A v pondělí 1. 1. 2007 těch nešťastných cedulek jako každý Nový rok přibude. Psi se ztrácejí z nejrůznějších důvodů a na Silvestra se každoročně zaběhnou desítky psů, jejich citlivý sluch a nervová soustava nevydržela množství petard - hluku, který si chudák pes rozhodně nedokáže nijak vysvětlit.

Majitelům pejsků, kteří již mají tuto zkušenost, stejně jako těm, kteří mají letošňáka, jenž bude Silvestra slavit letos prvně bych poradila, aby psa na kritickou dobu (a pozor, nedočkavci zkoušejí rachejtle leckdy už od rána a naopak jiní je zapalují a vystřelují ještě dlouho po půlnoci) umístili někam, kam hluk z ulice doléhá nejméně, ty venkovní doporučuji alespoň na tuto dobu (nebydlíte-li vyloženě na samotě daleko od civilizace) pustit do domu. Opravdovým strašpytlům pak váš veterinář jistě doporučí medikament, který je krátkodobě zklidní.

Pokud jste s pejskem v momentu rámusu, nelitujte jej, ale snažte se jej zabavit něčím pro něj příjemným - pamlsky, hrou apod. a dávejte mu najevo, že se vlastně kromě trochy hluku vůbec nic neděje.

Pokud už se vám přesto pes ztratí ať už z výše uvedených důvodů nebo jindy, snad trochu rad od člověka, který to sám mnohokrát zažil. Pokud pes uteče v panice - ze strachu před petardami, po zranění třeba projíždějícím autem, či napadení jiným psem, velmi snadno ztratí orientaci a běží zcela bezhlavě, někdy i dost daleko.

Ztratí-li se například na procházce, je dobré nechat někoho, koho pes zná, aby čekal v místě, odkud se ztratil a současně se podívat, zda se nevrátil sám domů.

Pes, který uteče v zajetí lovecké vášně, při prohánění kočky či zajíce, má obvykle snahu se vrátit sám, poté, co zjistí, že mu kořist jako vždy unikla. Snad jen v případě, že zahnal kočku na strom a pod ním štěká, je tomu jinak. Pes, se kterým jste vyjeli do přírody autem se bude vracet buď tam, kde jste se rozešli - zpět po své stopě, případně bude hledat vás po té vaší anebo se může rovnou vracet k autu. V takovém případě je lepší, nestojí-li auto u silnice, kde by psa při návratu mohlo srazit projíždějící vozidlo.

A jak hledat psa, který se doopravdy a nenávratně ztratil?

Kromě výše zmíněných cedulek je dobré se spojit s myslivci z nejbližších mysliveckých sdružení (doptáte se na ně na OMS - okresním mysliveckém spolku, který najdete v každém "okresním" městě, případně se zeptejte v hospodě, kde se "všechno ví"), ztrátu psa avizovat na městském či místním úřadě, policii, v nejbližších útulcích a veterinárních ošetřovnách. Dobrými pomocníky jsou pozorné školní děti a ve školách vám jistě někdo vyjde vstříc a seznámí děti s vaším problémem.

Pokud je pejsek čistokrevný a označený tetováním či čipem, nahlašte ztrátu i na plemenné knize, která vydala jeho průkaz původu - někdo tam může hlásit jeho nález. Pro jistotu informuje i chovatele, u kterého se pes narodil.

Pro případ ztráty je kromě tetování, kterého si všimne i ten, kdo o psech a jejich mikročipech nic neví, dobrý i obojek (ne příliš volný a pevný, aby psu nehrozilo, že se za něj někde zachytí a nebude se moci osvobodit) s kontaktem na majitele (patrony s adresou jsou fajn, pokud se nerozšroubují a adresa se z nich neztratí. Dobré je napsat telefon i na spodní stranu obojku). Jedna moje známá při výcviku svým jezevčíkům píše telefon do uší fixem, který dost dlouho drží a nesmyje se při kontaktu s rosou či deštěm.

A pamatujte si - pes který má dostatek volnosti nemá jednak takovou snahu prchat a také se umí lépe vracet než pes bez jakýchkoli zkušeností. Pouštějte psa kdykoli je to možné již od štěněcího věku, žravého k sobě snadno přilákáte, nosíte-li v kapsách například dětské piškoty, Frolíky nebo jiné mňamky. Když už psa voláte, je dobré ho upozornit třeba zatleskáním, přisednout si na bobek a samozřejmě chválit, chválit a chválit. Psa nepřivazujte bezprostředně po přivolání, raději jej ještě pusťte a přivolejte vícekrát než ho dáte na vodítko a odvedete domů.

A rozhodně psa nehoňte, jednak byste museli mít lepší fyzičku než máte, abyste měli šanci ho spolehlivě dohonit a hlavně jej učíte, že si vás nemusí hlídat, protože je to vaše starost. Vhodnější je občas se mu schovat, aby si vás musel po stopě najít sám a trochu se vystrašil, že se ocitl sám.

A na závěr roku vám přeji přátelské psy, kteří se nikdy neztratí!

(Pozn. red: Foto je ilustrační, Lenka Fairaislová je jinak chovatelkou jezevčíků, poradkyní chovu a autorkou moc pěkných stránek Nezávislý jezevčík)