Když mrazy začaly, prohlédla jsem domácí zásoby a obětovala nějaké ty ovesné vločky, slunečnicová semínka, proso a za oknem pozorovala doslova mezinárodní slet. U stromu, pod kterým bylo prostřeno, se objevila i pěnkava jikavec, která je u nás přes zimu na návštěvě a přilétá z ještě krutějšího severu.

Objevili se také dlask tlustozobý a konopka, kteří na podzim většinou odlétají za teplejším počasím na jih. Je tedy slušnost hostům připravit hostinu. A nejenom jim. Vrabec domácí i polní je téměř na vymření, sýkorky jsou evidentně také hladové a kosi běhají kolem a pečlivě prohlíží každý centimetr sněhu, jestli tam náhodou neleží nějaké zrníčko.

Někdy kolem půlnoci jsem zahlédla velké hejno koroptví. Byly přímo pod okny. Nikdy před tím jsem je tam neviděla. Musely mít příšerný hlad. Naběhla jsem tedy do Hornbachu pro zob (slunečnice, proso, řepka, kukuřice, oves), do vozíku přihodila pidi krmítko, přidala prosné klasy a moučné červy, punčochu s oříšky, lůj se semínky a balík sena. Jablka a mrkve jsou doma pořád.

První den byl dramatický. Kos uzurpátor tvrdošíjně odháněl všechny ostatní ptáčky, jen na sojky si nedovolil. Ty naopak vystrnadily jeho, ale k ostatním byly velkorysé. Poletovaly kolem a hlásily, že "tady je Krakonošovo".

Když kos zjistil, že se při intenzivním hlídání "svého prostoru" vůbec nenají, ačkoli bašty je pořád dostatek, zklidnil se a pak už zobali všichni v klidu a míru vedle sebe. Hned další den shromáždění oživilo hejno zvonků zelených, objevily se pěnkavy, čížek a sobecký kos dokonce přivedl manželku. (Což se setkalo s vtipným komentářem. Já: No konečně jí sem pustil. Partner: Bůhví, kde včera trajdala.)

Všichni se zdržovali v okolí celý den a začali zpívat. Zpěv je tak intenzivní, že ráno máme dojem, že je jaro v plném proudu. (Jen aby nám z toho předčasně nevyvedli mladé. Když teplota stoupne, raději přikrmujeme opatrně.)

Minulou neděli bylo -10° C, a tak v poledne byl hodokvas. Plná velká miska pod stromem pro kosy, sojky, vrabce a pěnkavy (všichni raději chodí po zemi a zobou) a pro sýkorky a zvonky vše zavěšeno na keři. Je to tak lepší, u jídla je méně hádek.

Před pár dny jsem v noci cosi dopisovala a někdy kolem 4. hodiny ráno se zahleděla do zimní tmy. A ejhle. Po cestě si to štráduje zajíc. Ne, že by běžel, jak se na zajíce sluší, hezky po poli. Šel pomalu a po cestě. Zalomil to do pravého úhlu a pokračoval k domu.

Počkala jsem si, co se bude dít. Venku byla opravdu strašná kosa. Zajíc obešel několik keřů, ujedl něco ptactvu, dokonce se prošel až k jejich misce, potom něco schroustal za stromem, možná mrkev nebo seno, obešel to ještě jednou a zase odešel.

V tu chvíli mi bylo jasné, že dosypávat je povinnost, zvířátka prostě mají hlad. O srnky, černou a vysokou se starají myslivci, na nás zbudou ostatní.

Celkem levné je proso a lojová koule se semeny pro sýkorky stojí asi 12 korun. Samotný čistý lůj je vhodnější spíše hovězí a skopový než vepřový. Pokud byste chtěli sýkorkám udělat vyloženě radost, pořiďte jim burské oříšky v punčoše a slunečnicová semínka. Slunečnice je vůbec oblíbený základ snad pro všechny.

Kos si rád dá i vlašské oříšky (stačí rozlousknout a on si je vyzobe), pochutná si i na jablku, naopak nastrouhaná mrkev se setkala vyloženě s neúspěchem (pod stromem leží dodnes a z krmítka byla nekompromisně vyšoupnuta na zem, kde si jí nikdo ani nevšimne).

Sojky rády kukuřici, slunečnici, a pokud přidáte i tučné červíky, tak ti nestačí ani zmrznout... Červy doporučuji kupovat ve větším přes nabídku na internetu, ve zmíněném Hornbachu jsou v malé krabičce zbytečně předražené.

Na první dojem budí odpor. Pan prodavač ale říkal: "Nebojte se jich, ti jsou čistí, chovaní na otrubách." To mě uklidnilo :-) Když jsem jim podruhé dávala do misky plátek jablka, začali už budit větší sympatie.

Ptáčky určitě nekrmte sladkým pečivem a čímkoli soleným.

Co se týče vody, všude se dočtete, že je třeba k zrní dodávat dostatek pitné vody. Jenže když mrzne, těžko budete běhat každou hodinu s vodou ke krmítku. Vodu tedy nosíme občas, kdo se stihne napít, napije se, ale myslím, že i ti, co to nestihnou, žízní nepojdou.

Viděla jsem sojku, jak "pije" sníh. Ptáci stahují i námrazu z větviček a nechají led rozpustit v zobáku. Takže s vodou není třeba si zase tolik lámat hlavu.

Jakmile mrazy povolí a sleze sníh, je dobré jen trochu přikrmovat a milé pěvce motivovat k vlastnímu vyhledávání potravy, aby se z nich nestali lenoši. Tak jim prosím dopřejte také trochu té zimní radosti, zaslouží si to.