Přiznám se byla jsem z toho lehce nervózní, taková velká akce, abych něco nepokazila, nešlápla paničce na vlečku, musela jsem se také tvářit dostatečně důležitě, to víte, družičkou vlastní paničce nechodí párkopsi jen tak každý den!

Měsíc "před" mi panička ušila družičkovské šatičky, strašně moc mi prý slušely! No já měla jiný názor, ale co už, pro jednou jsem to vydržela. Panička pekla svatební dobrůtky a já ji při tom zdatně pomáhala. Jednou jsem si dala za úkol hlídat těsto na linecké, bylo to den před speciální výstavou jezevčíků v Holýšově. Hlídala jsem těsto tak zdatně, že jsem druhý den sama tvořila "vytlačované" a to přímo na trávník. No co, ochutnávat se musí…

Nakonec jsem na výstavě skončila ve své třídě až třetí, ale splnila jsem na výbornou náš nejdůležitější úkol za kterým jsme se tam vydaly a tím byla moje bonitace! Týden na to, ( 6 dní před svatbou) jsem byla na schůzi Klubu párkopsů i "Jarně svedena". Tímto si panička splnila své úkoly coby nevěsta-kynoložka a mohla dál nerušeně plánovat a chystat svatbu.

Nejdůležitější bylo pozvat na obřad kamarády co jsou v držení nějakého pejska. Nakonec se nás sešlo na obřadu jen 12 psů a to ve složení 8 jezevčíků, 3 RR a jedno miminko plemene Viszla (Maďaračka). Spousta páníčků odpadla, třeba kvůli schvácení nemocí. Ale i tak asi byla pro oddávajícího a pro přihlížející velká atrakce.

Velký den nastal v pátek 29. 2. 08. Panička se už od samého rána čančala, zavřená s kadeřnicí a svědkyní - Bassiho paničkou, v ložnici. Já pobíhala po bytě, tyranizovala malou ohařku Meggie, hrála si se svojí rodinkou a hlídala všechny ty lidi, kteří nám vlezli do doupěte, aby mi třeba neukradli hračky a nebo dobroty.

Nakonec se panička, nutno podotknout, že už značně nervózní, vymotala kousek po půl jedenácté z ložnice. Stihla sprdnout všechny co ještě byly náhodou kolem, že za pár minut začíná obřad ať se laskavě nalodí. Chytla mě pod paži do druhé ruky popadla kytku a běželo se do auta. Bassin už na mě čekal. Panička rychle nasedla, dokonce i kolona se nějak seřadila a vyrazilo se, aby panice bylo učiněno zadosti, zjistila panička po dvou minutách jízdy, že nemá kabelku, kde měla "papíry" a bez papírů to prý nepůjde…

Takže jsme to otočili zpět, svědkyně, pravá ruka nevěsty vyběhla dvě patra, ale v bytě nic nenašla, jen strašnou spoušť. Nezbývalo tedy než se vydat na cestu a doufat, že kabelku někdo hlídá. Naštěstí se to brzy vyjasnilo, panička ji strčila paničce mého bratrance a pak už to šlo ráz na ráz. Zapsat občanky, ustřihnout rožek, seřadit do špalíru jak dvounožce tak i nás. Paní matrikářka s panem oddávajícím z nás byly úplně paf.

Ten pán s velikou medailí na krku, asi žampion žampionů, nakonec tak zaimprovizoval, že i nás čtyřnožce, zapojil do té slavnostní řeči! Já, jakožto správná fousatá družička, jsem celý obřad okomentovala. Plakala jsem jako správná plačka a všichni ze mě měli legraci. Ti lidi tomu vůbec nerozumějí! 

