Předchozí díl si můžete přečíst zde.

Den D, hodina H.

Pátek, 16. duben LP 2010. Natěšeně přijíždíme s dostatečným předstihem na letiště v Drážďanech. Vše OK; auto zdarma zaparkováno na místě označeném ve voucheru, skleněným můstkem do odbavovací haly a...

Na tabuli odletů postupně naskakuje téměř u všech položek CANCELLED. V pět ráno otevírá první stánek jakési cestovky, ochotný mladík má první informace. Na Islandu bouchla sopka Eyjafjallajökull neboli „ledovec ostrovních hor“a v polovině Evropy se nelétá. Tu máš čerte kropáč!

Eyjafjallajkull 17. 4. 2010, zdroj wikimedia

Jeden by vrčel na Peruna (pokud by to bylo u nás), u Vikingů možná na toho jejich hlavního Odina, nebo na subalterního Thóra, vikingského boha hromů.

O šesté otevírá přepážka Lufthansy, fronta jako kdysi u nás na banány. Kupodivu klidná, trpělivá.

Dáma za šaltrem po prohlídce českých pasů mi automaticky strká pod nos papír o stornu, s vyrozuměním o náhradě škody. Teprve po upozornění, že podle mezinárodně platných pravidel letecké přepravy jsou aerolinky povinny nejprve nabídnout náhradní přepravu a v případě nutnosti i ubytování, přichází změna. Nadšení úřednice připomínalo zimní počasí na Špicberkách, ale jedeme do trochu vzdálenějšího hotelu na okraji města saských kurfiřtů.

Ráno znovu letiště, už s informacemi z večerních zpráv v německé TV. Nad Evropou už nelétá vůbec nic, snad ani vrabčáci. Domluva s rejdařstvím, že nás naloží v Barceloně, kde je celý den první zastávka, je nám platná „jako mrtvýmu zimník“! MLP nás „mužský“ konejší, všechno zlé je k něčemu dobré, vždyť 12. duben je dnem výročí ztroskotání Titaniku. Nezabili byste ji?

Najednou volný den, hurá do Lipska. Do cestovky, agentura v Chemnitzu byla pouze zprostředkovatelem.

Lipsko. „Pokročilí věkem“ si vybaví Leipziger Messe, výstavní skříň tábora socialismu. S ohlédnutím zpět znovu dobrý pocit, jak má vypadat jednání se zákazníkem. Do 14 dnů máme na kontě zpět celou zaplacenou částku v Eurech, příslib náhrady v podobě nabídek plavby na začátku prázdnin. Mimochodem, s úsměvem jsem sledoval v médiích, jak se někteří zákazníci u nás ještě po půl roce domáhali vrácení zaplacených částek.

Lipsko, město, kde působil téměř třicet let J. S. Bach jako kantor v Thomaskirche.

Leipzig, pomník J. S. Bacha, zdroj wikimedia

Město s jednou z nejstarších univerzit v Německu. Málokdo ví, že zásluhu o její vznik má náš „Kutnohorský dekret“. Po přerozdělení pravomocí na Karlově univerzitě v roce 1409 si němečtí a s nimi i část polských studentů a profesorů sbalila svoje „saky paky“ a zamířila právě sem.

Němčináři si spojí s Lipskem termín Duden. Nejkvalitnější souhrn všech pravidel týkajících se německého jazyka, a platí to nepřetržitě od druhé poloviny 19. století.

Město studií J. W. Goetha. Město, kam věhlasný literát, ale i politik umístil jediné konkrétní místo v proslulém Faustovi: Auerbachs Keller. Hurá, stejnojmenná restaurace funguje doposud, jdeme na oběd! Jen mezi námi děvčaty, na michelinskou hvězdu to rozhodně nebylo. Snad jedině cena.

Zvídavější Zvířetníky pozvu na trochu „Virtuálu“. Z celé plavby jsem točil rodinná videa, vždy dám upozornění na stránku na YouTube. Prosím o shovívavost, jde skutečně o rodinná videa. Dnes se k nim vracím, mám lepší střihový program i lepší hardware. Jen ten čas! Důchodci ho mají habaděj! Kdo na to přišel?

Klip vztahující se k Lipsku najdete zde.

Pár drobností k videu: Barfußgässchen (Ulička bosých nohou v části zvané „Drallewatsch“. Drallewatsch je slovo ze staré „saské němčiny“, které znamená „zažít něco“ = „putovat (táhnout) od putyky k putyce“. V „Uličce bosých nohou, v Řeznické a v Klášterní ulici je řada restaurací – od restaurací domácích (měštáckých) až po podniky v moderním stylu .Vida, zážitková turistika není vynález dnešní doby! Moderní němčina už používá termín „Knaipenmeile. Není zcela jisté, co bylo větším zážitkem. Samotná „Tour de Gasthof”, či přivítání po návratu k rodinému krbu?

Zpívající vojáci z nejmenované krajiny – jako reminiscence na dobu nedávno minulou?

Zpívající vojáci v Lipsku, foto autor článku

Co jsme vynechali? Za všechny třeba proslulý Gewandhaus a řadu dalších. Zajeďte, ale jeden den je zatraceně málo!

Ještě k němčině: saský dialekt je pro ty, co se naučili školní „Hochdeutsch”, těžko srozumitelný, znám horší. Švýcarský „Schwitz”, švábskou variantu a proslulý „Kelsch”, obdobu brněnského „Hantecu”. Úplně nej... je ale náš „Egerlander Dialekt”, skutečná rarita, se kterou zápasí i rodilí mluvčí.

Na závěr pozvánka na červen 2010 – přeci jenom vyplouváme: tady uvidíte cestu k lodi, tady nalodění a první dojmy, a tady typický den na lodi.

Skončll „Den D“; hodina H stála za ... Horo, horo vysoká jsi!

Naděje umírá naposledy!

Podle mojí babičky: „Dočkejme času, jako husa klasu!“