Na zdejším cvičáku probíhají kurzy poslušnosti, obrany, agility i flyballu, ale Helppes se především zabývá výcvikem asistenčních a vodicích psů. Proto je tato akce ojedinělá hlavně tím, že se zde mohou setkat pejsci vodicí a asistenční s obyčejnými gaučáky nebo sportovci a lidé handicapovaní s lidmi zdravými.

Program je v zásadních rysech každý rok stejný, ale detaily se mění. Vždy přichází svatý Mikuláš, který má ve své Knize zapsány všechny rozkousané boty, ukradené jídlo, zákopy v záhoncích a prohřešky proti poslušnosti. Pečlivě vše posuzuje, nenapravitelná zlobidla si čerti odnesou pro výstrahu na chvilku do pekla a hodní chlupáčci dostanou od anděla něco na zub. Zlobidla se však mohou vykoupit, když Mikulášovi předvedou nějakou dovednost.

Všichni dostávají Mikulášský diplom s pochvalou (pro hodné pejsky) a nebo s výstrahou (pro uličníky). Bývá tu také ukázka práce asistenčního psa či hraná pohádka, kde jsou v hlavních rolích obsazeni pejsci. Dále je pro tým páníček a jeho pes připravena řada soutěží, které se každý rok poněkud mění. Je to šance vyzkoušet si něco nového či neobvyklého a navíc je vítěz vždy odměněn nějakou sponzorskou cenou.

Cena je většinou zaměřená spíš pro čtyřnožce, takže pro páníky je připraveno zázemí s buřtíky, čajem, svařákem a dalšími dobrotami pro vzpruhu těla i duše. Někdy dochází i ke slavnostnímu předání vycvičeného psího pomocníka novému pánečkovi a to je zážitek velice emotivní.

Murphy a já jsme dvakrát zúčastnili již v minulých letech. Posledně Murphy vyhrál soutěž o nejlepšího vrtichvosta a byl druhý v aportu buřta, ale loni mi to bohužel zatrhla chřipka, a tak jsme byli zvědaví a natěšení, jaké hry na nás čekají tentokrát. První zklamání mě potkalo hned ráno, když jsem vystrčila nos ze dveří. Bylo teplo a poslední dva dny mrholilo, což dokáže ze cvičáku udělat bahenní klouzačku.

Už při příchodu na cvičák bylo jasné, že jsem se bohužel nespletla. Ale organizátorům a účastníkům musím vyslovit, pochvalu, protože to nevzdali. První měli vše nachystané a z připravených soutěží byla nakonec zrušena jen jedna - závod agility by byl o zlomení neposlušně klouzajících končetin. Druzí se dostavili v hojném počtu a pestrém zastoupení. Objevila jsem tam nádhernou německou dogu ve zbarvení šedý tygr (to jsem naživo viděla poprvé), knírače, pudlíka, kavalíří slečnu, jezevčíka, grifonka, pitbula, stafbula atd. a samozřejmě spoustu retrívrů a borderek.

Bohužel se nedostavil ohlášený Krejg s paničkou, asi se jim do bláta a deštiva moc nechtělo. Co mě však velmi mile překvapilo, byla zrzavá svalnatá figura, ze které se vyklubal náš zvířetníkový Ešus s PetrouK na druhém konci vodítka. Ukázalo se, že má Ašík účast předepsanou, aby se po nepříjemné letní zkušenosti přestal bát ostatních pejsků.

Petra se ale zdržela jen chvíli a když jsme se rozdělily, ujala jsem se nevidomé slečny s její vodící fenkou Bellou a dělala jsem jí po cvičáku doprovod. Myslím, že to bylo příjemné a přínosné pro nás obě. Společně jsme se brodily bahnem, dělaly jedna druhé oporu, šly jsme se představit Mikulášovi a uhájily naše pejsky před peklem. Pomáhala jsem Pétě v orientaci po cvičáku, chodily jsme spolu k jednotlivým soutěžím, fandily jsme si navzájem a já si více než kdy jindy uvědomovala, jak je handicapovaný člověk závislý na pochopení a ohledech svého okolí.

I soutěže byly letos hodně zaměřené tímto směrem. V šestiboji byl hod na cíl, kdy člověk musel sedět v invalidním vozíku a přiznávám se, že se mi to vůbec nepovedlo. Následovala chůze překážkovou drahou se zakrytýma očima, se psem u jedné nohy a slepeckou holí v ruce - tenhle zážitek si budu pamatovat hodně dlouho. Pak bylo něco pro páníky - pes byl odložený a páníček běžel ke kuželu, třikrát ho měl oběhnout a vrátit se zpět. Bylo to na čas a na tomhle podkladu to bylo hodně o ústa.

Čtvrtá disciplína byla opět poslepu a byla mnohem těžší, než se zdálo. Se psem na vodítku a fixou v ruce bylo nutné ujít asi deset metrů a udělat tečku na nakreslený terč. Až do té doby jsem si myslela, že dokážu chodit rovně. Asi to umím, ale určitě k tomu potřebuju oči, protože jsem skončila totálně vedle.

Následovala překážková dráha, kde část překážek překonával pouze pes a některé i páníček. Musím ocenit, že Pétě se s doprovodem podařilo projít celou dráhu bez chybičky. Nakonec ještě čekala na každého páníka čertova otázka a já se nechala hloupě nachytat :( V šestiboji skončila Péťa ve veliké konkurenci na krásném pátém místě.

Samostatnou disciplínou byla soutěž v aportu buřta. Konkurence byla zdatnější než předloni a proběhla 3 kola, než se rozhodlo o vítězi. V prvním kole byl páníček za čárou, odkud hodil buřta a pejsek mu ho měl přinést zpět. Tento náročný úkol splnilo 6 týmů. Následoval rozstřel - byly postaveny 2 překážky, buřt se házel až za tu druhou a pes je měl v ideálním případě překonat obě cestou tam i zpět a buřta donést páníčkovi za čáru. To se však nikomu nepovedlo, takže se počítal počet zdolaných překážek. Tři pejsci skočili tři ze čtyř možností a postoupili do dalšího kola. Byla odstraněna první překážka a zůstala ta vzdálenější, která působila větší problémy. Dva pejsci překážku oběhli v obou směrech a musím se pochlubit, že jediný Murphy jí překonal alespoň cestou tam a buřtík donesl, takže jsme tuto soutěž vyhráli!

Poslední disciplínou bylo chytání piškotu v letu. V prvním kole se házelo ze vzdálenosti dvou metrů, ve druhém kole ze tří metrů a pak ze tří metrů pozadu (páníček stál zády k pejskovi). Murphy bojoval statečně, ale házení pozadu mi nešlo, takže jsme nakonec skončili na 2. - 3. místě. Pak bylo vyhlášení vítězů, udílení cen, poděkování sponzorům a byl čas jít domů.

Na závěr snad jen tolik, že všechno bylo fajn, kromě počasí. To si Mikuláš nahoře nějak špatně objednal. Bohužel to znemožnilo účast vozíčkářům, kteří jsou jindy na této akci zastoupeni v hojném počtu i se svými psími pomocníky. Tak se těším zase za rok a snad už tentokrát se vším všudy :)