V pátek 3. srpna jsme se nalodili Kačce, mé prababičce Pižďulce a prastrejdovi Dalamčovi do auta, po cestě ještě nabrali ještě dalšího cestovatele - Tomáše (č.II) a vyrazili jsme směr Bezděz. Cesta ubíhala rychle a Kačka si velmi oblíbila navigátorskou dvojici ve složení mé paničky a Toma II. Prý je sebou bude brát častěji... Kdyby navigaci nechala na nás jezevčících... No raději mlčím ;)

Tak jsme dorazili na Bezděz, místní nás po zaplacení naddimenzovaného parkovného nasměrovali na parkoviště přímo pod hradem. Vybudovali jsme si tam menší jezevčičí stanové městečko, i když to oficiální bylo jinde... a pak se vydali na hrad. Pomalou se stmívalo, Máchovo jezero se topilo v červáncích, foukal příjemný podvečerní větřík, z hradu se nesla hudba a my 4 jezevčíci (ještě se k nám přidal Albi a jeho smečka) jsme si užívali volného pohybu...

Jenže čím blíže k hradní bráně jsme byly, tím víc "provoz" houstnul, až to dopadlo tak, že jsme byli všichni připnutí na vodítka...a měli jsme po ftákách... Přišli, nebo spíš, procpali jsme se na hrad právě když začal hrát Schmitzer... Hrál moc príma, aspoň co já tomu rozumím. Pokaždé když se zeptal, co chceme aby hrál dál, zařval jeden chlap z publika"Prdel" a to řval pořád... a všichni dvounožci se tomu smály...no nevím, kdyby aspoň řval "klobásky zdarma"... S těma klobáskama to taky byla legrace...na celém hradě totiž fungoval jediný stánek s těmato dobrotama...no a ta krabice, kde se ty dobroty opékaly nestíhala a ta se tvořili obří fronty a taky se tvořily obří fronty na pivo, protože tam byl také jen jediný stánek...

Ale nakonec jsme se piva, masíčka i klobásek dočkali, hlavně tedy těch klobásek a masíčka, že áno... Hrad jsme opouštěli někdy kolem jedenácté v noci, než začaly vylézat strašidla... Jen se divím, že jsme ten kopec slezli všichni a bez úrazu... Po zahřívací slivovičce, pivech, svařácích a podobných poživatinách co si páníčci dávali... Copak my jezevčíci, my to máme jednoduchý, není to žádná výška když zakopneme a spadneme, nám spíš hrozí to, že někdo spadne na nás, nebo nás zašlápne... ale páníci šli jen s baterkama-bludičkama...a kdo byl někdy na Bezdězu, jistě si dokáže představit tu cestu dolů...

Ke stanům jsme to ještě vzali "zkratkou" přes hospodu u hasičské nádrže, kde se chtěl Tom II. koupat... Ještě že to neudělal, větší blivajs jsem (druhý den za světla) neviděla :D Snad ani pes by toho nevlez, možná jen Dalamánek... ten vleze do každé vody... ale ten byl na vodítku... pro jistotu. A pak už jsem poprvé ve svém jezevčičím životě spala ve stanu, to je aspoň bouda! Dokonce si tam ke mě vlezli i páníci, nad ránem jsem paničce vlezla do spacáku, z čehož měla neskrývanou radost... Dělám to tak i doma, v peřinách... vždycky nad ránem jí zalezu pod deku... tak nevím co je jí tentokrát nelíbilo...

Jen jsem zaslechla něco o tom, že má spacák do minus 28C a prej i beze mne v něm v srpnu bylo dost vedro... No nevím, mě se tam líbilo, takový krásný teploučko...

Sobota

Tak jsme se tedy ráno vyhrabali ze stanu, preventivně jsem si nařídila budíček na sedmou, abych si ten výlet pořádně užila... vyspávat můžu doma, když jsou páníci v práci... Sluníčko mě pošimralo na čumáčku a volalo mě ven... Tak jsem sbalila paničku a šla nás vyvenčit. Když jsme se vrátily už byla snídaně, vzbudila jsem totiž i Katku a Hedviku, (nevím, jak je to moje ranní pískání mohlo probudit, byla jsem jako myška... přísahám ;-) ). A holky, když už byly vzbuzený se vydaly do koloniálu na návsi.

