14.10.2019 | Svátek má Agáta


PSI: Nesuďme prosím psy, ale lidi

8.10.2007

Před několika lety jsem byla požádána, abych se ujala dvouletého psíka společenského plemene. Rodina se stěhovala a nemohla si údajně psa nechat. Byl bílý, milý a učaroval mi na první pohled, takže jsem nějak "zasklila" větu jeho majitele, že je zvyklý spát s dětmi v posteli. "A když pak přijdu dát děckám pusu na dobrou noc, vyletí a pokouše mě…" Roháčová - briard Bart

Na tento fakt jsem si vzpomněla o dva dny později, když mi sněhobílý ječící pejsánek vletěl přímo do obličeje. S Karlosem jsem se rvala půl roku ve stylu kdo z koho. Nezdolá mě padesátikilový ovčák, ale tohohle miniaturního zástupce psí rasy jsem honila po bytě s hokejkou s touhou umlčet ho navždy.

Moje děti miloval, ale po nějaké době usoudil, že on je tím hlavním pánem. Dcerce, která mu dávala do misky oběd, prokousl bez varování oční víčko. Jen milimetr chyběl, aby způsobil nenapravitelnou škodu. Dostalo se mu patřičného ponaučení a tak byl Karlosek asi týden nejhodnější pes na světě.

Následně synovi, který si ho dovolil pohladit, prokousl ruku… Zkusila jsem všechny osvědčené metody, chválila ho, hladila, odpouštěla, trestala, odměňovala… Marně. Kilo a půl vážící pes si vedl svou - byl prostě vychován jako pán a nic jeho dominantní povahu nemohlo změnit.

Změnilo. Nechala jsem ho při jedné z prosincových nočních vycházek, kdy se odmítl vrátit domů, venku. Zoufalé pištění a kvílení mě vzbudilo ve tři ráno, kdy panelákový pejsánek poprvé v životě okusil život psího bezdomovce. Dnes žije Karlos v rodině, která je jeho báječnou povahou nadšená…

Před nedávnem jsem byla na reportáži v rodině, která chová psy velkých plemen. Měli doma ročního chlapečka, kolem kterého osmdesátikilová zvířata chodila jako baletky a jejich jedinou starostí bylo, aby spící miminko náááhodou někdo nevyrušil…

Není to ve zvířatech, je to v lidech. Pokud dovolím psovi, aby mi vládl, nemohu se divit, že mi za nějaký čas ukousne ruku.

Nesuďme psy, suďme lidi. Prosím.

 

Leona Roháčková


KRUTÁ REALITA: První měsíce po porodu byly peklo
KRUTÁ REALITA: První měsíce po porodu byly peklo

Měli jste možnost si přečíst o mém porodu a o pobytu v porodnici na šestinedělí. Nyní bych chtěla rozvést poslední a nejtěžší část mého příběhu. První půlrok mého mateřství.