Třetí ne do mariáše, ale do kvarteta našich přírodních druhů. Tento koniklec je velmi podobný svému bratru, konikleci otevřenému, ale zatímco koniklec otevřený u nás roste pouze v západní polovině Čech, je koniklec velkokvětý zapřisáhlý moravský patriot – nejzápadnější lokalita leží u Třebíče, Největší evropská lokalita je pak na Kamenném vrchu přímo v Brně.

koniklec velkokvětý

Všechny naše koniklece jsou velmi choulostivé rostliny, vyžadující prosluněná vyvýšená stanoviště. Ideálním místem je pro ně štěrbina ve skále s minimem vlhkosti, nedostatek vláhy řeší vícehlavým oddenkem a ohromnou sítí kořenů, pronikajících až do metrových hloubek.

Kdysi se mi ve starém opuštěném lomu povedlo objevit erozí odlouplý kámen, na němž byl „přilepen“ miniaturní koniklec luční. Kořenový bal byl placatý, podle štěrbiny, do které byl vrostlý, ale skoro metr v nejširším místě, a přes metr dlouhý, takže dvoucentimetrový prcek měl kořeny rozprostřené na ploše skoro jeden čtverečný metr!

koniklec velkokvětý 2

Do kultury se naše druhy zavádějí obtížně. Přesazení se podaří jen v případě, že nedojde ani k sebemenšímu poškození kořenů, i když koniklec luční je možno, pokud ho ponecháváme na původní lokalitě, přepůlením oddenku oddělit a získat tak dvě rostliny. Ochmýřené nažky roznáší vítr, ale vzhledem k velikosti ne příliš daleko a většina semen se uchytí v trávě, nebo ve větvích a bez užitku uschne.

Těch pár, které dopadnou na zem, pak většinou nenajdou vhodné místo. To, co roste na zahradách, jsou vyšlechtění kříženci, kteří se, bohužel, občas dostanou do přírody a tam původní vzácné druhy vytlačují ať už přímou konkurencí, nebo dalším křížením. I na Pálavě jsme tři takovéto zpotvořence našli, barva květů a vrůst byly jasným důkazem, že tyto rostliny na místo nálezu nepatří.

koniklec zahradní