PSI: Night zase na Jadranu
Moře jsme si užívali úplně všichni foto: Xerxovi, Neviditelný pes
Tak tahle dovolená se opět vydařila. Složení klasické – čtyři dospěláci, tři Trpajzlíci a jedna doga.
Ubytování vyhledané na webu nezklamalo. Oplocená velká zahrada (ten plot byl sice spíš symbolický, ale Night byl vzorný), obří zastíněná terasa, kde jsme trávili veškerý suchozemský čas, dobře vybavená kuchyň i dostatek postelí. Ale hlavně dvě strany pozemku končily „v moři“ – zadní vrátka vedla na betonový chodník, ze kterého bylo několik schodišť do vody, a chodník končil v malé zátoce vysypané drobnými kamínky.
Navíc to bylo na konci světa. Byla to Vozarica, část vesničky Ribnica, blízko větší osady Kruševo a na mapě jde najít nejspíš až větší Obrovac... Turisti žádní. Tedy skoro žádní. „Naši“ plážičku a molo jsme měli pro sebe celé dopoledne. Až pak se objevili první místňáci. Jen se všichni hrozně báli Nighta, takže ten měl odpoledne a večer zaracha.
Ale protože od vrátek viděl přímo na nás, jak se koupáme, tak mu to nevadilo a dělal nám dozor. Když na konci týdne odpolední teploty stoupaly nad pětatřicet stupňů, byl vždy zlit vodou, aby se na své hlídce nepřehřál. A poslední den (nejteplejší) nás už k vrátkům jen doprovodil a vrátil se do stínu na terasu. Stejně nás viděl a hlavně slyšel...
Byla to naše první dovolená, kdy auto skoro neopustilo zahradu. Jediné dvě autocesty byly pro melouny – neb pod osm kilo se zde neprodávají :o) a obchůdek (hodně maličké smíšené zboží) byl přes kilometr daleko. Po rozpálené silničce bez kousku stínu. Naštěstí poblíž našeho domku byla nad mořem restaurace, která měla velký zmrzlinový pult. Takže dítka měla každý podvečer procházku za sladkým cílem.
Jinak to bylo stále stejné: snídaně, plavání, svačina, plavání, oběd, pozor změna – polední klid (dospěláci kávu, dítka pohádku), plavání, svačina, plavání, zmrzlina, plavání, večeře, pohádka... a dítka a pes znaveni padli do pelechů a my si sedli na terasu k vínu a pozorovali rybáře.
Nebyla by to dovolená pro každého. Žádné večerní korzo, žádné diskotéky či výběr restaurací. Ani tržnice s ovocem a zeleninou tu nebyla. Jen křik racků a ještěrky na každém kroku. A taky velký tlustý tmavý had, kterého jsme s Nightem vyplašili u kostelíku.
Ani koupání by každému nevyhovovalo. Měli jsme štěstí, že naši Trpajzlíci jsou kachny – a vůbec nepotřebovali pevnou půdu pod nohama. Neb tři metry od břehu už jsem nestačila ani já. Ale nám šlo o zdokonalení plavání – a protože úžina daleko od otevřeného moře slibovala klidnou hladinu (a tento předpoklad se vyplnil), tak dítka plavala a blbnula a cákala a vůbec si užívala celý týden mořské vody.
Větší Trpajzlík (v červnu mu bylo sedm) propadl kouzlu šnorchlu a ploutví. Nejen že obdivoval nejrůznější rybičky a kraby a mušle a acetabulárie, ale hlavně v pátek dokázal s Pepou přeplavat celou úžinu. Po chvilce odpočinku na druhém břehu se v pohodě vrátili zpátky. Kolmá vzdálenost je 160 metrů – a to rozhodně neplavali díky proudu rovně...
A Mrňavka (až v srpnu bude pětiletá) plave s pomocným páskem jako ryba a bez něho uplave bez problémů osm temp. No a čas byl i na plavbu na malém člunu, na válku s vodními děly, na skoky ze člunu i z mola, blbnutí na nafukovacích kruzích... prostě vodní prázdniny. I děda s babičkou toho naplavali o hodně víc, než v minulých letech.
Night se nehrnul do plavání. Jen když jsme všichni byli z jeho dosahu, tak se za námi vydal. Ale raději řádil tam, kde stačil. Nebylo mu moc jasné, jak to dělám, že mi kouká jen hlava... a když jsem na nebohého psíčka udělala „vorvaně“ náhle se nořícího z vln – uskakoval a hlasitě mi nadával...
Průzračné moře před vrátky prostě nemělo chybu. A už musím pomalu přemýšlet, co podnikneme příště...
Foto: Xerxovi. Určitě klikněte do kteréhokoli obrázku a podívejte se do bohaté fotogalerie.