V srpnu jsme byli na skok v Luhačovicích, kde se nám moc líbilo, tudíž volba padla na ně. Kája našel přes internet malý hotýlek za poměrně rozumnou cenu a na příhodném místě - chtěli jsme být blízko historické části - a objednal i několik procedur, ať je to lázeňský pobyt se vším všudy, byť jen prodloužený víkend, tedy na 4 dny.  

Na začátek října bylo nezvykle teplo, jenže předpověď slibovala právě na tenhle víkend výrazné zhoršení. Ve čtvrtek jsme dorazili ještě ve vedru. Zkusili jsme si první proceduru - suchá uhličitá koupel. To vás strčí do velkého igelitového pytle, stáhnou jej kolem krku a hadičkou napustí dovnitř oxid uhličitý.

Příjemně to hřálo, v kabince bylo příšeří a hrála tlumená relaxační hudba. Po 15 minutách přidali kyslíkovou terapii - vdechování koncentrovaného kyslíku. Pokud jsem zatím málem usínala, teď se mi najednou spustil v hlavě ohňostroj.

Myšlenky mi letěly hlavou ve třech směrech a ke konci jsem si s úděsem uvědomila, že přemýšlím anglicky - měla jsem za sebou dokončování dlouhého překladu a byla jsem vážně dost přetažená. Druhý den stejná procedura měla jen 50% účinky - myšlenky se rojily v hlavě, ale už jen jeden proud a česky...

Prošli jsme se lázeňským parkem, dali si v cukrárně na kolonádě kávu a mlsání, prostě klid a relax. Večer jsme vyrazili do restaurace nad kolonádou doporučené v hotýlku. Mile mě překvapil steak z marinované krkovičky - obvykle ho moc nemusím, ale tenhle byl mňam.

Druhý den už tak krásně nebylo, ale ještě to nebylo tak zlé. Po zábalu z bahna z Mrtvého moře na záda a zadní stranu paží (bylo nahřáté a bylo to velice příjemné) jsme navštívili místní muzeum. Hlásali výstavu o historii lázeňské módy, to jsem musela vidět. Některé šatičky byly originály, jiné kopie, ale nadšená jsem byla ze všech. Výstava byla vztažená k Luhačovicím a lidem, kteří tam jezdili, např. Leoš Janáček.

Škoda, že na výstavě s námi byla jen jedna paní. Většina lidí si asi užívá jiná lázeňská lákadla, která jsme samozřejmě nevynechali - obchůdky s oblečením, kosmetika z Vincentky, oplatky všech příchutí. To se nedalo minout... A tak díky tomu mám poprvé od doby tanečních dlouhé šaty (historické kostýmy se nepočítají...)

V muzeu jsme si početli o historii samotných lázní, a protože nepršelo, byla jen zima, vydali jsme se pátrat po budovách, o kterých byla na panelech se starými fotografiemi řeč. A našli jsme skoro všechno.

Sluneční lázně, které bylo vidět jen přes prosklené vstupní dveře - bazén je zarostlý, ale celkově nevypadaly špatně. Vodoléčebný ústav pole návrhu Dušana Jurkoviče je snad částečně stále funkční. Slatinné lázně vypadaly uzavřené. Inhalatorium stále slouží. Jurkovičův dům u kolonády je překrásný. Škoda, že v Lázeňském divadle zrovna nic nedávali, dovnitř bych se chtěla podívat.

Vila Jestřabí se mi moc líbila, škoda jen, že před ní stojí plastika, která mi k ní až tak moc nesedí. Moc hezká je Bruselská fontána před Smetanovým domem, který je postaven ve stylu vídeňské secese. Prý byla vytvořena pro EXPO v Bruselu a pak přesunuta do Luhačovic. Tvoří ji vodní víly ležící ve fontáně, kolem je mozaiková dlažba- vážně hezké.

Ochutnali jsme všechny prameny - asi nejméně mi chutnal pramen doktora Šťastného, který se zasloužil o rozvoj Luhačovic.

V sobotu pršelo, jen se lilo, takže po aromaterapeutické masáži (vybrala jsem si levanduli) jsme nasedli do auta a odjeli do nedalekých Vizovic. Neopomněli jsme navštívit podnikovou prodejnu Rudolf Jelínek, ale s koupí tří lahví jsem si připadala jako chudáček. Autobus turistů - podle přízvuku z Ostravska - nakupoval ve výrazně větších množstvích. Na exkurzi do výroby nás nevzali, prý nás bylo málo (asi 6) a autobusoví turisté se z exkurze právě vrátili. Vůbec dámy v prodejně působily dost neochotně a unaveně.

Takže jsme se šli projít, našli neuvěřitelně krásnou prodejnu Štěpský dvůr s doplňky do bytu - polštářky, keramika, ozdůbky. Koupila jsem si polštářek plněný pohankovými slupkami a pak mě musel Kája násilím odtáhnout. Po pořádné misce kyselice jsme vyrazili na zámek.

Okruhy mají dva - historické sály a bydlení posledních majitelů. Chtěli jsme samozřejmě vidět oba. Na druhý okruh jsme šli s průvodcem sami, takové soukromé prohlídky mám nejraději...

V místnosti s pokladnou byla výstava barbín v historických kostýmech. Musím ocenit kvalitu vypracování a historickou věrnost - tohle bych šít nechtěla, je to celé strašně titěrné. To dokážu zhodnotit, dceři a neteřkám jsem ráda musela ušít šatiček na barbíny značné množství...

V neděli dopoledne jsme ještě v dešti odjížděli domů. Byla jsem odpočatá, ale klidně bych tam ještě týden vydržela.

Další fotky jsou zde