděli, že to možná nepůjde rychle a hladce, ale dva měsíce je přeci jen déle, než jsme čekali. V žádném případě neztrácíme naději, protože malé posuny jsou přeci jen vidět.

Na začátku listopadu 2023 se Bobinka s kočkami vídala pouze skrz drátěnou síť ve dveřích pokoje, kde se mnou zavřená i spala. Kočky se vídaly hlavně z dálky, protože jakmile ji některá zahlédla, silně protestovala, utekla a ani Bobinka nezůstala zticha.

Ginger, Rusty a Woody chtějí dovnitř

Bobi ale nebyla v pokoji uvězněná. Když byly všechny tři kočky venku, síť jsem odsunula a ona mohla volně a radostně běhat celým domem. Je to stále mladá kočka a po noci v malém pokoji si potřebovala dostatečně protáhnout packy. Pak se buď sama spokojeně vrátila zalehnout do svého pokoje, nebo seděla v manželově ložnici u oken do zahrady. Jedním je vidět přímo na ptačí krmítko, skvělá kočičí televize.

U domácích koček příchodem Bobinky nastala změna. Dříve se ráno samy hrnuly ven, teď věděly, že je tu cizí kočka, a žárlily. Musela jsem je ven popohánět nebo i vystrčit, abych mohla Bobinku pustit z pokoje. Navíc začínalo být ráno chladněji a kočky se brzy domáhaly návratu. Často jsem je pustila jen na verandu, kde je Bobi mohla v klidu skrz skleněné dveře pozorovat. Zkoušela jsem i šoupací dveře trochu pootevřít. Kočky se sice škvírou packami šťouchaly, ale s hlasovým doprovodem a právě přátelsky to nevypadalo.

Bobbie u okna do zahrady

Když se Bobinka ráno vyběhala, buď jsem ji v pokoji zavřela, nebo – a to častěji – jsem vchod zatarasila sítí a dveře zůstaly otevřené. Velká krbová síť je zaoblená směrem ke kočce a nejde snadno přeskočit ani přešplhat. Tedy to jsme si mysleli, protože až dosud to žádná nová kočka neudělala. Bobinka ale brzy zjistila, že když od sítě couvne dozadu, dokáže vyskočit na tenkou hranu zaoblení a pak dolů na druhou stranu. I když jsem síť nastavila, moc to nepomohlo. Proto, když byla síť ve dveřích, museli jsme mít uši stále v pozoru. Jakmile jsme zaslechli kočičí dupot a řev, bylo jasné, že Bobinka zdolala síť a je nutné jít uklidňovat.

Později jsem síť různě posouvala a přesouvala tak, aby Bobinka měla trochu větší prostor k pohybu a vídala se blíže s kočkami. Mohly na sebe mručet i syčet, ale nemohly si ublížit. Ale i tady bylo třeba na situaci dohlížet.

Ginger a Bobbie

Pro zklidnění nasupených koček jsem používala kočičí obloukový kartáč, na který (ale i mimo něj) jsem sypala kočičí šantu. Do žrádla, nebo přímo do pusy, jsem kočkám kapala uklidňující sirup (extra pro psy a kočky) a koupili jsme uklidňující tekutinu, jejíž vůně byla odpařením jemně cítit na chodbě a měla kočky zklidnit. Bohužel ani jeden pomocník neměl zázračné účinky.

V prosinci jsme se rozhodli nechat síť odsunutou a kočky volně v domě. Ze začátku jen Bobinku a jednu kočku, později už všechny. Kurážná Bobinka se nenechala jen tak seřvat a vracela, jak dostala. Naštěstí zase zůstávalo jen u krátkých honiček, vzájemného mručení a křiku, aby se pak kočky rozutekly každá jinam. Během dne jsem několikrát trio koček pouštěla (nebo vystrčila) na zahradu nebo na verandu a v domě zavládl klid jen s Bobinkou. Na noc jsem se pro klidný spánek dále s Bobinkou zavírala do pokoje.

Všechny čtyři kočky

Na silvestrovskou noc jsme udělali další rozhodnutí – nechat moje dveře otevřené. Důvod byl ten, že okno pokoje vede na silnici a domy na její druhé straně. Co kdyby náhodou byl půlnoční randál větší, než předešlé roky? Bobinka se může bát a v pokoji kromě pod stůl není kam se schovat. Otevřené dveře jí poskytly mnohem víc možností úkrytu v domě. Naše obavy se potvrdily, letos byl randál nejen mnohem mohutnější, ale začal ještě hodně před půlnocí a rozhodně po ní neskončil. Kde Bobinka noc prospala, nevíme, u mne, ani u manžela v ložnici nebyla. Naštěstí další ráno vypadala zcela v pohodě.

Bobbie se stále chodí přitulit, manžel se ani nepohne

Od toho dne už zůstávají dveře přes noc otevřené. Bobinka už v pokoji nespí celou noc, kam chodí, nevím, ale při mém probuzení sedí u okna. Ostatní kočky se bohužel dál pokoji vyhýbají, což mě mrzí, protože dříve v něm Woody i Ginger spaly celou noc, někdy přišla i Rusty. Možná i toho se časem zase dočkám.

V současné době mají kočky a Bobinka mezi sebou pomyslnou červenou čáru toleranční vzdálenosti, kterou není radno překročit. Dokáží v naprostém klidu a tiše ležet dost blízko sebe a my se už už radujeme, že přišel moment, kdy se vše v dobré obrátí. Bohužel Bobinka byla už tolikrát od koček seřvaná a honěná, že je to právě ona, kdo při pohybu té druhé začne jako první varovně mručet nebo i prskne. A je po klidu.

Bobbie má hezkou tvářičku

Nám nevadí dál čekat. Pro nás je důležitější, aby se kočky spřátelily podle svého režimu, nechceme je nutit, mohli bychom toho litovat. Naštěstí Bobinka je stále velice milá kočička. Pokud zrovna někde nespí, její nejoblíbenější místo je pod vysokou židlí v jídelně, nebo jen spokojeně natažená v kuchyni, kde mile překáží, přesně jako to dělávala fenka Trixie.

Foto: Marička Crossette. Další obrázky najdete zde přímo na Rajčeti.