Chtěla jsem být s páníčkama tam vpředu, sedět paničce na vlečce a tak, ale oni mě k paničce při tom obřadu nechtěli pustit! Stejně s tím ti dvounožci nadělají. My psové to máme jednodušší. Žádné zásnuby ani svatby, prostě si k "ženichovi" přijedeme, odbudeme si to svoje a basta, už se třeba nikdy nevidíme, žádné rozčilování, žádná zapomenutá výročí…

Tak zase zpět ke svatbě lidské. Když se ti dva okroužkovali, jak zákon praví, dali si první manželskou pusu a to všechno kolem, konečně jsem mohla za nimi, radostně jsem vítala každého gratulanta a konečně jsem byla spokojená. Při východu z radnice se panička zasekla v kovové rohoži a to tak, že přišla o kus podpatku, kamarádi a kolegové je zasypali hromadou rýže a já jsem toho měla plný kožich! Fuj!!! Pak nějaké to focení a konečně se mohlo vyrazit na hostinu.

Co si budeme povídat… nikomu nejde stejně o nic jiného, než se pořádně najíst a napít a užít si trochu té legrace. Páníčci si zamluvili celý sál ve Středověkém hostinci kousíček za Prahou. My psové jsme mohli pobíhat kde se nám zachtělo, mě se nejvíc zachtělo pobíhat ke kleci s velikým papouškem, která byla hned ve vedlejší místnosti. Nechápu proč, ale zatrhli mi to, tak jsem z toho byla dost otrávená!

Sedla jsem si s Bassim, mým družbou, na místě u stolu, které bylo určeno pro nevěstu a ženicha a nehodlali jsme se hnout, dokud něco nedostaneme. Ale nikdo se nedal obměkčit… No nakonec jsem se domluvila s Grejskou, mojí tetou, a nakvartýrovaly se na klín dvorní kadeřnici a kolegyni v jedné osobě - Věrce a jejímu manželovi Vénovi. Zjistila jsem a Grejska ostatně taky, že to byl výborný tah, neboť jsme si tam obě pěkně naplnily bříška a hlavičky jsme od neustálého hlazení měly skoro holé :D.

Krom tradičního oběda, zákusků, cukroví, chlebíčků a jednohubek, večer přišel na řadu véééliký masový raut. Všude samé kolínko, křidýlko, palička, kýtička a celé krůty! No odolejte té vůni! V jednom nestřeženém okamžiku jsem se nenápadka přikradla k rautovému stolu jedním velkým, velmi dobře mířeným výskokem, za který by se nemusel stydět ani Šebrle, jsem se chopila jednoho pěkně vypečeného kolínka.

Chtěla jsem se podělit i s kamarády, ale babička - dvounožka, mi to rázně zatrhla, sebrala mi koleno a mě zbyly jen oči pro pláč, kdybych si tenkrát bývala byla tu nožku zatáhla pod stůl… tam by na mě nemohli… Áááách joooo… Snad tedy někdy příště.

No byla jsem ten den skutečně neskutečně hodná, nejhodnější ze všech, říkala panička, ale co, za družičku člověk nechodí tak často a vlastní paničce už vůbec! Ještě aby se o mě nevědělo!... Večer přijeli další kamarádi a Oříšek, můj strejda si odvedl jednu slečnu na pokoj, přijela za ním taky na svatbu. Tak i nějaké děti, ač fousaté, z toho nakonec asi budou. Sedělo se a povídalo, tancovalo a jedlo až dlouho do noci a my psové jsme si polehali na ovčí kůže a spali…

Nakonec i páníci se sbalili a šlo se na kutě. Ráno jsem se v klidu vyvenčila v polích, prošla jsem si stopičku co tam zůstala po stádu vysoké a pak rychle do teploučka k peci. Najednou se přihnal obrovitý vítr, kroupy, déšť a bouřka. Bála jsem se, ale nebyla jsem sama. I kluci, jako Oříšek, Kenny nebo Ryan s Albim se báli! Jak správně tušíte přihnala se na nás Emma a hodlala nás odfouknout i s celým stavením. Rozhodli jsme se raději odjet, než bouře opět zasáhne plnou silou, domů do bezpečí.

Doma jsem ještě asistovala paničce s porcováním masíčka co zbylo a pak jsem si lehla do pelíšku a nechala jsem si o tom všem zdát… Řeknu vám, bylo to krásné a když mi to někdo nabídne, ráda půjdu za družičku zase…;-)

Vaše fousatá družička Béďa

P.S. Další fotky, pokud budete mít zájem, naleznete zde a zde...