22.9.2019 | Svátek má Darina


PTÁCI: Kosťa a neplánovaný výlet

5.10.2009

Při pátečním odjezdu na chalupu zhola nic nenasvědčovalo tomu, že by se nějaký výlet chystal. Nic. Prostě jako vždy. Jen s tou výjimkou, že s námi jel na chalupu náš nejlepší kamarád Ríša. Ano TEN Ríša, který dal jméno všem našim Kostičíkům. Kolaříková - Kosťa 1

Ešus ho hned ve dveřích hodlal povalit, protože už ho dávno přesvědčil o tom, že je blbost, aby ho bral Ríša jako okrajovou záležitost, které není třeba věnovat moc pozornost a je lépe se jí snad vyhýbat. Ukázal mu nadšeně obsah své hračkárny a poslintal mu jeho černé gatě. Sbaleno a nataháno do auta, které lehce podkleslo v kolenou. Jako ostatně každý pátek :-D. A jedem vstříc světlým zítřkům.

To Kosťu evidentně rozradostnilo natolik, že ač už jinak poslední dobou cestuje poměrně v tichosti, tentokrát řval, jako když ho na nože berou. A to celou cestu. Když vás bolí hlava jako střep, je to po půlce cesty už k nevydržení. Hrozí vám, že mozek (malý, ten velký už to dávno vzdal) vám vyskočí z hlavy ven a nervy explodují. Mozek má rozum, takže zůstal na místě, ale nervy rozum nemají!!! Takže explodovaly, já se s výkřikem "Drž už zobák, hergot!" otočila dozadu, přesápala se přes sedadlo a řáchla párkrát rukou do přepravní klícky. Pomohlo to. Pomohlo. Na minutu. Pak se ten smeták pernatej do toho obul znovu.

Nechápu proč, když má potřebu projevit se nějak, nemůže vystačit se svou slovní zásobou - a že je dost objemná teda. Má toho v repertoáru nepřeberné množství, pokud vím. Počínaje kupříkladu novým oslovením "Ty Bořito!!" Nevím nic o tom, že bych byla Bořitovi z Martinic podobná, snad jen tím, že v Martinicích máme sestřenici. Nicméně, Kosťa je do tohoho oslovení zahleděn a častuje mě s ním kdykoliv ho to napadne. Další z jeho oblíbenců je slovo: půdička. S půdičkou občas inovuje větičku: "To je vodička!", takže pak se dozvíte, že: "To je půdička!"

Někdy je sám na sebe docela i přísný a vyhrožuje si. To když se z klece ozve například: "Hele! Ty Kosťáčku!!!", případně "Už nekřič!" Ukonejší se také sám, to když si melduje pod zobáček: "Vydrž ptáčku!" a nebo "To je to, prosim tě!" případně "No to je ptáček, Kostiku!" Někdy sám sobě klade i otázky typu: "Slyšíš to???" a hned si odpoví: "Policajt křičí!" či se sám sebe dotáže "Máš ptáčkůů pane Kolařík?" Asi usoudí, že ano a odpoví si: "Budem sedět ptáčka!" nebo "Máš pravdu, kámoši!"

Když ho to popadne, člověk kolikrát nestíhá, co všechno ten pernatej amplion ze sebe vychrlí. Jako kupříkladu onehdá, když nás večer překvapil větou: "Ešče příde Krejčík!" Nic nevím o tom, že bychom někoho zvali, ale Kostěj možná konal bez našeho vědomí. Jazykovou výbavu má víc než dostačující Proto nechápu, proč musí řvát, jak když ho na nože berou a navíc si k tomu vždy vybrat situaci, kdy nemáte šanci se bránit tím, že třeba megauřvance separujete do té doby, než ho to přejde.

Kolaříková - Kosťa 2S rozječeným uřvancem a hlavou jako střep jsme dorazili na chalupu. Davida jsem požádala, ať toho čtyřgramovýho zločince dá urychleně z mých očí, nebo budeme mít k večeři pípanátky. Dodala jsem, ať ho dá z těch očí, a hlavně i z doslechu, hodně, hodně daleko a šla jsem vybalit zásoby do lednice, dát vařit večeři a uvařit kafe. Blahodárná černá tekutina zapůsobila na rozjitřený nerv a já se spolu s ostatními usalašila na zápraží chalupy u meruňkové bábovky. Jak tam bylo blaze. A hlavně - jaký tam bylo ticho!!!

Ešus rotoval prostorem, prováděl sčítání zajíců a myší a já nemusela nic. Jen jsem tak ledabyle během povídání pozorovala ptáčky. Hrozně mě baví pozorovat ten čilý ptačí cestovní ruch, co na zahradě panuje. Vrabci už u nás v budkách, zdá se, zcela zdomácněli a přestali se plašit, kdykoliv jde někdo kolem (letos dokonce bez přestávky vyvádějí po několikáté mladé - na střídačku tedy nejspíš, neb nepředpokládám, že tam máme zasloužilou matku pluku :-D).

Mám z vrabčáků radost, protože jak se píše, že všude ubývají, tak u nás přibývají. Asi se jim u nás zalíbilo. Takže díky tomu už je poznám i podle letu. Stejně tak sýkorky a strnady. Strakapoudici zvanou Kikina (to pro její typické "kik-kik") pochopitelně taky, stejně tak jako žlunu. Teď tam máme nějakého nováčka. Co to je za ptícu se mi zatím nepodařilo zjistit, ale vydává zvuky hodně připomínající zvuky mrouskající se kočky. Co jsem viděla z hodně velké dálky, není to zrovna prcek, hlavičkou tak trochu jako nějaký datlovitý ptáček, ale s delším krkem. No, nemám tucha vůbec. Ale abych mohla zjistit více, tak jsem pořád ve střehu a monitoruju okolí. I podvědomě.

