Než se leknete a utečete, prozradím konec: bylo to opravdu moc dobré :-)

Miluju zelí a mrkev, ale boršč je pracný a saláty mi taky nejedou denně, ovšem při brouzdání na netu jsem padla na toto inspirativní video.

Hned mě napadlo, že by to byla vynikající snídaně. A protože tepelná úprava všem zúčastněným surovinám svědčí - jsou stravitelnější a hlavně živiny v nich jsou tak využitelnější -, šla jsem směle do toho.

Takže co budeme potřebovat?

Tady jsem trochu improvizovala, protože to mělo být jídlo jen pro mě, pánvičku (s poměrně nepřilnavým povrchem) jsem měla menší než na videu (moje má na dně 19 cm) a nechtěla jsem se přeplácat vejci.

Takže co vlastně:

Suroviny

• syrové bílé zelí - ve výsledku opravdu pořádnou hrst jemně nakrájeného
• mrkev - mám ji ráda, takže dva středně velké kousky
• dvě menší rajčata
• vejce - vzala jsem jen jedno (ve videu jsou tři)
• trochu tuku (ghí/přepuštěné máslo nebo dobrý olej, tak 1 PL, podle přilnavosti pánvičky)
• troška soli

Tak jedem:

Nakrájená zelenina

Všechnu zeleninu nakrájíme - zelí na tenounké proužky, rajčata na kousky a mrkev nahrubo nastrouháme.

Na pánev dáme trochu tuku (mně stačila 1 čajová lžička) a hned na ni vhodíme nakrájené rajče. Rázem jsem si uvědomila, že jsem je nakrájela moc naveliko - vždyť výsledek má být omeleta a ne hrbolatá míchanice! Aspoň jsem je při smahnutí rozmačkala. V této fázi se má přidat špetka soli - opravdu jí není potřeba mnoho.

Směs zeleniny na pánvi

Jakmile jsou rajčata osmahnutá - šlupky sem tam mírně hnědnou -, přidáme zelí a důkladně promícháme. Rovnou přidáme mrkev a také promícháme. V této fázi jsem se zděsila, kolik toho je, málem se to do pánvičky nevešlo. Vážně jsem začala uvažovat o tom, že budu muset udělat omelety dvě. Ale nakonec to nebylo zapotřebí.

Oheň stáhneme na celkem mírně, protože chceme, aby zelenina změkla. Tudíž se spíš dusí a jen mírně pomalu opéká. Poměrně často mícháme.

Jakmile zelenina změkne, mrkev už pouští krásnou barvu a celkově je směsi mnohem méně, vyklopíme ji do nějaké mísy nebo na hlubší talíř, aby trochu vychladla. Pokud se ptáte, proč nevrazím vejce rovnou na pánev k zelenině, pak vězte, že výsledkem by byla míchanice a nikoli omeleta :-)

Zelenina chladne

Trochu jsem váhala, kolik těch vajec do vychladlé zeleniny tedy dát, ale dala jsem jen jedno - aspoň vyzkouším, jestli to bude fungovat.

Zelenina smíchaná s jedním vajíčkem se chovala jako poměrně kompaktní hmota, na rozdíl od videa, kde se třemi vejci vzniklo vlastně lité těsto.

Ale i tak jsem hmotu dopravila na středně ohřátou (stejnou) pánev, rozplácala ji vařečkou na stejnoměrnou tloušťku a plamen stáhla na „mírně“ - je zapotřebí, aby se vejce srazilo v celém těstě, a to dřív, než se spodek připálí. Na pár minut jsem dokonce přiklopila pokličkou, ale většinu času nechala odkryté.

Když se omeleta začala po okrajích odchlipovat, zajela jsem špachtlí pod ni a příjemně překvapená jsem zjistila, že omeleta krásně drží pohromadě a snadno se dá obrátit. Šup, a ukázal se krásně zbarvený, opečený rub. Z líce jsem opékala jen minutku, vlastně už při vypnutém sporáku.

A hned s tím na talíř, už jsem měla hlad. A opravdu mi to moc chutnalo - přestože, nebo možná právě proto, že soli je v tom maličko. Chuť všech ingrediencí krásně vynikla, bylo to lahodné, trochu chrupkavé (to bylo to zelí, však jsem měla podezření, jak se zachová, když se sůl dává hned na začátku!), a jako snídaně se mi to velice osvědčilo - nečekala jsem, na jak dlouho mě to zasytí, aniž bych se přecpala!

A masožravci mezi námi si do toho nakrájejí třeba klobásku :-)

Přeji dobrou chuť, ať budete připravovat cokoliv.

Foto: Lika