Odysseus

Moje dobrodružství začalo tím, že mě před Vánocemi bolely zuby, a tak mě člověčice vzala na veterinu. No, nakonec mi dva zuby vytrhli.

A navíc se veterinářům nelíbilo, jak jsem hubený, tak si řekli, že než se zcela probudím z narkózy, udělají mi ultrazvuk. Uviděli tam něco, co tam nemá být, ale moc to prozkoumat nemohli.

Já jsem se totiž mezitím probudil, a jen si to představte: bolela mě tlamička, někdo se mnou cosi dělal, a navíc u mne nebyla moje člověčice, aby mě chránila!

Tak jsem se musel bránit sám, a to já také umím, ač na to nevypadám! Vystartoval jsem a prokousl jsem veterinářce prst. To bylo krve, byl jsem od ní celý umazaný! Ale dosáhl jsem svého: dali se na ústup a vrátili mě mé člověčici.

Pan doktor jí sdělil, že tekla krev – ale že se nemusí bát, že není moje, ale paní doktorky. Ale že viděl na ultrazvuku něco, co se jim nelíbí a co by mohl být lymfom – maligní nádor na střevě, a že po Vánocích máme přijít na nové vyšetření.

Drákula Odysseus

No, Vánoce byly trochu zkažené tím, že mě ještě pořád bolela tlamka, a tak jsem ani nepapal svůj oblíbený sýr. Ale kus lososa na másle jsem si s člověčicí dal! A člověčice se bála, že by o mne mohla přijít, pokud jsem opravdu nemocný. Dokonce kvůli mně odmítala pozvání na návštěvy, chtěla být raději se mnou a poctivě mě pětkrát denně krmit. Tak mě hned po Vánocích objednala na veterinu znovu, ale tentokrát byla na tom ultrazvuku pořád u mne, tak jsem byl hodný a nikoho nekousl.

Ale závěr pana doktora nebyl dobrý. Našel tam jakýsi lymfom na střevě, a že se s tím nedá nic dělat. Prý mi zbývá pár měsíců života… Ale dodal, že bez histologického potvrzení se může i mýlit. No doufám, že se opravdu mýlil, rádi mu to odpustíme! Doporučil člověčici, že mám hlavně jíst, víckrát po menších dávkách, abych nezvracel.

No, s takovouhle léčbou já docela souhlasím! Máme se s člověčicí moc rádi a chceme spolu ještě zůstat! Jakmile mě tlamička přestala bolet, což ale trvalo dost dlouho, začalo mi znovu chutnat. A na čtyři vlhká jídla denně místo dvou jsem si rychle zvykl. Skoro celý den jsem trávil v kuchyni, abych něco dobrého nepropásl a nesežrali mi to Sally s Frankem.

A pan doktor ví, že jsem velký bojovník, a tak mi předepsal Alavis Sanicell, půl kapsle denně. V tom půlení obsahu kapsle na dvě poloviny člověčice moc šikovná není, ale snaží se. Třeba se to časem naučí líp.

Odysseus a jeho bolavá tlamka

Na letáku toho Alavisu je napsáno, jak zabíjí ty zvrhlé nádorové buňky: buď je přinutí k sebevraždě, čemuž se říká apoptóza, nebo podpoří speciální bílé krvinky - zabíječe, tzv. NK (natural killers) buňky, a ty si s nimi poradí. Tyhle pojmy člověčici připomněly, že o něčem takovém už něco slyšela ve svém posledním zaměstnání, kterému říká posměšně „univerzita třetího věku“.

A tak oprášila učebnici Imunologie od prof. Hořejšího a začetla se do toho. No jednoduché to není, prý samé zkratky, kdo se v tom má vyznat! Prý ty NK buňky poznají rakovinnou nebo virem napadenou buňku tak, že má na svém povrchu málo jakýchsi speciálních bílkovinných komplexů (MHC gp I) a zlikvidují ji. Tak je musím podporovat a hezky papat Alavis, zamíchaný ve lžičce paštiky gurmetky.

Vánoční večeře. Odysseus

Takže i já už dostávám do mokrého krmení nějaký lék, a tak jsme prý kompletní kočičí špitál, kde člověčice plní funkci sestřičky dávkující všem dvakrát denně léky do jídla.

Vypadá to takto:

V 8 hodin ráno – dostanu půlku kapsle Alavisu Sanicell do lžičky paštiky. Musí se totiž podávat nejméně půl hodiny před jídlem. To půlení kapsle je vždy drama – rozdělat obě půlky od sebe nejdou, musí se opatrně odříznout ostrým nožem špička kapsle a odhadem odsypat – a nerozsypat! – polovinu obsahu do té trochy paštiky a dobře rozmíchat. Nejlépe to jde zamíchat nožem z příboru na ryby. A zbylou půlku kapsle opatrně schovat do malé nádobky do tmy na druhý den.

V 9 hodin ráno zbytek paštiky rozdělený všem, Sally do ní dostane půl mililitru Apelky na hypertyreózu a Frank přibližně 1 mililitr jitrocelového sirupu (s třtinovým cukrem) proti kašli, já kupodivu nic.

Odpoledne dostanu pouze já, Odysseus, asi v 1 hodinu oběd a v 5 hodin svačinu. Buď půlku dobré kapsičky, kousek vařeného masa nebo dokonce plátek šunky, pokud se člověčice po návratu z nákupu cítí unavená mi něco extra chystat. Proto vždy kupuje 5 dkg šunky, a o tu se se mnou rozdělí hned po návratu.

Je 9 hodin večer – k večeři se nám rozdělí jedna kapsička, Sally do ní dostane znovu půl mililitru Apelky, Frank jitrocelový sirup a já trošku lososového oleje.

A než jde spát, musí člověčice schovat misku s granulemi, jinak by ten Alavis Sanicell ráno nebyl nalačno! A po snídani v 9 hodin ráno ji zase vyndat a doplnit.

Pokračování zítra.

Napsal kocour Odysseus. Nafotila Renata Žaludová