Jak název napovídá, kořeny má toto jídlo v Japonsku. Nemylte se, Japonci jsou kadeti na smažené a vepřové! Takže při pátrání po nějakých variacích na obvyklá jídla, která bych mohla případně předložit návštěvě, jsem sáhla po tomto receptu. Na skládaný vepřový tenký balíček, smažený v trojobalu. A to všechno Japonci shrnou do „tonkatsu“.

Budeme potřebovat:

• plátky masa, které lze dobře rozklepat hodně dotenka
• dijonskou hořčici
• pepř a sůl
• zelené koření, tj. petrželku, případně rozmarýn nebo šalvěj - s těmi velmi opatrně
• trochu sýra mírnější chuti, nemusíme do všeho cpát nivu, ta všechno ovládne. Sýr by měl jít nastrouhat, a opravdu je ho potřeba maličko
• suroviny na trojobal - mouku, vejce, strouhanku

Tak jedem.

Nejlepší by bylo, kdybyste měli vepřovou panenku. Jde totiž o to, vyrobit co nejtenčí plátek masa, a panenka se k tomu náramně hodí. Jelikož jsem chtěla dodržet vepřové a panenka nebyla, sáhla jsem po plátcích z kýty. Ale patrně to půjde i z kuřecího, krůtího.

Dle návodu jsem do řízků, vložených mezi dva kusy potravinové fólie, mlátila usilovně tupým dnem těžké sklenice, a to od středu ke krajům. No, něco jsem z nich vymlátila, i když té krásné tenkosti (viz video níže) jsem nedosáhla. Je dosti podstatná.

Potom plátek trošku posolit, popepřit, lehounce pomatlat dijonskou hořčicí (proto není nutno dodávat příliš výrazný sýr, dijonka se postará), posypat troškou sýrových hoblinek, zelenými bylinkami a složit do placatého balíčku. Při skládání dbát na vložení okrajů dovnitř.

Ještě po povrchu maličko posolit a obalíme v trojobalu.

Nic se nešpendlí, nic se nesvazuje. Výsledkem jsou krásné placky, které bezvadně drží.

Smažit se má poměrně pomalu (díky krásnému zabalení nic nevyteče), asi 4 - 5 minut po každé straně, ovšem tady bude záležet na druhu masa. Jelikož jsem tvořila z vepřové kýty, pro jistotu jsem je strčila ještě na patnáct minut do trouby.

Výsledek byl poněkud macatější, než krásně ploché panenkové balíčky v předloze, ale výborné byly, to zase jo. Ta změna tvaru během tepelné úpravy je způsobena množstvím vaziva, blan apod. v mase, takže s tím je nutno počítat.

Je to moc příjemné jídlo, praktické - dobře se osmaží, na rozdíl od závitků - a těch více ochucených vrstviček masa, to vše završeno křupavou krustičkou, no mňam. A přestože se to na první pohled nezdá, měla jsem hotovo do dvaceti minut (plus ta čtvrthodinka v troubě), a to jsem musela odhánět všetečné kocouří pracky a fotit.

Japonci k tomu jedí nikoli brambory, ale zelný salát, nebo jakýkoli zelený salát. Asi proto si to smažené dopřávají docela často. Vyzkoušela jsem, a taková příloha bohatě stačí (v tuto roční dobu jsem sáhla po čínském zelí posypaném ředkvičkovými klíčky).

Tradiční strávníci uvítají vařené brambory, i se zbytkem petrželky :-)

Bezlepkoví strávníci uvítají bezlepkové směsi na obalování, aby se necítili zkrouhnutí na řízkových právech.

Přeji dobrou chuť, ať už budete vařit cokoliv!

Video, kterým jsem se inspirovala, najdete zde - je krásně názorné.

Foto: Lika