Mluvil pěkně. Poděkoval hastrmanům za dobrou práci, někteří hastrmani dostali medaile, jiní pochvalu a písemné poděkování psané candátovi na hřbetě. Pak už se rozproudila volná zábava.

Žabí orchestr z Děpoltovic vesele kvákal, hastrmani s hastrmankama pluli v kole. Hastrmaňátka také skotačila v kole s dospělýma. Stoly se prohýbaly pod dobrotama. Nadívané rákosové doutníky pulcema. Štrúdl z jiker zabalených do nejjemnějších řas. Čepoval se "Lesní pramen".

Pepááánku, pištěla radostně hastrmanice Emílie. Pojď si se mnou zaplout jednou v kole. Ten můj nemůže, má něco s blánama. Ale lejt do sebe Lesní pramen, to jo, to mu ty zanícený blány nevadí.

Tak co Pepánku, vyzvídala Otýlie a tiskla Pepánka k sobě. Kdypak se nám ty chlape hodláš oženit? Pepánek se odtahoval, ale nebylo mu to nic platný. A žáby kvákaly děpoltovickou "šňůru". Hastrmanskej Bože, pomyslel si Pepánek, ta bába mě snad dočista upluje.

Pepááánku, pokračovala hastrmanice Otýlie, už si to kvákaj všechny žáby po všech rybníkách. Ty jsi se dočista zbláznil. Víš, že si tu holku z mlejna vzít nemůžeš. Co budeš jednou dělat na starý kolena v rybníce sám?

Podívej, ta naše holka si stejně na tebe myslí. Vošklivá přece není. Pořádná je taky. Vona těch dvěstěpadesát hrníčků na dušičky pulíruje v jednom kuse. Vařit jsem ji také naučila.

Hastrmanskej Bože, pomyslel si Pepánek. Ať už tahle pitomá děpoltovická "šňůra" skončí. Ale darmo. U tři louží stará žába kvaááká, zaskřehotal žabí sbor. Pepánek cítil, jak mu naskakují pupínky na zádech. Já se snad z toho celej vosypu, polekal se. Musím se trochu ovládnout!

Tak líbí se ti naše Otylka, nebo ne? Útočila už nepokrytě hastrmanice Emílie. Otylka je pěkná hastrmanička, povídal Pepánek, ale se mnou by šťastná nebyla. Najdete ji jiného hastrmana, nějakého, co si bude její výbavy vážit, já ty její hrníčky k ničemu nepotřebuju. Konečně žabí kapela umlkla. Pepánek plul s hastrmanicí Emilíí ke stolu. No, jak, myslíš, ušklíbla se Emílie. Aby jsi se nepřepočítal. Ona Otylka nebude čekat do nekonečna, až tě to pustí s tou holkou ze mlejna. Stejně tě prej budou volat na hastrmanickou radu a voni tě ty roupy přejdou.

Pepánek se uklonil, a odplul na konec stolu za kmotříčkem hastrmanem Bédou z děpoltovického rybníka. Vzal od něj lopuchovej list a doplul pro Lesní pramen. Chlapče chlapče, povídal kmotříček Béda. Ty se mi vůbec nelíbíš! Neříkej mi nic. Tak si Otylku neber, jiných pěkných hastrmanic je jak rákosí. Ale ty ne, viď? Ty sis si vzal do hlavy holku ze mlejna. Copak nevíš, že to jako hastrman nemůžeš?

Já nevím kmotříčku, povídal nešťastně Pepánek. Já vím jen, že ji mám rád, že když nemůžu mít Madlenku, tak nemusím mít žádnou. Copak není žádná možnost, aby se hastrman stal člověkem, kmotřičku Bédo?

Kmotříček dlouho mlčel. Dopil lopuchovej list. Dopluj chlapče ještě pro Lesní pramen a nepospíchej. Musím si to sakra rozmyslet. Jestli vůbec smím; jestli mám právo, jestli udělám dobře když ti to řeknu!

Asi dělám chybu Pepánku řekl smutné hastrman kmotříček Béda a dlouze se napil. Jen hastrmanskej Bůh ví, jestli za to nebudu potrestanej a místo v hlubinách nejhlubších neskončím za trest po smrti někde v ňákej bahnitej louži. Ale už se na to tvé trápení nemůžu koukat.

Pepánku. Poslouchej dobře. Jedna možnost tady je. Ale pak, přestaneš být hastrmanem. Pak už ale nikdy, pamatuj si nikdy, nemůžeš zpátky. Nesmíš se ani přiblížit k žádnému rybníku. Jinak skončíš na věčnost jako vošklivej žabák. Pepánek se hrůzou otřásl.

Stojí ti ta holka za to? Zeptal se hastrman kmotříček Běda. Stojí!! Řekl pevně Pepánek.

Tak víš, že správnej hastrman nesmí nikoho, kdo se topí, zachraňovat. Když už ho, jak se sluší nestáhne řádně pod vodu, tak zachraňovat nesmí. Je to v hastrmanské ústavě v článku tři, hned za hrníčkama a dušičkama.

Zcela mimořádně se to ovšem může prominout. Hastrman se spletl, nebyl při smyslech, například. Ale jedno se neodpouští nikdy! Hastrman, který zachrání nešťastného milence, co se šel z té nešťastné lásky utopit, tak přestává být hastrmanem. Definitivně a bez odvolání! Dušičky utopených z nešťastné lásky, jsou nejcennější. Hrníčky s jejich dušičkama jsou okamžitě přemístěné do trezoru na Jesenici! Jsou to svaté klenoty hastrmanů.

Tak chlapče, teď to víš! Když takového nešťastníka zachráníš před utopením, přestáváš být hastrmanem! Bude z tebe obyčejnej člověk! A kdybych tě už nikdy neviděl, tak si vzpomeň někdy na kmotřička Bédu, který tě měl tak rád, že se kvůli tobě dopustil zločinu vyzrazení hastrmanského tajemství. A pluj rychle ještě pro jeden lesní pramen, to mi teda vyschlo šeredně v krku!

Konec druhé části