Letošní dovolená měla být lenošná, nutností měl být domek se zahrádkou pro stárnoucího Nighta s možností sportovního vyžití pro dítka a taky dost zajímavých míst v blízkém okolí. Přemýšleli jsme nad Burgundskem – francouzský venkov není drahý, není to až tak daleko, byli jsme tam kdysi s Betkou a moc se nám tam líbilo.

Night odešel za Duhu na začátku ledna a brzy bylo jasné, že by přeci jen s mamutím dorostencem mohla být akčnější výprava. Obě dítka nadšeně souhlasila – jen tedy chtěla moře a taky vysoké hory s lanovkou a taky spát v nějakém tom „novém“ státě, který ještě v cestovním deníčku nemají. No a tak se pomaličku polehoučku zrodil cestovní plán na Expedici Frandorra 2022.

Zamluvili jsme tři noci v Burgundsku, čtyři noci u Atlantiku blízko španělských hranic, tři noci v Andoře a poslední nocleh byl naplánován uprostřed dlouhé cesty zpátky. Takže na nás čekalo celkem dvanáct dní společného soužití sedmiměsíčního Yody a dvou vnoučat – dvanáctiletého mladíka a skoro desetileté slečny. Stárnou (my ne, to jen ty děti).

První den nás čekala pořádná dávka kilometrů. A protože jsme nechtěli dojet na noc, startovali jsme opravdu brzičko – ve čtyři ráno jsme ve Vinohradech nakládali ne zcela probuzenou dětskou část výpravy. Ale jsou to pohodáři – chvíli pospávali, pak jsme pustili čtené knížky a kilometry ubíhaly rychle.

Ve čtyři odpoledne jsme stáli v burgundské vesničce Santigny před malým kamenným domkem. Na zprávu, že jsme dojeli, nám majitelka odpověděla, že klíče jsou za okenicí a pokud nic nepotřebujeme, máme je tam po třech dnech zase vrátit.

Santigny - ubytování

Domeček byl starý, ale měl vše, co bylo potřeba – vybavenou kuchyň, povlečené postele, teplou vodu ve sprše i malou oplocenou zahrádku s houpačkou a venkovním sezením.

Hned jsme vyrazili na průzkum vesnice. Přímo naproti domku byl zámeček. Opuštěný, smutný. Zato technická památka – systém studny, nádrží, napajedel, máchadel (Fontaine – abreuvoir – lavoir de Santigny) byla hezky udržovaná a ozdobená spoustou truhlíků s kvítím. I prostý kostelík byl otevřený a vlídný.

Santigny

A po večeři jsme ještě popojeli autem do sousední obce Montréal. Centrum obce je bývalé opatství s velkým kostelem Collégiale Notre-Dame na kopci. Výhled do kraje polí, vinic a pastvin byl v nízkém sluníčku krásný. Ani dítkům se moc nechtělo domů – ale ještě je čekal film – Asterix byl povinnou průpravou na další den.

Montréal

Ráno si dítka trošku přispala, ale my s Yodou jsme už ráno obhlíželi úrodu na místních polích. Psisko si mohlo poběhat na volno, naštěstí sousedky kravky charolaisky ho moc nelákaly.

Santigny

Prvním cílem byly vykopávky města Alésie. Původně to bylo galské město, po vítězství Césara nad Vercingétorixem v místní bitvě roku 52 př. n. l. bylo přestavěno v římském stylu. Součástí vstupenky byl i tablet s úžasnými vizualizacemi jednotlivých částí areálu. A pes mohl do areálu s námi.

Alésia

Pochopitelně jsme nemohli vynechat obří sochu galského náčelníka na vedlejším kopci. Císař Napoleon III. v rámci „národního uvědomění“ prohlásil Vercingétorixe prvním francouzským hrdinou a nechal sochu zbudovat.

Vercingétorix

Zajímavé je, že opodál je jezdecká socha Jany z Arku – a na ni není žádná upoutávka v obci, ani v mapách googlovských (ani českých). Že by stále Burgunďané měli výčitky svědomí?

Johanka v Alésii

Další zastávka byla u pramenů Seiny. I toto místo je spojeno s císařem Napoleonem III. Nechal vykoupit pozemky a vyhlásil prameniště městskou částí Paříže. V umělé jeskyni pramen hlídá víla Seina a Yodovi se potůček líbil stejně, jako před lety Betce.

