27.4.2024 | Svátek má Jaroslav


KOČKY: Kočičí kvíz

25.5.2023

Na mou, v pořadí letošní druhou, pražskou Mezinárodní výstavu koček v ZŠ bratří Venclíků, nedaleko stanice metra „B“ Rajská zahrada, jsem se tentokrát lépe připravila. Spolu se zakoupenou vstupenkou jsem požádala i o katalog vystavovaných koček.

A tak mohu z fotek konečně sestavit malý kvíz a vy si tak můžete ověřit své znalosti, co se kočičích plemen týká. Pravda, ne všechna zvířata jsou v pozici, kdy je vidět celé tělo, navíc jsou mnohdy focena ne přes mřížku, ale přes síťku, nebo i přes slídu, která někdy háže nežádoucí odlesky. Ale doufám, že i tak se při hádání plemen pobavíte.

Prohlídku výstavy jsem absolvovala hned první den jejího konání, tedy v sobotu 1. dubna 2023. A měla jsem tu i osobní zájem, podívat se na „zástupkyni“ mé oblíbené chovné stanice Rebeccu Cherry Lau. Byly jsme s chovatelkou domluveny, že v neděli u sebe doma pohlídám „Áry“ (tedy maminku mé sphynxí holčičky Arwen Nimerya). Byla jsem zvědavá, jak se k sobě, po „dvouměsíčním“ odloučení, budou matka s dcerou chovat – musím říct, že „sbližování“ proběhlo relativně neutrálně, žádné velké vášně, ale ani láska – jen opatrné syčení obou účastnic.

Ale teď už konec povídání, pustíme se do kvízu:

Nejprve stručné charakteristiky toho kterého plemene pod pořadovým číslem – zde:

1) Peterbald - je bezsrsté plemeno kočky domácí původem z Ruska, vyšlechtěné v Petrohradu r. 1994 z donského sphynxe a orientální kočky. Koťata se rodí osrstěná, ale srst jim do dvou až tří let úplně zmizí. Jde o elegantní zvířata, středně velká, dobře osvalená, s ladným pohybem. Povahově jsou peterbaldové velmi inteligentní a hraví. Nebojí se neznámých lidí, vychází dobře i s jinými kočkami, nebo psy. Jde o poměrně hlasité kočky.

2) Ocicat – vzhledem připomíná ocelota. Dosahují váhy od 3 do 7 kg; kocouři jsou mnohem větší než kočky. Hlava je klínovitá, čenich široký, oči velké, mandlového tvaru, poměrně daleko od sebe, uši vzpřímené; tělo statné, s krátkou srstí; nohy dlouhé, svalnaté; ocas dlouhý, ke špičce se zužující. Ocicati jsou velmi aktivní, mazliví, hraví, snáší chůzi na vodítku, jsou společenští, vychází se psy, aportují, nemají rádi samotu. Plemeno vzniklo náhodou, americká chovatelka V. Daly zkřížila kocoura habešského plemene se siamskou kočkou s tmavohnědými odznaky. Kočka narozená těmto rodičům měla v r. 1965 koťata se siamským kocourem s čokoládovými odznaky. Jedním z těchto koťat byla velká, slonovinová kočka s jasně zlatými tečkami, která dostala jméno Tonga a jednalo se o první kočku označenou ocicat. Její rodiče měli posléze další vrh, ve kterém se koťata ocicat objevila. Roku 1986 byl ocicat v USA uznán jako samostatné plemeno. Do Evropy pronikli ocicati v devadesátých letech 20. století a v ČR se první chovný pár objevil v r. 2000.

3)Selkirk rex - má svůj původ v útulku pro zvířata v USA. V r. 1987 sem byl předán vrh koťat. Jedno z nich mělo kudrnatou srst – včetně vlnitých vousků – a jasně zelené oči. Šlo o spontánní mutaci srsti. Útulek o tom informoval chovatelku perských koček J. Newmann, ta se kočičky ujala a pojmenovala ji Miss Dipesto of Noface, v dospělosti ji zkřížila s černým perským kocourem a narodilo se 6 koťat – tři s hladkou srstí, tři kudrnatá. Tyto kočky jsou jemné, klidné a vyvážené povahy, vychází s ostatními zvířaty, milují kontakt s lidmi. Vypadají jako perské, exotické a britské kočky dohromady.

4) Orientální krátkosrstá – zaujme svou subtilní stavbou těla a ladnými pohyby, hlava má podlouhlý trojúhelníkovitý tvar, nos je dlouhý a rovný, uši mají rovněž trojúhelníkovitý tvar a hlavu tak opticky prodlužují. Jde o kočky s nezaměnitelným temperamentem a přátelskou, zvídavou a společenskou povahou. Jedná se o plemeno se starobylými kořeny, neboť bylo vyšlechtěno ze siamských koček, se kterými se také kříží.

5) Ruská modrá – vyniká jednobarevnou stříbřitě-modrou srstí, ale i nezaměnitelným výrazem ve tváři. Za její kolébku původu můžeme považovat oblast ruského přístavu Archangelsk (od toho původní název archangelská kočka). Stala se miláčkem carů i jejich rodin, nejznámějším příkladem je ruský modrý kocour Vasko, kterého vlastnil ruský car Mikuláš I.

