Letos v zimě jsem s úžasem zírala na kosáka, který se koupal v okapu v loužičce vody, která tekla ze sluníčkem rozpouštěných rampouchů. Ve stínu mrzlo. Přesto se koupal a čechral si pírka. Prostě ptáčci vědí, že péče o peří je pro ně životně důležitá.
Takže nejen přikrmování ptáků v zimě, ale i možnost pití a koupání po celý rok je v nabídce naší "ptačí" zahrady. Máme dva malé bazénky - "Kosatcová pole" a "Leknínovou limonádu". Babička navíc každé léto do skalky umístí kameninový list - oficiální ptačí pítko z umělecké dílny. To má jednu podstatnou vadu - objem vodní nádržky je malý a Betka ji s chutí vysouší.
Dlouho jsem trpěla strachem, že se ptáci můžou utopit a vymýšlela jsem složité záchranné konstrukce (plovoucí záchranné čluny). Ale kupodivu ani potápění z leknínových listů není ptačím nebezpečným sportem. Za tu řádku let jsme žádného utopence z nádržek netahali (s výjimkou topících se štěňat Xerdy i Bety). To podstatně smutnější bilanci mají prosklené plochy ...
Nakonec se nejvíc osvědčila dlouhá rozvětvená větev položená přes hranu koupališť tak, aby byla uprostřed ponořená pod hladinu. Ale řada ptáčků raději do vody "slaňuje" ze stvolů kosatců, skáče šipky z leknínových listů nebo se brouzdá na mělčině v květináčích kosatců a vodních travin.
Provoz na našich koupalištích je veliký - největší vodní nadšenci jsou kosáci, hrdličky, straky, sojky, vrabčáci, hřivnáči... Ale fotodokumentace není - snad vědí, že jsou při koupeli zranitelní a tak si dávají snad ještě větší pozor před fotografem, než u krmítka.
Teta O. si pořídila taky koupaliště (starožitný pekáč zapuštěný do terénu pod jedním malým okápkem). Jednou zjistili, že jejich "plavci" jsou trošku barevnější, než bývá v našich krajích zvykem... a klusali k sousedovi - chovateli papoušků, ať si se síťkou na motýly jde ty dva uprchlíky odnést. Povedlo se, láska k vodě je udržela dostatečně dlouho na jednom místě.
Takže pokud máte kousek místa v klidné části zahrádky - pořiďte si ptačí koupaliště - určitě se budete mít na co koukat.
Ještě na jedno "koupaliště" jsem si vzpomněla. Když jsme s Betkou před měsícem byli na Lago Maggiore, měla venku přede dveřmi plastovou misku s vodou. A najednou slyším šplouchání a cákání a Betka spala uvnitř na pelíšku... Kosák usoudil, že sice na dohled má jezero jak hrom, ale proč by si měl namáhat křídla. Ale nevím, jak se mu líbila koupel v proslintané Betí vodě...

Fotodokumentace - naše koupaliště