Seina, pramen

Trošku komplikovaný byl oběd. Ono totiž na venkově o víkendu v poledne se najíst nedá. Asi kombinace předsezóny (místní děti ještě neměly prázdniny) a covidu (turistický ruch dva roky moc nefungoval) způsobila, že jsme nakonec v obchodě zakoupili bagety (jsou fakt dokonalé a velmi levné), šunku, sýry a zeleninu a udělali si oběd v přírodě.

Fontayne

A následovala prohlídka cisterciáckého opatství Fontayne. Já šla s Yodou do místního lesa a ostatní se kochali rozsáhlým areálem založeným v roce 1118 Bernardem z Clairvaux. Klášterní stavby byly stejně působivé, jako před těmi 11 lety, kdy jsme v celém areálu byli skoro úplně sami (byl duben, Betka spinkala sama v domečku a my si užívali historii).

Vézelay

Další den jsme se vydali na druhou stranu od Santigny. Nejprve jsme navštívili Vézelay - místo, kde opravdu kráčely dějiny. Sem vedly kroky věřících k údajným ostatkům Máří Magdaleny. Tady vyhlásil Bernard z Clairvaux druhou křížovou výpravu a tady se před třetí křížovou výpravou setkali králové Filip II. a Richard Lví srdce.

Saint Père

Vézelay je na kopci. A pod kopcem je vesnice Saint Père. A v ní je čistě gotický kostel Panny Marie. Nemohli jsme ho vynechat, protože tady se opravdu rysy gotiky ukazují lépe, než v sebelepší učebnici architektury. A nikde nikdo…

Avallon

Nikde nikdo asi způsobilo, že v neděli v poledne nelze najít restauraci ani v centru Avallonu (a to už je docela velké město). Odmítla jsem jedinou otevřenou luxusní (předkrm 23 euro) a nakonec nás zachránila maličká kebabárna. Kebaby i pizza byly čerstvé, vynikající a na lavičce pod platany u sochy Markýze de Vauban, geniálního stavitele pevností, nám chutnalo.

Cure

Jen kousek od města je údolí řeky La Cure. Příroda tam vytvořila řadu jeskyní Grottes d’Arcy sur Cure. Ta největší z nich má nejen bohatou krápníkovou výzdobu, jezero s průzračnou vodou, ale i prehistorické malby a otisky dlaní od Kromaňonců.

Cure

Yoda byl nadšen – stinné údolí s řekou a celá řada malých volně přístupných jeskyní. Ani mu nevadilo, že velká část výpravy zmizela na organizovanou prohlídku s výkladem (placená v Aj, většina ve Fr).

No a následovalo balení a příprava na přesun. Protože nás čekalo zase hodně kilometrů, a pokud jsme chtěli cestou vidět i nějakou tu památku, protáhnout si nohy a ubytovat se včas, museli jsme vstát brzičko.

Byli skvělí. Nikdy bych nevěřila, že opravdu v šest ráno budou sedět v autě (i snídani jsem jim připravila cestovní), a tak bylo jasné, že stihneme jak katedrálu v Tours, tak i zastávku v Poitiers.

Tours

V Tours jsme zastavili kousek od katedrály a opravdu jsme se zdrželi jen chvilku, ale katedrála za návštěvu rozhodně stála. V Poitiers jsme měli smůlu. Byli jsme tam chvíli po poledni a jak katedrála, tak prastará křtitelnice – baptisterium Svatého Jana – měly do 14 hodin polední klid. Zavřeno…

Poitiers

V půl šesté jsme dorazili do Bidartu, pobřežního městečka kousek od španělských hranic. Apartmán byl trošku vybydlený, ale s ohledem na strategické umístění jen kousek od dvou pláží, velký zastřešený balkón, parkovací místo… byl poměr cena-výkon velmi dobrý.

Bidart

Je jasné, že hned po večeři jsme museli jít zkontrolovat moře. Atlantik nezklamal. Velké vlny, skoro liduprázdná pláž s povoleným vstupem psů. Nadšené byly děti i pes. Děti zcela zlité od hlavy k patě z blbnutí ve vlnách (plavky si nebereme, jdeme se jen podívat a smočit si nohy…), pes ufuněný z trysků i hrabání v písku.

Bidart

Pobyt v Gaskoňsku jsme večer zahájili sledováním Tří mušketýrů. Předpověď slibovala letní teploty, moře hučelo jen kousek od nás… druhá třetina výpravy začala slibně.

Foto: Xerxovi. Klikněte do kteréhokoli obrázku v textu a podívejte se do bohaté fotogalerie!

Pokračování příště.