Tchaj-wan je totiž kulinářským rájem, kde se na jednom místě setkávají všechny ty rozličné styly vaření, které se praktikují po celé "velké" Číně. Pálivé i nepálivé, s rýží i s těstovinami, včetně všech těch podivností, ze kterých bývá Evropanům no... aspoň nejisto.

Po týdenní aklimatizaci, kdy mně bylo po nedobrém japonském jídle podávaném v letadle úděsně zle a žila jsem fakticky jen na pomerančích, jsem s chutí začala objevovat, co dobrého se dá na tomto pro nás exotickém ostrově slupnout.

Brzy jsem objevila novou a fascinující chuť jídla, které mě dlouhá léta odpuzovalo ve školních jídelnách. Rizoto. Rizoto dělané narychlo, kdy se voňavá již uvařená horká rýže přidávala na pánev k osmažené zelenině - a masu, pokud ho zákazník chtěl. Sojové omáčky byl vždy jen ždibíček, správně pro chuť, ne proto, aby se překryla chuť zasmrádlého masa, hnijící zeleniny nebo žluklého tuku.

Okouzlena rizotem (nejlepší bylo s krevetami) jsem objevila smažené rýžové a fazolové nudle. V roce 1992 jsme v Čechách znali tak maximálně instantní nudlové polívky, takže jsem byla nejprve překvapena (co to je?) a potom uchvácena (ještě!). Po návratu domů jsem se nějakou dobu snažila vařit "čínsky", ale nebylo to snadné, surovin bylo málo a já měla až v příliš živé paměti chuť originálu.

Nakonec jsem se k "Číně" zase vrátila, ale jinak. Bez snahy o dodržení původních receptů, s větším přihlédnutím k domácím surovinám a ve snaze ušetřit čas, který se dal strávit užitečněji, než u plotny. Recepty, které z toho vznikly, nemají zadané ani míry ani váhy, je to intuitivní vaření, které nechává volné pole fantazii a možnostem kuchařky. Při dodržení jednoduchých základních principů je možné vytvářet odlišné varianty jídel, podle toho, na co budete mít zrovna chuť nebo co zrovna ukrývá vaše lednice a spíž.

Základem všech jídel jsou tři složky:

vařená rýže, špagety nebo různé nudle

opečená zelenina

maso (pokud ho tam chcete mít, ale jde to i bez něj)

Příloha:

Rýže musí být před vařením důkladně propláchnutá a spařená horkou vodou. To aby "nesmrděla pytlem". Sice asi nebude tak voňavá, jako ta čerstvá na Tchaj-wanu, ale měla by být svěží, pro tentokrát bez koření nebo cibule.

Těstoviny musejí být poctivě připraveny al-dente, tedy nepřevařené! Opatrní musíme být zejména u rýžových nudlí, které se rozmatlají velice snadno. Držte se návodu! :))

Zelenina:

Běžnou základní kombinací je zelí normální a/nebo zelí čínské, mrkev, cibule a/nebo pórek, paprika, čím víc druhů, tím líp. Česnek se dát může a nemusí. Typově se nehodí hrášek, kukuřice a rajčata (ty si nechte do jiných receptů:))

Normální zelí nakrájíme najemno, aby se dobře opeklo. Čínské zelí rozdělíme na listy a nakrájím napříč. Dole jemněji, k zelenému konci listu necháme proužky širší. Cibuli (určitě velkou) rozpůlíme a nakrájíme napříč, jako ke steakům. Papriku (nejlépe kombinace rajčinové a normální, ale v zásadě tu, kterou máme) nakrájíme na... prostě na kousky. Mrkev nastrouháme, jinak by se pořádně neopekla. Pokud dáváme česnek, tak stroužek krájíme na plátky, nelisujeme ho!

Množství: jak máte rádi, zelí a cibule musí být dost.

Maso:

Jakékoliv, nejlépe připravené pro rychlé opečení. Tedy kuřecí, krůtí, jemnější vepřové. Je dobré ho najemno nakrájet a naložit do trochy oleje s kořením. Pokud to nestihnete, kořeníte při opékání. My používáme takové, jaké zrovna Marka napadne - on je u nás vrchní nakládač masa. Různé pepře, paprika, chilli, karí, zázvor... nepoužívala bych italské nebo provensálské směsi bylin. Stylově sem nepatří. Ale pokud vám to nevadí... dá se zkusit cokoliv.

Vedle masa syrového, aktuálně opečeného, můžete použít opečenou anglickou slaninu, krevety, mušle, chobotnice... ale také tuňáka z konzervy. Není to úplně ideální, ale je to po ruce a je to levné.

Skvělé jsou do toho sušené thajské nebo malajské krevetky, pokud víte, kde je sehnat. Ty můžete opéct se zeleninou (pro nudle), nebo zamíchat do čerstvě upečené rýže a nechat v ní postát.

Postup:

Naložíme maso (pokud ho budeme dělat)

Nakrájíme zeleninu a rozdělíme ji na tácek tak, aby první šlo na pánev normální zelí a mrkví a cibulí. (Ostatní přidáme až poté, co bude tahle zelenina změklá.)

Uvaříme přílohu a hotovou ji přeložíme do větší mísy (podle počtu porcí, že...:))

Na velké pánvi nebo ve velkém kastrolu s pevným dnem rozehřejeme olej. Slunečnicový, olivový, burákový... Je to na vás. Já ho dávám hodně málo (nesnesu moc tuku), takže občas musím zeleninu během opékání maličko (ale fakt jen cáknutí!) podlít horkou vodou z rychlovarné konvice. Pokud ale tuk snášíte, je lepší to nedělat.

Do horkého oleje dáme opékat maso a rychle ho připravíme. Pokud děláte víc porcí (pro víc než 4 lidi), je lepší opéct maso, dát ho na mísu k příloze a se zeleninou začít znovu "na čisto".

Zeleninu tedy buď přisypu ke skoro hotovému masu, nebo na pánev do horkého oleje. Rychle opékám (na největším hořáku nebo plotýnce, na nejvyšší výkon!) v pořadí, jaké jsem uvedla. Jak začne vonět, posolím (opatrně), můžu přidat sojovou omáčku (střídmě! nechceme zlikvidovat chuť zeleniny!) nebo nějakou jinou omáčku určenou pro přípravu na pánvích wok. Já to tedy většinou nedělám, ale jde to. Záleží na chuti a rozmanitosti zeleniny. Pokud je tam převaha zelí, rozhodně sojovka neuškodí!

Výsledný efekt koriguju nosem. Málokdy ochutnávám, spíš hodnotím, jak mi to voní.

Opékám a statečně míchám. Zeleninu vypadlou na sporák vracím, zeleninu ztracenou na zemi seberu až skončím (pokud ji do té doby nesežere některý z domácích miláčků).

Hotovou zeleninu (nebo maso se zeleninou) přisypu k rýži nebo nudlím a jemně promíchám. Nezmatlat, nerozdrtit!

Hotovou směs servíruju, dětem pro začátek dovolím, aby to (zkazily) zkusily s kečupem. Většinou to ale není potřeba, opékaná zelenina jede narozdíl od vařené skoro každému.

Jak sami vidíte, je to spíš rámcová formule, než recept. Místa pro fantazii je hodně, takže doufám, že si pochutnáte...:))