Místní babka od točené zmrzliny je sprdla, že vzbudily všechny místní čokle a vořechy, když procházeli vsí se třema jezevčíkama. Ale Pižďucha, Dalamča a Albi mi odpřísáhli, že oni neštěkli ani jednou!!! Tak jsme se tedy nasnídali... pěkně na zemi, na dekách... a my konečně měli stejné podmínky ke stolování jako ti naši dvounožci...;-) Pak už jsem se vydala s chlapama (panička, páníček a Tom II.) také do toho koloniálu, točili tam totiž taky pivo a kofolu...

No a představte si to, jak tam tak sedíme, přišlo ke mě kotě! Taková drzost... a aby tomu nebylo málo, začalo mě předníma tlapkama fackovat po čumecu!!! Já z toho byla tak vedle, že jsem asi deset vteřin na to kotě jen koukala..., ale ta mela potom... Nebýt na vodítku, tak to kotě zaženu to té odporné hasičské nádrže... nebo rovnou sežeru...!!! Zkusilo to pak ještě jednou... ale to už přišlo tak na metr... dál jsem ho nepustila... Ale zřejmě mu to nestačilo a zkusilo to odpoledne znovu, jenže to už jsem sebou měla navíc i moje tři parťáky...

Dalamánek coby Interšampion práce, by s tím kotětem asi moc práce neměl, být na volno. Odpoledne jsme už byli "na place" páníci poslouchali muziku, já s Dalamčou jsme hrabali nory a díry, stihli jsme se kvůli nim i trochu poprat... Albi si to ustlal u Pivního stanu a Pižďucha, jakožto prabába, to měla všechno na háku... Ale byli jsme tam velká atrakce... Jen někteří si možná mysleli, že to přehnali s pitím...že vidí "čtvermo"...a tak si mnuli oči a štípali se do tváří, nebo se rovnou zeptali, jestli jsme skutečně 4 jezevčíci...;-) A taky si nás všichni chtěli hladit...

Večer už jsme usínali všichni 4 psové a hráli nám k tomu třeba Krištofové a Divocí Billové... Taky si mě přišel pohladit strejda Pavel ze skupiny UDG, protože to je páníčků kamarád... tak jsem si od té doby ještě nemyla kožíšek šamponem, jako správná fanynka...:p No a pak už byl zase čas jít na kutě... Byla krásná noc, plná hvězd, některé dokonce i padaly a já měla strach, že mi nějaká spadne do toho pohlazenýho kožíšku...Tak jsem rychle zalezla do stanu a usnula jako špalek...a ráno jsem zase paničce vlezla do spacáku, haha :-)

Neděle

Vzbudil mě divný zvuk. Něco takového jsem nikdy neslyšela, tak jsem štěkla paničce u ucha a raději pak zalezla ještě hlouběji do spacáku. Panička nadskočila metr vysoko, spacák nadskočil metr vysoko, stan nadskočil metr vysoko... a kdyby to šlo tak by i louka nadskočila metr vysoko a za všechno mohl lítací balón. Jenže to jsem nevěděla, že lítací balón jen tak proletí nad hlavou a nic mi neudělá! A když už jsme byly s paničkou tak pěkně vzhůru, tak jsme se zase šly projít a pak i něco koupit do koloniálu.

Nakonec se tam pár minut po nás objevila skoro celá smečka, až na oba Tomáše, tak jsme se tam pěkně nasnídali a co zbylo, jsme vzali těm srágorkám dvěma... No a pak už byl čas sbalit stany a vůbec všechny věci a vyrazit domů. Vzali jsme to ještě přes Máchovo jezero, tak jsem si opatrně zaplavala ale hlavně jsem tam hrabala díry v písku. Dalamánek plaval skoro pořád a Pižďucha taky, Albimu se do vody moc nechtělo... i když jeho panička říká, že má tulení nohy...

Pak se mnou Dalamán zase hrabal díry, ale byly jsme separováni, aby jsme se o ty díry zase nepoprali... Písek jsme měli všude... Ještě i doma na gauči sem nějaký vysypala z kožichu :-)

V autě jsme pak, já i Dlamača, usnuli jako špalci a jen Pižduška měla pořád pocit, že musí hlídat celou osádku auta a tak raději nespala... Zbytek neděle jsem prospala a od pondělka se začala těšit na další výlet... tentorát se chystáme s Bassim do Olomouce, jeho dvounohé babičce...