Divoká teorie mého syna říká: Když si bezpsí domácnost pořídí psa, život se obrátí vzhůru nohama. Místo na spaní, kde? Krmení, jaké? Veterinář, je to ten správný? Kdo bude cvičit? Kdo bude venčit? Kdo ráno? Kdo večer? Samé změny. Když si domácnost pořídí druhého psa, řeší se rozdělení venčících služeb. Který je čí. Kdo s kým bude spát… Když se objeví třetí pes, přidá se na zem ještě jedna miska.

Co se týká koček, je to právě naopak. Jedna kočka - žádná kočka. Dvě kočky - organizační problém. Koček žere granule, Smajla konzervy. Koček chce otvírat okno, Smajla zvládá kočičí dvířka. Koček chce být doma přes den, Smajla v noci. A drbat, a hladit a chovat, každého zvlášť, oba dohromady. Třetí kočka? Věci se mění.

Jmenuji se: No, Pussy, prý. Ale nikdo mi tak neříká. Volají na mě Koťo, Kotěnočko, Punťo, TyKrakene, Slezzestolu, Neleztam a mám vůbec spoustu dalších prima jmen.

Na jaře jsme Kočka odvezli na letní byt. Spolu s pánečkem. A s velkými psy. Smajla se přestěhovala na začátku léta a byt byl najednou hrozně prázdný. Teda byl by, kdyby si dcera nedovedla třetího psa, pudlíčka Bonny.

K žrádlu dostávám: Kapsičky a konzervičky pro koťata. Ty já moc ráda, ale dávám pozor, když dostává žrádlo Bonďa, protože to je taky fajn. Ráno když panička snídá, sednu si před židli a začnu křičet. Ještě se nestalo, abych kousek nedostala. Zkouším i granule velkých psů, ale ty se mi sotva vejdou do tlamičky a dá hroznou práci je rozkousat.

Na rozdíl od kocoura, pudlík zvládl kočičí dvířka v okně bleskově. Malá panička byla nadšená méně než málo a kočičí dvířka zamkla. A je to, Smajla se nemá kam vrátit, tak proč by se nemohlo přibrat do party jedno bytové kotě? Zatím jsem si vždycky vybírala kočku podle barvy. Kočka proto, že byl zrzek, Smajlu pro smajlíka na čumáčku, barva je stejně dobré kriterium jako každé jiné.

Oblíbená činnost: Šplh po čemkoli, šplh po komkoli. A honičky s Bonďou. A spaní na stole. Taky visení na záclonách. Ale myslím, že pejsky miluju ze všech nejvíc. Mají takové vrtěcí ocásky…

A tak jsme jeli pro kotě. Daleko od Hradce Králové, až na druhý konec světa do Bechyně. Dovezla jsem si kočičku do Hradce a páníček jel dál, za zbytkem zoo. Pudlík Bony byla nadšená. Bojové kotě! Plyšák na hraní. Kotě je v sedmém nebi. Má vlastního psa, kterého dobře v polovině případů přepere. A já … no, já tady, páníček tam, dětičky tady, domek tam, kotě tady, kočky tam.

Nejlíp by bylo se rozdvojit.

Asi teď bydlím divně na dvou místech.Od pátku do pondělka v domku se psy a kočkami, od úterý do čtvrtka s pudlíkem a kotětem, které jsem si dovezla od Rputi. No a s děťátky, přirozeně, i když spíš jen proto, abych ověřila, že ráno vstali a v lednici nic nechybí. Někde uvnitř už mám sbaleno, už jsem doma jinde. Jen kotě je na definitivní stěhování ještě malé.

A nejzajímavější na mě je: Tušíte správně. Jsem Kotě, co je dalmatin …