Sedíš tu a jen chytáš lelky.

Ustálené rčení zakotvené v řeči lidové. Známe. I víme, že lelek s přídomkem kozodoj jest pták podobný drozdu.

Ale proč lelky? Proč ne tedy drozdy nebo koroptve? Ano, lelek jest přes den zřejmě lenivý, zde pravděpodobně původ dalšího ustáleného slovesa, přesto si nemyslím, že by lelci při odchytu zase tak příliš vycházeli v ústrety.

Avšak, i při případné ztížené spolupráci, otázka zní ... co potom s nachytanými lelky?

Dají se tito domestikovat a užitečně použít, využít? Například tedy k tomu dojení koz? Těchto sice v současnosti i přibývá, ale nabídku tolika lelků, chytá je jak se zdá kde kdo, poptávka přece jen nepokryje. A jak skladovat? V lelkárnách?

Mohl by být tedy začleněn do programu sociální terapie coby odstrašující příklad? Případně naopak zavést vzdělávací kursy v dovednosti profesionálního a úspěšného chytání lelků? Či mohl by se skvět v erbu, ech, logu, Sdružení chovatelů koz?

Špaček třeba, když už je tlučeme, víme kdy a víme kolik a jak dlouho. I další ustálené rčení z oblasti ptactva – a máš po ptákách – je jasné a přehledné. Avšak lelek je živočich tajuplný a oslavován tedy může být prozatím pouze coby obohacovadlo našeho rodného jazyka.

Tento můj přípodotek, jak patrno, není rozhodně naučný leč plný naléhavých otázek.

Napadá vás něco pregnantního ohledně problému tohoto? :-)

S pozdravem – nech lelka žít –, nebo případně lelek – náš vzor!

Kdyby někdo nevěděl, tak toto je lelek (Caprimulgus Europaeus), autor Naumann