No tak se do toho pustíme… Vše začalo tak, že panička s hrůzou zjistila, že jí zbývá ještě spousta dovolené a že by se s tím mělo něco začít dělat. Bylo to koncem září a tak padl návrh, že mě vezme pro změnu zase do hor, když se nám tam prve tak moc líbilo. Tentokrát byla vybrána Východní část Krkonoš, konkrétně Pec pod Sněžkou, protože tu Západní část jsme si pěkně proťapkali začátkem léta. Nejprve se nevědělo jestli do party vezmeme i páníčka, pořád se trapně vymlouval na práci, ale nakonec se nechal přemluvit aspoň na pár dnů…

Vyrazili jsme v sobotu 21. září. Počasí bylo pravé baběletní a vše nasvědčovalo tomu, že výlet se zdaří… Už jen ten můj pompézní vpád k ubytovacímu zařízení… Panička vybrala malý penzion nad Pecí, to abych tam měla klid a mohla si běhat kde se mi zamane… I když v práci zjistila, že pár kolegů majitele a zejména jejich dceru zná, tak nějak se k nám nedoneslo, že hned pod penzionem je stádečko ovcí… No… byla to legrace… panička mi chtěla prokázat laskavost a po dlouhé cestě mě konečně vypustila z vodítka, v dobré víře, že už mi nehrozí žádné nebezpečí.

Nejdříve jsem se spokojeně podepsala na trávník, to aby se o mě vědělo a pak, pak to přišlo! Přes čumec mě praštila přenádherná vůně, vůně něčeho neznámého, ale povědomého, vůně přímo omamná a než se panička stihla rozkoukat, (nevím na co má čumec…) tak už jsem vzala čáru a běžela co mi mé krátké nožky stačily, přímo za čumákem… Na konci stopičky jsem našla ohrádku a v ohrádce 14 oveček!!! Proskočila jsem elektrickým ohradníkem jako lev hořící obručí a nedbaje na možná nebezpečí jsem se jala ovečky pěkně nahánět, hlasitě jsem je při tom "hlásila".

Bylo to úžasné! Ovce přede mnou utíkaly, jedna dokonce přeskočila ohradník, prohnala jsem je po celé ohradě až jsem je zahnala do jejich noclehárny a žádnou nepustila ven… To vše jsem stále komentovala a to dost hlasitě… Božínku, to byla nádhera! Byla jsem z toho "úplně hotová". Něco tak úžasného se mi doposud nepovedlo, kam se hrabe "naháňka" kosů a strak, hrabání a lovení myší u nás za barákem… Bylo mi tak nádherně a byla jsem na sebe tak moc pyšná! A myslela jsem, že na mě bude pyšná i panička a páník…

Jenže… jenže to by nesměl být druhý svět na opačné straně ohradníku. Za tou elektrikou totiž, byl ten penzion a u penzionu na terase seděla paní majitelka s rodiči a všechno to sledovali " v přímáku"… Sledovali i to, jak se mě panička snaží odvolat (neviděla jsem, neslyšela jsem…) a když zjistila, že je to naprosto, ale naprosto zbytečné, sledovali i to jak pro mě leze přes ohradník a dostává ránu do stehna, jak přelézá ohradník na druhý pokus, jak před ní prchám a jak mě konečně (ach jóóó) odchytává a jak dostávám sprdunk jako ještě nikdy (bylo mi to v tu chvíli dost jedno).

Bohužel ze strany paní majitelky nezůstalo jen u sledování a spustila asi takovej ječák asi jako já. Takže jsem "hlásila" já a ona taky… mezitím hlukem pobíhala panička a odchytávala mě. Páníček se jen celou dobu řezal až se za břicho popadal. Humor ho přešel až když mu paní sdělila, že tu ovci, co zdrhla, si zaplatíme… a že jde volat manželovi (představili jsme si nějakýho zabijáckýho horala…). Byla jsem tedy odložena u penzionu a pánici šli hledat svoje peníze do lesa… Krom nich bylo v lese i pár houbařů a na jejich dotaz "rostou, rostou?" panička stroze odpověděla, že nehledá houby, ale ovce…

Houbaři možná pak volali "lapiduchy", ale to už panička našla 6, slovy šest ovcí! Běžela seč jí síly stačily zpět k penzionu, aby tuto radostnou novinu oznámila všem přítomným. Na lavečce před penzionem krom mě, se už odložil i páníček a s majitelem penzionu popíjeli v družném hovoru pivečko… Ze zabijáckého horala se vyklubal příjemný nimrod a ještě navíc mě pěkně pochválil… moc jsem se mu líbila!

Velikou pochvalu jsem dostala za to pěkně hlasité hlášení a dostala jsem i nabídku na nějaký ten lov v lese… což o to, mě by nikdo dvakrát říkat nemusel, ale panička reptala něco o tom, že ve tři v noci do lesa nepůjde ani za boha… Tak to nějak nedopadlo... O cestě na Sněžku a dalších výletech zase příště!

Zdraví vaše Beďulka