6) Ragdoll - druhé největší plemeno na světě, hned po mainské mývalí kočce. Tělo má působit mohutným dojmem, váha koček se pohybuje mezi 4-7 kg, zatímco u kocourů je to kolem 6-10 kg. Jejich délka může dosahovat až jednoho metru. Díky své mírumilovné povaze jsou skvělými felinoterapeuty, avšak na straně druhé velice špatně snáší samotu, potřebují společnost, lidskou, či zvířecí. Někdy jsou s nadsázkou označováni za pejsky v kočičím převleku.

7) Kočka domácí evropská – plemeno z původních vesnických koček. Uznává se více barevných variant: čená, bílá, modrá, červená, krémová, želvovinová, tygrovaná, mramorovaná, mourovatá, tečkovaná. Jde o klidnou, hravou a bystrou kočku.

8) Habešská - pochází pravděpodobně z Etiopie (kdysi Habeš) a patří tudíž mezi nejstarší známá plemena koček. Jejím předkem je pravděpodobně divoká africká kočka. V 60. letech 19. století britští vojáci dovezli tuto kočku z Etiopie do Velké Británie, kde ji začali šlechtit.

9) Birma - středně velká kočka, přátelská a společenská. Postrádá agresivitu vůči lidem, kočkám i psům. Její váha se pohybuje od 2.5 do 6 kg. Legendy o původu plemene se shodují v tvrzení, že birmy byly chovány jako chrámové kočky. První birmy se do Evropy dostaly kolem r. 1920. Za oficiální kolébku plemene je považována Francie, kde byly položeny základy dnešního chovu.

10) Perská – ušlechtilé, čistokrevné plemeno, náročné na péči o srst. Vyznačuje se velkou kulatou hlavou, na krátké a silné šíji; uši jsou malé, kulaté, nasazeny nízko na hlavě. Oči jsou velké a kulaté, jejich barva musí ladit s barvou srsti. Profil má mít „stop“, což je krátké, hluboké prohnutí linie mezi čelem a nosem. Tváře jsou plné, čelisti široké a silné, s dobře vyvinutou bradou.

11) Somálská – vychází z habešské kočky a jde o dlouhosrsté plemeno, s pružným, svalnatým a elegantně tvarovaným tělem. V obličeji jsou zřetelné orientální rysy a majestátní výraz. .V dospělosti váží v průměru 3,5 - 5,5 kg. Kočka má různá zbarvení srsti - od sorrel (červené) přes divoké (rezavé) zbarvení po modrou, stříbrnou a lilu, které byly postupně vyšlechtěny. Je výborným společníkem a oddaným plemenem s přátelskou povahou.

12) Mainská mývalí - jedno z nejstarších amerických kočičích plemen. Díky nepřehlédnutelné velikosti mívá občas přezdívku „něžný obr“. Plemeno nejspíše vzniklo křížením amerických koček z Nové Anglie-Maine s dlouhosrstými kočkami z Evropy a pravděpodobně mají společné předky s Norskou lesní kočkou.

Jedna legenda také vypráví o Marii Antoinettě, která se v předtuše násilné smrti chtěla vystěhovat do Ameriky. Jako první tam poslala právě své milované kočky, mezi nimiž prý byly i nějaké turecké angory. Jejich potomci pak dali vzniknout tomuto plemeni.

13) Lykoi – plemeno vzniklé přirozenou mutací domácí krátkosrsté kočky. Plemeno je velmi vzácné. Název plemene vychází z řeckého označení pro vlka a odkazuje na charakteristické rysy srsti a nezvyklé zbarvení, které je bílo černé. Nezvyklý je také specifický výraz v obličeji, podtržený světlou bezsrstou maskou.

14) Turecká angora - nebo taky angorská kočka je plemeno kočky domácí. Pochází z centrálního Turecka, z oblasti Ankary (Angora je historický název města a oblasti) a patří k nejstarším kočičím plemenům. Bílé kočky s dlouhou hebkou srstí byly z Turecka do Evropy poprvé dovezeny anglickými a francouzskými obchodníky v 16. století. Orientální krásky si díky svému vznešenému vzhledu a eleganci rychle získaly oblibu u šlechty.

15) Kartouzská – jedná se o francouzské plemeno kočky domácí; velmi inteligentní, klidné a tiché, jen výjimečně se projevující mňoukáním. Jsou to kočky hravé, i v dospělém věku a naučí se i aportovat, stejně jako psi. Velice často, obzvláště u koček, se stává, že se upnou na jednu osobu, které pak dávají svou náklonnost najevo tím, že jsou vždy na blízku a následují ji z místnosti do místnosti. To však neznamená, že by neprojevovala svou náklonnost i ostatním lidem v domácnosti. První zmínky o plemeni jsou ze 16. století. Předpokládá se, že jde o potomky koček ze Sýrie, které se do Evropy dostaly během křížových výprav s řádem kartuziánů ve 13. století. Za své pojmenování nejspíš vděčí podobě srsti s luxusní španělskou vlnou „kartouzskou“. Stále jsou vzácné, dokonce i v samotné Francii.

