19.9.2019 | Svátek má Zita


PTÁCI: Když zahrada pípá

22.7.2019

Před třiceti lety byly cedry na východní straně naší zahrady jen vyšší kuželovité stromy. Dnes jejich výšku odhaduji na patnáct až dvacet metrů. Manžel říká, že nejvyšší cedr má jistě třicet metrů, ale to se mi zdá přehnané. Každopádně nízké zimní slunce větvemi jen probleskuje, nad jejich koruny už nevystoupí. Zato v horkých letních měsících nám stromy poskytují příjemné posezení v chládku, stejně jako možnost hnízdění ptákům i veverkám.

Cedry na zahradě

Cedry na zahradě

Abychom pod stromy mohli chodit a mít stůl, musel manžel postupně odřezat řadu nejspodnější větví, na jejichž koncích si někteří ptáci stavěli hnízda. Staví si je dál, jen na vyšších větvích, takže všechna hnízda vidím už jen odspodu, nebo vysoko v korunách.

Široce rozložené větve se vzájemně proplétají a já ráda u kmenů zakláním hlavu a dívám se do korun. Jednak proto, že se mi rozložení větví líbí, jednak se tam snažím najít ptáka, kterého jsem právě slyšela vyzpěvovat. Sice poznám, který z našich několika druhů ptáků zpívá, ale zahlédnout ho se mi moc nedaří. Buď barevně splývá s větvemi, nebo sedí moc vysoko a já si mohu krk vyvrátit, stejně zpěváka nevidím. Jedině krásně červeného samečka kardinála najdu snadno.

Sameček kardinála - slétl si pro potravu

Sameček kardinála - slétl si pro potravu

V době hnízdění a líhnutí ptáčat se často venku posadím a poslouchám, jak zahrada všemožně zpívá, pípá, tiká, nebo i krákorá. Třeba mláďata kardinála opravdu spíše jemně tikají, než pípají, ptáčata vlhovců zase chraptivě skřehotají, a jak se svého sousta domáhají vrabčáci, jistě znáte. Naopak ptáčata drozda kočičího (catbird) jsem snad nikdy neviděla, ani neslyšela. Vlastně ani nevím, jak vypadá jeho hnízdo. Na jaře se k nám vrací dva, možná tři páry, ale ve větvích vidím jen dospělé ptáky. Hnízda musejí mít velmi dobře ukrytá a ptáčata v hnízdě i mimo něj velice tichoučká.

Mládě kardinála - kus odhopsalo a spíše tikalo než pípalo

Mládě kardinála - kus odhopsalo a spíše tikalo než pípalo

Catbird je dobrý zpěvák, který svoji melodii často zakončuje velmi realistickým „mňoukáním“ (odtud jeho název). Letos jsem mu zase naletěla a běžela hledat do větví vylekané kotě. Samozřejmě jsem nenašla ani kotě, ani zpěváka. Catbird je neposedný pták, který dlouho na jednou místě nevydrží. Zpívá ukrytý na stromě, kde často přeskakuje z větve na větev. Naopak jeho příbuzný mockingbird (drozd mnohohlasý) se ukazuje rád, nejčastěji sedí na konci větví nebo vysoko na špici stromu. Na jednom místě vydrží bez pauzy zpívat třeba i několik minut.

Catbird - drozd kočičí

Catbird - drozd kočičí

V naších keřích na zahradě a kolem domu hnízdí dva nebo tři páry drozda mnohohlasého. Dostatečně daleko od sebe, aby si „nelezli do zelí“, přesto jsou ptačí sousedské šarvátky poměrně běžné. Mému uchu znějí drozdí hlasy rodičů i ptáčat na jedno brdo, oni ale přesně vědí, kdo do čí rodinky patří, která vylétlá mláďata krmit. Agresivně chrání nejen svůj rajón, ale především svoje potomky.

