Původně vyšlo na Zvířetníku (Neviditelný pes) 24. 11. 2005 (odkaz zde).

Z nadpisu byste třeba mohli usoudit, že mám doma slona, žirafu, lamu, velblouda, psa hřivnatého nebo koně s nesprávným nohosledem. Ale já to nemyslím tak doslova.

To, co předvádějí moje zvířátka, není klasický mimochod (i když jsem slyšela i o psech a kočkách s touto vlastností). Spíše bych to nazvala svérázným přístupem k problematice chůze. Tak například Benda (bišoní kluk, budiž mu země lehká). Než jsem přišla na to, o co se jedná, prožila jsem pár neklidných týdnů. Začal totiž při chůzi vyhazovat jednou zadní nohou, tuším pravou.

Pro mě to vypadalo, jako že si něco zarazil do tlapky, tak jsem ji opakovaně přepečlivě studovala... a nic. Když už mě i jiní lidé upozorňovali, že „kulhá“, málem jsem propadla panice. A tu Beník začal náhle vyhazovat levou. Krátce nato zařadil do repertoáru vyhazování střídavé - něco jako občasný záchvat kozáčka směrem dozadu. Neumím to popsat jinak.

V naší rodině jsme se usnesli, že z přebytku energie a radosti ze života prostě občas hopsá na zadní nohy - udělá zadníma nohama o jeden hops víc než předníma. S mojí veterinářkou jsme se pak dohodly, že jde o narušení chůzového stereotypu, ať už je to co chce. Tak asi Benďulka neměl rád stereotyp, no...

Koneckonců měl i zcela nebývalý způsob mazlení. To si jeho člověk musel sednout na bobek, Ben si pod jeho zadek zaklesl hlavu a člověk ho drbal u kořene ocásku - to asi dělá hodně pejsků. Benďous to však dovedl k dokonalosti tím, že za vydávání sténavých zvuků rozkoše zvedal střídavě obě zadní nohy, až je nakonec vytrčil do vzduchu obě najednou a pěkně vysoko. Dovedete si představit ten pohled? Škoda, že jsme tento rituál nikdy nenatočili...

Tím však řada „mimochodníků“ v naší rodině nekončí. Před půldruhým rokem k nám přibyla Didien (taky bišonka) a tak jsme měli příležitost poznat nový, zcela jedinečný způsob chůze. Didinka sice od Beníčka odkoukala čůrání se zvednutou nohou (jen oproti němu zvedá pouze levou, což má tu výhodu, že se nemusí ke sloupu postavit pětkrát z každé strany, než si vybere ten správný úhel), ale k problematice chůze přistoupila s originalitou sobě vlastní a s typicky fenskou grácií.

Netáhne totiž zadníma nožkama rovně dopředu, jak by se dalo předpokládat, ale každou vykrouží krásný vnější půloblouček, takže jakoby lehce vyhazovala nožky do stran (třeba byla v minulém životě barovou tanečnicí). Jistě dokážete pochopit, proč jsme občas s manželem rušili noční klid našeho maloměsta hurónským smíchem, když jsme šli na procházku s těmito dvěma. Zejména, když jsme šli i s celým „procesím“ - to jest, že se k nám přidaly takové dvě až čtyři naše kočky. To pak ze smíchu nevyjdete. Když se dvě černé kočky přitisknou z obou stran k jednomu bílému psovi jako frotéři a začnou ho objímat ocasy, je to pohled pro bohy...

A do třetice se „mimochod“ projevil i u naší želvovinové kočičky Uvozovky (viz Uva, pokořitelka bulíků). Pokud jde volnou chůzí, nepoznáte nic. Ovšem jakmile se dá do běhu, zejména z kopce, nestačíte se divit. Předními tlapkami totiž vždycky skočí drobátko na jednu stranu vůči podélné ose pohybu - jednou nalevo, jednou napravo. Výsledek je jakýsi podivný lomený pohyb, dalo by se říci semtamchod neboli cikcakchod nebo snad hadochod - něco, co vás zaručeně rozesměje.

Dalším zdrojem pobavení, vycházejícím z daných vlastností našich pejsků pak pro nás vždycky byla představa, jak je na výstavě předvádíme v kruhu veleváženým porotcům, pokud možno oba najednou. Ty by z toho kleplo!

A jak jste na tom vy a vaše zvířátka? To by byla nádhera udělat lexikon zajímavých typů chůze různých zvířátek i s videoukázkami! I když slovní popis taky stojí za to. Jednak je to pro autora poměrně zábavné slohové cvičení a na druhé straně to zase skýtá veliký prostor pro čtenářovu fantazii. Tak se pochlapte a mimochodem vpřed!

Foto: wiki