16) Norská lesní – zmínky o ní najdeme již v legendách z doby Vikingů. Vůz bohyně plodnosti Freyi byl údajně tažen právě norskými lesními kočkami. Původem by norské lesní kočky mohly být potomky skotských divokých koček, dovezených do Norska na lodích Vikingů kolem r. 1000 n. l. Jsou to velké silné kočky s robustním dělem, dlouhýma nohama a huňatým ocasem; samice dosahují váhy mezi 4-6 kg, kocouři 5-8 kg. Tyto kočky jsou velmi společenské, vyžadují hodně pozornosti, nesnáší samotu; jsou přátelské, inteligentní a vyrovnané. Mají silné drápy, díky nimž mohou šplhat i po skalách. Chované venku jsou schopnými lovci.

17) Něvská maškaráda – Něvskaja maskaradnaja - je sibiřská kočka. Jde o polodlouhosrstou, středně velkou, dobře stavěnou a osvalenou kočku. Povahou jsou to milé a přítulné kočky. Rády si hrají i do vysokého věku. Řadí se mezi aktivní plemena. Je citlivá a velmi čistotná. Toto plemeno je doporučováno pro felinoterapii

18) Thai - Siamská kočka (pochází ze Siamu, dnešního Thajska) - má charakteristické zbarvení – obličej, tlapky a ocas jsou tmavé a tělo má světle čokoládově hnědé zbarvení. Plemeno pravděpodobně vzniklo ve 14. století v Thajsku. Váží v rozmezí 2,5–6,5 kg, mají hlučnou povahu a jsou velmi energické a zvídavé. Chování až psí a bez jejich asistence se v domácnosti zpravidla nic neobejde. Snadno se také naučí aportovat nebo chodit na vodítku na procházku se svými pány.

V současné době je původní typ siamské kočky od té současné natolik odlišný, že byla původní siamská kočka označena názvem thajská a chová se v některých chovatelských organizacích jako zcela samostatné plemeno.

19) Bengálská - vznikla zkřížením kočky domácí a divoké kočky bengálské. Pokus o první šlechtění tohoto plemene udělali američtí genetikové ve 20. stol, a to proto, že u divokých koček byla zjištěna nepřítomnost genu kočičí leukemie. I dnes je plemeno zkoumáno v Národním institutu pro výzkum rakoviny. Do ČR bylo toto plemeno dovezeno až v r. 1994 a je i nadále velmi vzácné. Ať už pro svůj původ, divoký vzhled nebo cenu koťat, která se pohybuje od cca 20 do 40 tisíc Kč.

Dospělý jedinec může vážit až 10 kg. Tělo je mohutné, svalnaté, s těžkými kostmi; hlava poměrně malá, oblá; uši malé, zaoblené; čenich široký; oči jsou velké a výrazné, mandlového tvaru. Břicho je pokryté černými tečkami; zadní nohy jsou delší, silnější, než přední, což kočkám dodává sílu a rychlost. Bengálská kočka nevydává zvuk jako obyčejná kočka domácí. Namísto mňoukání vydává syčivý zvuk podobný krajtě královské. Také jako jedna z mála koček má bengálská kočka ráda vodu.

20) Kanadský Sphynx - exoticky vypadající středně velké plemeno, které část lidí odradí téměř bezsrstým tělem. Pokud si zvíře, ale pohladíte, pak máte dojem, že je kočka až sametová; nebo, že jste právě pohladili „horkou broskev“. Průměrný věk se u sphynxů pohybuje kolem 15ti let. Nesvědčí jim samota, vyžadují neustálou pozornost, jsou snášenlivé jak k jiným kočkám, ale nevadí jim ani psi.

21) Britská krátkosrstá - byla vyšlechtěna okolo r. 1900 ve Velké Británii, a to křížením perských koček a domácích krátkosrstých koček s mohutnou stavbou těla. Je jedním z nejoblíbenějších plemen čistokrevných koček zejména pro svou přítulnou povahu, hebkou srst a pěknou tělesnou stavbu, která je mnohdy velice objemná, váha této kočky se běžně pohybuje mezi 4 až 8 kg. Dobře se snáší s ostatními domácími zvířaty a dovedou se zabavit i samy.

22) Turecká Van – (Van Kedisi) je vzácné plemeno, původem z jihovýchodního Turecka. Jméno pochází od názvu jezera Van, v jehož okolí se plemeno přirozeně vyvinulo. Turecká van má pro kočky nezvyklou vlastnost – nebojí se vody, ráda a dobře plave.

V albu na Rajčeti jsou fotky očíslovány, klíč ke správným odpovědím (příklad: plemeno 1), foto 32, 5, 17 – některých fotek je víc), doplním na Zvířetník do diskuse v odpoledních hodinách, Jitur

Zdroj: Wikipedie

Foto: JITUR. Obrázky si můžete prohlédnout přímo na Rajčeti a také níže v klikacím okénku.

Jitur Neviditelný pes