Další moje pokusy. Narazila jsem totiž na toto inspirativní video, a i když je o jižních Korejcích známo, že jsou vynikající kuchaři, byla jsem trochu nedůvěřivá. Ale nešť, zelí mám moc ráda a každý nápad se mi hodí.

Co budeme potřebovat?

• 180 g syrového zelí
• 1 menší cibule (cca 50-60 g, řekla bych)
• 2 vejce
• nějaký buřtík nebo zbytek šunky (stačilo mi asi 30 g, tj. dva menší plátky šunky)
• kousek oblíbeného sýra na strouhání, stačilo mi cca 30 g čedaru
• nějaká rajská omáčka vhodná na pizzu, 2 polévkové lžíce
• trocha soli a octa, olej na smažení

Tak jedem.

Zelí se má natenko nakrájet, přendat do misky a zalít vodou, přidat lžičku octa, promíchat a nechat 10 minut stát.

Mezitím si nakrájím cibuli, rozklepnu obě vejce do další misky a osolené je prošlehám vidličkou. Mimochodem ve videu je inovativní způsob, jak vejce rozklepnout, ale ten jsem nezkoušela :-)

Jelikož ještě neuplynulo 10 minut, zamyslela jsem se, co s tou rajskou omáčkou. Nakonec jsem vylovila protlak a z lednice načaté pesto, smíchala od každého jednu lžíci a získala vynikající šmak. Prima!

Zelí namočíme do vody s trochou octa.

Teď to zelí. Má se ocedit a ještě párkrát vymáchat a nakonec znovu důkladně ocedit. Nemám tak šikovné pracičky, takže mi vytvořené proužky připadaly trochu neohrabané. Pořádně jsem je tedy promačkala a nechala ještě minutku stát, ono se pak rychleji udělá.

Zelí pak v misce důkladně promíchat s vajíčky (nikoli až na pánvi!!).

Vyprané a opláchnuté zelí smícháme s vejci a vytvoříme na pánvi placku.

Takže pánev. Vzala jsem nerezovou, průměr dna 21 cm. Rozehřát středně progresivně, pak troška oleje a vykydnout do pánve zelovaječnou směs. Pěkně rozprostřít a uplácat doplacata, po okrajích hezky zaobroubit dovnitř, ať nikde nic moc netrčí. A přikrýt pokličkou. Čekat 4 minuty.

K následné fázi jsem přistupovala s nedůvěrou. Placka se má totiž obrátit. Nečekala jsem zázraky, ale řídila jsem se příkladem pana nebo paní autorky videa a vzala si na pomoc plochý talíř (s obracečkou nebo vyhazováním ke stropu mnoho nepořídíte). A povedlo se to bez ztráty kytičky! Placka byla zespodu hezky opečená, nijak se nepřichytila a držela pohromadě.

Po 4 minutách pod pokličkou obrátíme za pomoci talíře.

Takže závěrečná fáze, tj. zdobení: potřít celou plochu rajčatovou omajdou, posypat cibulí, poklást kousky uzeniny nebo šunky a nakonec posypat sýrem.

Drobná finta: tenoučkým čůrkem oleje objet placku kolem dokola tam, kde se dotýká břehů pánve. V případě nutnosti hmotu opět zaoblit pod placku.

A opět přikryjeme a zhruba za další 4 minutky, kdy je sýr úplně roztavený, máme hotovo.

Zelná „pizza“ hotová na pánvi

Zelopizzu jsem v této fázi raději vyfotila, protože co kdyby se mi ji nepodařilo důstojně přesunout na talíř?

Ale žádné obavy, povedlo se. Zkrotila jsem však svou zvědavost a s krájením počkala, až trochu vystydne.

Zelná „pizza“ přesunutá na talíř

A pozor: krájí se velice dobře a porce drží výborně pohromadě, nic se mi nerozsypávalo, mohla jsem díl „pizzy“ krásně vzít do ruky.

A chutná to opravdu moc dobře. Nějakou synergií použitých hmot to v puse vyvolává pocit kompaktního chutného těsta a obloha se mi povedla. Kdo nemůže lepek, tomu to můžu jedině doporučit.

Zelná „pizza“ se po vychladnutí dá dobře krájet a krásně drží pohromadě

Bylo to velice dobré a určitě jsem tuhle „zelnou pizzu“ nevařila naposled. Komentáře pod videem byly také nadšené.

Přeji dobrou chuť, ať budete vařit cokoli.

Foto: Lika