A tak najednou v mém periferním vidění zaregistruju cosi zvláštního. Letí kolem hodně světlý ptáček s netypickým stylem letu. Oči registrují, hlava ještě nereaguje. Pak ptáček zatočí a letí ke mně!! Mozek reaguje údivem, jak je sakra možný, že se ten ptáček blíží naprosto suverénně ke mně? Copak chce na mě přistát? A vůbec co to je za divnýho světlýho ptáčka?? Periferní vidění je hozeno na zaměřovač a mozek konečně nahodí motory. "Do.....! TO JE KOSTIČÍK!!!" křičím.

Nikdo nic nechápe, nikdo totiž vůbec nic v té vteřině, kdy se to odehrávalo, nezaregistroval. Jen já monitorovač a pátrač po ptačím životě. Naštěstí mozek ty motory nahodil úspěšně, já nezazmatkovala a tak Kostičík, volně si poletující zahradou mohl zcela bezpečně přistát na mém rameni tak, jak je normoš zvyklý doma. Byla jsem vyděšená jako blázen. Protože v té samé vteřině, kdy jsem toho "světlýho ptáčka" identifikovala a zjistila, že to je náš uřvanec, došlo mi, co ho bude čekat, kdyby uletěl. Já byla vyděšená, ne tak Kostik, který byl dle teorie měl být vyděšen z volného prostou a neznámé situace. Jenže. No to by to nesměl být právě Kostik, kterého nevyděsí opravdu vůbec nic.

Spokojeně zaparkoval na mém rameni a rozhlížel se poklidně po okolí. Zjevně si to užíval. Nějaký štrézy mu byly u té jeho malé zadnice. Já se zatím sunula krok sun krok k chalupě, abych ho dostala dovnitř bez nějakých prudkých pohybů, které by ho mohly poplašit. Celkem zbytečně. Došla jsem k názoru, že i kdybych do tý chalupy dotancovala kozáčka, tak s tím cvokem by to ani nehnulo, natož aby se polekal. V chalupě si přeletěl z mého ramene na své bidýlko u zrcadla a začal rozšafně hovořiti ke svému obrazu. Naprosto v klidu.

Mně se ale rozklepaly kolena z představy, co se mohlo stát. A jak se sakra ten šílenec dostal ven? A hlavně, jak se mu podařilo dostat se přes půl zahrady z altánku, kde byl pro klid ostatních separován, až ke mně?? Obojí má vysvětlení - ven se dostal díky mé křehké nervové soustavě, která není odolná vůči kostihluku. Jak jsem tak plácla varovně do klícky, podařilo se mi oddálit od sebe dvě žbrdlinky, kterými může ptíca v pohodě prolézt, čehož si nikdo nevšiml. Až na Kosťu, který navrch usoudil, že "Dost bylo separace!" a zachtělo se mu do společnosti. Jak řekl, tak udělal - proč nevyužít situace, že? Kolaříková - Kosťa 3

A jak se mu podařilo tak suverénně se zorientovat prostorem?? Vždyť se říká, že andulky touto schopností až tak moc neoplývají. No, pochopitelně, že neoplývají, když znají jen svou klícku v bytě a nic víc. Jenže Kostižer je takový pernatý cestovatel. A vzhledem k tomu, že zahradou je stabilně poponášen podle toho, jak kde roste travička, jak je kde stín, jak si ho třeba Babina vezme k zahradničení a taky podle toho jak řve, tak má prostě zahradu nakoukanou. Zná jí a ví odkud se kam dostat. Takže jaký je pro něj rozdíl v tom, když je do altánu odnesen a když si z něj k chalupě doletí? No pro něj žádný. Teda jeden jo - když letí, je sám sobě pánem.

Byl celou dobu takový suverén, že od té doby pořád a pořád přemýšlím nad tím, jak to udělat, abych mu tu určitou svobodu mohla dopřát. Vím, z různých dotazů, že to jde, že byly andulky, které třeba se svým pánem, kterému seděly na rameni, chodili k popelnicím s košem. Davida tahle příhoda jen utvrdila v tom, že má pravdu, že Kosťa by neuletěl, že to máme zkusit. Já jsem nahlodaná, ale... nemám tu odvahu.

Kdyby to nevyšlo, umřela bych výčitkami, co ho třeba čeká. Je fuk, že bych už neslyšela jeho hlášky typu: "No, seš teď študent!" nebo "Budeš můj pejsáček!", na který furt nevím kam chodí. Ale představy, co se mu stát může a pravděpodobně stane, by mě asi zabily. Na druhou stranu, bych mu ráda dopřála možnost proletět se venku v zahradě. A teď - babo raď. Jak se rozhodnout a když, tak jak to udělat????

No a abych Kosťu ukázala taky v pohybu, tak číhněte, jak cvičíme aport-:  

Není to, pravda, nejpovedenější, ale zkuste ptícu cvičit, odměňovat a točit - vše v jedné osobě. Než se zadařilo, Kostěj se otrávil a vzal kramle :D

Petra Kolaříková (PetraK)


Testujeme barefoot boty: Jsou opravdu pohodlné, nebo z nich bolí nohy?
Testujeme barefoot boty: Jsou opravdu pohodlné, nebo z nich bolí nohy?

Někteří je vnímají jako výstřelek pro alternativně založené maminky. Fyzioterapeuti zase prohlašují, že nic lepšího pro nohy neexistuje. My jsme se je rozhodli otestovat na dvou kolegyních z kanceláře a zjistit, kde je pravda.