Letošní první mláďata drozdů

Letošní první mláďata drozdů

První letošní hnízdo si tihle drozdi postavili v túji u garáže a brzy z něj vylétla dvě mláďata. Rodiče se je rychle snažili odlákat z betonového vjezdu na trávník a dále do bezpečí. Jedno ptáče bylo velmi čiperné, druhé vypadalo po chvíli vyčerpané, choulilo se ke zdi domu a usínalo. Před domy tu běhá několik koček sousedů, tak jsem ptáče pro jistotu opatrně kus poponesla blíže k rodičům. Ti seděli na drátech a já pak z dálky sledovala, jak svého drobečka pobízejícími hlasy rychle odveleli do hustých keřů, odkud se už ozýval jeho čipernější sourozenec.

Prcka jsem přenesla blíže k rodičům

Prcka jsem přenesla blíže k rodičům

Možná jistota, že si potomky ochrání, je důvod, proč si tihle drozdi na naší zahradě staví hnízda tak nízko, že nataženou rukou bych do nich mohla sáhnout. A to i přesto, že my jsme na zahradě velmi často, běhají tam čtyři kočky a pes. Další hnízdo si totiž postavili v železném oblouku vedle cesmíny. Po určité době se z hnízda ozývalo hlasité pípání a jedno ráno jsem viděla tři ptáčata sedět na ohradě.

Drozd a jeho tři potomci

Drozd a jeho tři potomci

Několik dalších dnů jsem je pak se zájmem sledovala při krmení. Rodiče měli celý den (až do soumraku) co dělat, aby ptáčatům alespoň na chvíli „zavřeli hladové papuly“. Obzvláště, když se jim potomci rozlétli každý do jiného keře. Ze dvou, nebo i tří různých koutů se ozýval jejich hlasitý křik a rodiče krmili jako o závod. Kdykoliv v té době některá z koček třeba jen prošla v blízkosti mláďat, varovné drozdí „mlaskání“ stačilo, aby rychle vyklidila pole. Pokud nebyla dostatečně rychlá, drozd nad ní agresivně nalétával a třeba chudáček Bobík se ráno skoro bál chodit ven. Sotva zaslechl mlaskání, i když nepatřilo jemu, prchal dovnitř.

Párek salašníků - bluebirds

Párek salašníků - bluebirds

Hnízdí nám tu také tři páry menších ptáčků bluebird, kde sameček má krásně modré peří. Jedinou letošní ptačí tragedií byl mrtvý sameček bluebid. Manžel ho jedno ráno přinesl z vedlejší zahrady, kde tam hnízdí ve dvou budkách. Sameček neměl žádné viditelné zranění. Neměl zlomený vaz od nárazu na sklo, neměl pocuchané peří ani viditelná krvavá zranění. Jeho smrt nám zůstala záhadou. Pochavali jsme ho na zahradě na listy magnolie.

Vlhovec nachový

Vlhovec nachový

Kolibříků jsme tu donedávna měli jen asi šest, v posledním týdnu se jejich počet zvýšil o několik dalších. Jen se mi je letos nedaří fotit. Ráno se mi digitál v horkém vzduchu zamlžuje a fotky podle toho vypadají. Později zase ve vlhkém horku nemám dřívější trpělivost nehybně stát poblíž krmítka a čekat, až se kolibřík přilétne napít. Proto jsem do alba přidala několik starých fotek.

Kolibřík

Kolibřík

Jak „žijí“ vaše zahrady - také vám pípají?

V dřívějších mých albech si můžete poslechnout hlasy zmíněných dvou drozdů - kočičího najdete tady a mnohohlasého zde.

Foto: Marička Crossette. Další obrázky si můžete prohlédnout přímo zde na Rajčeti.

Marička Crossette Neviditelný pes


Můj syn má svalovou dystrofii, od 12 let je na vozíku
Můj syn má svalovou dystrofii, od 12 let je na vozíku

Na 7. září připadá Světový den Duchennovy svalové dystrofie. Tímto vzácným genetickým onemocněním trpí i Jaroslav, který je v současnosti plně odkázaný na pomoc druhých.