Jenomže je tu první ale – jak zkonstruovat krmítko, které bude nejen přívětivé k ptákům, ale i k životnímu prostředí, obzvlášť k přihlédnutí k produkci skleníkových plynů. Z toho důvodu jsem nemohl zvolit než recyklované dřevo – z rozebrané skříně - a jako hlavní nosný prvek jsem potom použil recyklovanou hokejku.

Tím jsem obé zachránil před spalovnou, takže by to snad mohlo vykompenzovat spotřebu elektrické energie na vrtání a šroubování, stejně jako nadprodukci CO2 a vodní páry mojí osobou při ručním řezání.

Další otázkou je krmení – zde jsme ale těžce v plusu, používáme slunečnici, pěstovanou na zahrádce, tím eliminujeme produkci skleníkových plynů v zemědělství, v dopravě, při výrobě obalových prostředků a distribuci slunečnicových semínek. Navíc slunečnice fixuje nějaký ten CO2 ve svém těle.

Poslední otázkou je, zda vůbec ptáky krmit, nebo nekrmit. V rozvrácené ekologické rovnováze města nemá cenu spekulovat, zda krmením posilujeme nebo oslabujeme nějaký její aspekt, ale je potřeba se na to podívat opět důsledně z hlediska produkce skleníkových plynů. A řekněme si to na rovinu, takový pták díky svému rychlému metabolismu je pěkný producent.

Naštěstí většina z krmených ptáků jsou též konzumenty hmyzu, který je zdaleka největším producentem CO2 ze živočišné říše. Většina ptáky konzumovaného hmyzu navíc požírá vegetaci a tím oslabuje její schopnost absorbovat CO2 v biomase. Tím pádem je rozhodnuto – budeme krmit.

A zatímco si budete prohlížet fotky, pokusím se spočítat, kolik jsme krmením ušetřili CO2 a tudíž jak velký podíl povolenek na tento plyn bychom mohli přes globálně oteplenou ekologickou církev prodat ČEZu nebo jinému z velkých hříšníků.

Anebo jestli si můžu dopřát svoje oblíbené fazole se slaninou bez trýznivých obav, že by zplodiny mého trávicího traktu zničily poslední zbytky ledovců v Alpách a vyhubily lední medvědy.

Upozornění: V následujících fotkách se vyskytuje pár ňader.

Dva z místní populace holubů, velmi drzí a neodbytní. Ten větší a vyžranější je Jirka, ten menší a agresivnější, co Jirkovi říká šéfe, je David. Obvykle jejich marné počínání z okolních střech sleduje celá početná suita holubích soudruhů, zřejmě se tedy jedná o lídry místní holubí organizace. Díky léty prověřené konstrukci krmítka, která neumožní dostat se ke žrádlu, takže jim nezbývá než posedávat a alespoň odhánět od krmení sýkorky. Když se nenažerou oni, tak nikdo.

Hrdlička, taktéž na indexu, tahle je nová, ty inteligentnější se k nám už ani neobtěžují.

Dlaskové mají prima partu, všimněte si, jak ten vpravo dole přivolává ostatní

Co to ten člověk za tím sklem má před obličejem?

Vzduch čistý, žerte dokud je co ...

Rozumím, do jara je ještě daleko

Co sežereš dneska, to už ti zítra nikdo nevezme

Sýkorky modřinky, pořád ve střehu a jednou nohou na útěku

Mladý sameček, lůj je velké lákadlo

I brhlík nepohrdne nějakou tou slunečnicí

Rozlouskne a sežere na místě

A na konec, slibovaná ňadra.

Sýkora koňadra – zrovna tahle jako jediná si louská semena hned v krmítku, ostatní si je odnášejí pryč. Navíc mám podezření, že je schválně hází dolů pod balkón, proč to dělá, netuším. A další koňadra.

Zazvonil zvonek, příběhu je konec.

P.S. Na Zvonky pozor, jsou to strašní žrouti, oni a kyselina sírová nemají dno, pokud se jedná o slunečnice.