Jooooo, vykřikl Hurdálek VI., dyť snad nehoří! Flíčku, já tě schovám na chvilku do truhly. Ne, že tam zase počuráš královský klenoty. A nekňuč! Já s nima hned vyběhnu ! Za dveřma stál komorník. Vaše Veličenstvo, pane králi vy se teď zamykáte? Tohle vás tatínek Hurdálek V., kterému jsem dlouho a věrně sloužil, nikdy nedělal. Je vám dobře Vaše Veličenstvo pane králi?!

Jeho Veličenstvu je náramně dobře, povídal Hurdálek VI. Dyť si sám tuhle říkal, že království vzkvétá, lid je šťastnej tak já jsem taky šťastnej. A neříkej mi furt Vaše Veličenstvo pane králi. Co teda vlastně jsem? Jsem něčí Veličenstvo, nebo jsem Tvoje Veličenstvo nebo dokonce snad svoje Veličenstvo? Ty by si komorníku jednoho zblbnul.

Ale říkal jste tuhle, pane králi, že je vám náramně smutno. To teda nevím, že bych tohle říkal, vztekal se Hurdalek VI. Ty ses starej popleta, tak je to !. A konec konců, i kdybych to říkal?! Jsem tady já král, nebo ty seš tady král komorníků?! Ale pane králi, já mám vo vás starost. Já jsem vašemu tatínkovi slíbil, když byl na smrtelně posteli, že se o vás budu starat. Pane králi, komorník zavřel dveře a ztlumil hlas, řekněte mi upřímně. Nic vás netrápí, je vám dobře?

Pak sebou cuknul. Co to tady kňučí?! Já kňučím, vztekal se Hurdálek VI. Jsem král a když se mi chce kňučet, tak budu kňučet! Co to máš za řeči pořád? Mně je náramně dobře. Já jen povídal komorník, že vám každej den musíme měnit hermelínovej plášť, je celej voslintanej. Jestli nemáte něco se žaludkem. A dost, zařval Hurdalek VI. Já si snad ani jako král nemůžu voslintat hermelínovej plášť jak chci a kdy chci! Jdi pryč, dneska jsi mne vopravdu rozzlobil. Všichni nějak moc hřešíte na to, že jsem nechal zbourat vězení a zasypat hladomornu!

Pane králi, povídal tiše komorník se sklopenou hlavou. Já jsem poslal posla za naší princeznou a teď už královnou Maruškou. Já myslel, že je s vámi zlé. Odpusťte mi to. Ozvalo se zase kňučení. Komorník trhnul hlavou. Hele ty starej popleto, povídal smířlivě Hurdálek VI., tady máš ten voslintanej plášť a běž pryč. Já potřebuju teď bejt sám.

No dobře, holka přijede, dyť se na ní už těším. Zamknul za komorníkem, utíkal k truhle, vyndal Flíčka a běžel na balkón. Zahradníku, pocem rychle! Přijede Maruška zahradníku, vo to nejde, já se na ni těším, ale to už Flíčka neutajím, ta mě má přečtenýho, zahradníku. No a co, povídal zahradník. Vy se snad pane králi za Flíčka stydíte?! To máš štěstí, vztekal se Hurdalek VI., že já jsem král a že se nesluší, abych se fackoval se zahradníkem. Kdopak říkal že se za něj stydím co?! Flíčku, di vod něj, nevočuchávej mu nohu. To se nesluší na královský štěňátko! Vykřikl Hurdálek VI.

A dej mi cigaretu zahradníku, nechtěl jsem dneska kouřit, ale ty mě dycinky tak vytočíš, že bych prasknul vzteky. Můj tatínek Hurdálek V. mi vždycky říkal: Břeťo, nepouštěj si nikdy zahradníky k tělu. A já Břetislav Hurdálek VI. jsem ho neposlechl a teď to mám!

Hurdálek VI. se uklidnil a spokojeně pokuřoval. To víš, že Flíčka Marušce vokážu. To mě teď netrápí. Ona to má sem tři dny cesty. Tři dny posel tam, tři dny Maruška sem. To máme tejden. To nebudem teď řešit. Ale víš co se mi zda? Že je nějak Flíčkovi smutno. Já s ním běhám po čtyřech, já se s ním válím po zemí a peru se s ním vo žezlo. Ale přeci, někdy tak smutně kouká.

No jo, povídal zahradník. Dyť vám to furt pane králi říkám. Voň je ještě malinkatej. Vono se mu stejská po mamince. Já bych ho vzal zejtra večer k převozníkovi a pak ho zase přinesl. A to ne! Flíčka mi brát nebudeš, vykřikl Hurdálek VI. Já ho tam vodnesu sám a zase si ho přinesu. Hurdálek VI se zamyslel. Jak to bude ale zahradníku vypadat? Když tam půjdu s korunou na hlavě a v hermelínovým plášti?! Ten převozník z toho bude celej tumpachovej, maminka od Flíčka z toho bude taky tumpachová a nakonec to vodnese chudák Flíček. To nebude třeba pane králi, povídal zahradník. Chtěl jste to štěňátko tajné? Chtěl! Já jsem řekl převozníkovi, že ho chci pro bráchu, že brácha je děsně stydlivej, že by si sám netroufnul vo něj říct. Že brácha je vůbec ňákej divnej.

Tak já tě dám zavřít za todlecto! Vztekal se Hurdálek VI. Tak já jsem tvůj divnej, že si rovnou neřekl, blbej brácha! Ach tatínku Hurdálku V. vodpusť Břeťovi, že nedbal tvých rad! Ukaž, já si zkusím tu tvou halenu zahradníku, povídal Hurdalek VI, když se vybědoval. Esli mi aspoň trochu bude, tak mi ji půjčíš! No jo, ta je pěkně volná. To se ti to zahradničí, co? To se to pálí slivovice z mých švestek v takovej haleně!

Tak jo, povídal nakonec Hurdalek VI. Dneska nemůžu, ale zítra večír jdeme. Ukážeš převozníkovi svýho přitroublýho bráchu! Ale pamatuj si, děkuj tady Flíčkoví, že neruším zahradu a neženu té ven z království. A teď jdeme kralovat Flíčku. Vodpoledne ve tři tady zahradníku! Dones slivovici, dáme si pěkně čoudika a všechno to probereme.

Hurdálek VI. vzal Flíčka do náruče a odešel do královské komnaty. Flíčku, neboj, já vím že je to k přívozu daleko. Já tě ponesu. A tomu pacholkovi zahradnickýmu vrátíme tu halenu pěkně voslintanou.

Konec II. části