Vynesli mě nahoru. Nejradši bych si všechno hned očuchal. Ovšem alespoň dnes musím dělat, že se stydím a nasadit vyjevený pohled. Je fakt, že jsem to ani nemusel moc hrát, protože se mi tu vůbec nelíbilo. Hrůůůza! Parkety nemilosrdně studily, pak jsem se lekl svého odrazu v zrcadle a když jsem ho chtěl pokousat udeřil jsem se do čela. Ale to ještě nebylo všechno. Do místnosti vstoupilo nějaké černobílé stvoření. Kráčelo jako baronka, hlavu vztyčenou, ocas jak anténku a elegantně našlapovalo, až do chvíle, kdy si mě TO všimlo. Na ten zelenooký vytřeštěný výraz nikdy nezapomenu. I mé hnědé korálky se zúžily do asijských rozměrů. Když jsem se otrkal, došlo mi, že jde o domácího mazlíčka. Popadla mě najednou taková radost, že jsem dostal chuť se s TÍM oňuchat. Běžel jsem se radostně představit, ale se zlou jsem se potázal. Sice to smrdělo jako kočka, ale syčelo to jako had. Dostal jsem tlapkou ránu po hlavě a se stáhnutým ocasem se odplížil do bezpečí.

Rozdýchávání tohoto přivítání mi netrvalo dlouho. Vychutnával jsem si pocit obletovaného štěněte. Luxoval jsem granulky z talíře a hltal převařenou vodu. Jen tak dál, doufám, že se pánečci nezhorší. Dokonce jsem byl očíhnout zahrádku, ale držel jsem se radši u paničky, co kdyby zase někde byla nějaká psychopatická kočka. Bože, nechápu jak Čapkův pejsek s kočičkou mohli vydržet pod jednou střechou! Netuším jestli s Květuší, nebo jak jí říkají, vůbec vyjdu. Výraz tohoto prvorozeného "mazlíčka" nepochybně prozrazoval definitivní stížnost na zvířecí Linku bezpečí.

První týden

Tak už jsem si zvykl. Spím pořád ve svém pelíšku, obložený polštářky jako chlebíček. Občas mě někdo vezme na sedačku a to se mi líbí. Mají strach, abych nespadnul, ale copak jsem hloupej, abych ztratil rovnováhu? Granule mi servírují pořád dokola, chtělo by to nějakou změnu, ale už máma v Kladně mi štěkala, že mám v tomhle smůlu. Já jsem ale přesvědčen, že stejně nevydrží nedat mi od stolu, na to sázím svojí bílou náprsenku.

Zahradu jsem prozkoumal do posledního stébla. Hraji si tady s větvičkami, aportuji ořechy a ochutnávám trávu. Byl jsem venku skoro celé dva dny, včetně poledního spánku. To se mi moc líbilo spát na čerstvém vzduchu pod stromem. Zatímco páneček s paničkou pracovali, já jsem se jim pletl pod nohy a atakoval nářadí. Jsem ovšem dost chytrý na to, abych pochopil, že v případě jejich nepozornosti by ze mě mohla být placka.

Stejně si ale nedám říct, protože mě to baví. Jsem holt hravé plemeno. Jo, a taky už jsem štěkal na sousedovic Žofku. Myslím, že to je nějaká pouliční směs, ale výraz má celkem moudrý a vyrovnaný. Že už má své odžito jsem poznal hned, ale i tak jsem rád za kámošku. Zpočátku na mě trochu vrčela a tak jsem musel vystřihnout svůj nevinný tupý pohled a hned jsem si jí omotal okolo tlapky. Nedůvěřivě a dotčeně jsem si akorát prohlížel jejího pánečka, když vtipkoval, že si také pořídí psa a dají mu jméno Barbar Conan. To teda nechápu, čemu se tak smáli. Mně se to jméno docela zamlouvá. Dokázal bych si pod ním představit třeba Pražského krysaříka.

S Květou vycházím čím dál lépe. Ještě jednou mě zfackovala na balkoně, kde chtěla rozjímat, zatímco já se hnal očuchat její … ehm, ehm, podocasí. Úspěchem se dá nazvat i to, že kolem mě na půl metru projde a nesyčí. Jednou večer jsme si hráli na zahradě kolem pařezu "Chodí pešek okolo." Dospěl jsem k názoru, že na tuhle šelmu se musí velmi pomalu...

Váš Rambo