Zvířetník Neviditelného psa
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996KOČKY: Odysseovo dobrodružství s veterinou (1)
Moje dobrodružství začalo tím, že mě před Vánocemi bolely zuby, a tak mě člověčice vzala na veterinu. No, nakonec mi dva zuby vytrhli.
A navíc se veterinářům nelíbilo, jak jsem hubený, tak si řekli, že než se zcela probudím z narkózy, udělají mi ultrazvuk. Uviděli tam něco, co tam nemá být, ale moc to prozkoumat nemohli.
Já jsem se totiž mezitím probudil, a jen si to představte: bolela mě tlamička, někdo se mnou cosi dělal, a navíc u mne nebyla moje člověčice, aby mě chránila!
Tak jsem se musel bránit sám, a to já také umím, ač na to nevypadám! Vystartoval jsem a prokousl jsem veterinářce prst. To bylo krve, byl jsem od ní celý umazaný! Ale dosáhl jsem svého: dali se na ústup a vrátili mě mé člověčici.
Pan doktor jí sdělil, že tekla krev – ale že se nemusí bát, že není moje, ale paní doktorky. Ale že viděl na ultrazvuku něco, co se jim nelíbí a co by mohl být lymfom – maligní nádor na střevě, a že po Vánocích máme přijít na nové vyšetření.
No, Vánoce byly trochu zkažené tím, že mě ještě pořád bolela tlamka, a tak jsem ani nepapal svůj oblíbený sýr. Ale kus lososa na másle jsem si s člověčicí dal! A člověčice se bála, že by o mne mohla přijít, pokud jsem opravdu nemocný. Dokonce kvůli mně odmítala pozvání na návštěvy, chtěla být raději se mnou a poctivě mě pětkrát denně krmit. Tak mě hned po Vánocích objednala na veterinu znovu, ale tentokrát byla na tom ultrazvuku pořád u mne, tak jsem byl hodný a nikoho nekousl.
Ale závěr pana doktora nebyl dobrý. Našel tam jakýsi lymfom na střevě, a že se s tím nedá nic dělat. Prý mi zbývá pár měsíců života… Ale dodal, že bez histologického potvrzení se může i mýlit. No doufám, že se opravdu mýlil, rádi mu to odpustíme! Doporučil člověčici, že mám hlavně jíst, víckrát po menších dávkách, abych nezvracel.
No, s takovouhle léčbou já docela souhlasím! Máme se s člověčicí moc rádi a chceme spolu ještě zůstat! Jakmile mě tlamička přestala bolet, což ale trvalo dost dlouho, začalo mi znovu chutnat. A na čtyři vlhká jídla denně místo dvou jsem si rychle zvykl. Skoro celý den jsem trávil v kuchyni, abych něco dobrého nepropásl a nesežrali mi to Sally s Frankem.
A pan doktor ví, že jsem velký bojovník, a tak mi předepsal Alavis Sanicell, půl kapsle denně. V tom půlení obsahu kapsle na dvě poloviny člověčice moc šikovná není, ale snaží se. Třeba se to časem naučí líp.
Na letáku toho Alavisu je napsáno, jak zabíjí ty zvrhlé nádorové buňky: buď je přinutí k sebevraždě, čemuž se říká apoptóza, nebo podpoří speciální bílé krvinky - zabíječe, tzv. NK (natural killers) buňky, a ty si s nimi poradí. Tyhle pojmy člověčici připomněly, že o něčem takovém už něco slyšela ve svém posledním zaměstnání, kterému říká posměšně „univerzita třetího věku“.
A tak oprášila učebnici Imunologie od prof. Hořejšího a začetla se do toho. No jednoduché to není, prý samé zkratky, kdo se v tom má vyznat! Prý ty NK buňky poznají rakovinnou nebo virem napadenou buňku tak, že má na svém povrchu málo jakýchsi speciálních bílkovinných komplexů (MHC gp I) a zlikvidují ji. Tak je musím podporovat a hezky papat Alavis, zamíchaný ve lžičce paštiky gurmetky.
Takže i já už dostávám do mokrého krmení nějaký lék, a tak jsme prý kompletní kočičí špitál, kde člověčice plní funkci sestřičky dávkující všem dvakrát denně léky do jídla.
Vypadá to takto:
V 8 hodin ráno – dostanu půlku kapsle Alavisu Sanicell do lžičky paštiky. Musí se totiž podávat nejméně půl hodiny před jídlem. To půlení kapsle je vždy drama – rozdělat obě půlky od sebe nejdou, musí se opatrně odříznout ostrým nožem špička kapsle a odhadem odsypat – a nerozsypat! – polovinu obsahu do té trochy paštiky a dobře rozmíchat. Nejlépe to jde zamíchat nožem z příboru na ryby. A zbylou půlku kapsle opatrně schovat do malé nádobky do tmy na druhý den.
V 9 hodin ráno zbytek paštiky rozdělený všem, Sally do ní dostane půl mililitru Apelky na hypertyreózu a Frank přibližně 1 mililitr jitrocelového sirupu (s třtinovým cukrem) proti kašli, já kupodivu nic.
Odpoledne dostanu pouze já, Odysseus, asi v 1 hodinu oběd a v 5 hodin svačinu. Buď půlku dobré kapsičky, kousek vařeného masa nebo dokonce plátek šunky, pokud se člověčice po návratu z nákupu cítí unavená mi něco extra chystat. Proto vždy kupuje 5 dkg šunky, a o tu se se mnou rozdělí hned po návratu.
Je 9 hodin večer – k večeři se nám rozdělí jedna kapsička, Sally do ní dostane znovu půl mililitru Apelky, Frank jitrocelový sirup a já trošku lososového oleje.
A než jde spát, musí člověčice schovat misku s granulemi, jinak by ten Alavis Sanicell ráno nebyl nalačno! A po snídani v 9 hodin ráno ji zase vyndat a doplnit.
Pokračování zítra.
Napsal kocour Odysseus. Nafotila Renata Žaludová
Vše potřebné zjistíte zde...