Vážení a milí, mám pro vás příjemné nekynologické oživení. Dneska ne o psech, ale o koních. Respektive o jednom koníkovi. Respektive o jedné kobylce.

Plemene Morgan.

Reportáž o tom, jak tahle kobylka se svou paničkou vyjela za hranice, mě tak zaujala, že jsem si šla zjišťovat trochu víc o tomhle plemeni a bylo to zajímavý čtení. A pak mě napadlo, že by vás ta reportáž třeba taky zajímala, a poprosila jsem, zdaliž bychom ji nemohli zkopírovat sem. A mohli, tak přeju nejen příjemný čtení, ale taky pokoukání, protože na krásný koně se vždycky dobře dívá.

DAY OF THE MORGAN HORSE – 12. 8. 2023 – Kirtorf, Německo

Po zániku oficiální německé asociace morganů po covidu se pár chovatelů z DE rozhodlo a uspořádali den morganů, jehož součástí byla dopolední chovatelská přehlídka (výsledky byly oficiálně zaslány na plemennou knihu do Ameriky) a odpolední show program. Přihlášeno bylo 26 koní, od hříbat, přes hřebce a valachy, až po klisny.

Vyrazili jsme v pátek v šest hodin ráno – cesta 550 km trvala s hengrem osm předlouhých hodin. Téměř celou cestu jsme jeli po německých dálnicích, ale min. polovina byla v omezeních kvůli opravám, takže děs a hrůza. Dokonce si mě vyhmátla dálniční policie a odvedli si mě mimo dálnici ke kontrole. Jeli se mnou kamarádi – manželský pár – nekoňáci. Do cíle jsme dorazili někdy v půl třetí odpoledne, Knedla zvládla cestu naprosto v pohodě, ubytovala se v maštali a seznamovala se s vedle stojící morganicí. My jsme se šli ubytovat do předem domluveného ubytka – to by zasloužilo samostatnou reportáž… – a hlavně dát si sprchu. Potom jsme vyrazili do asi 12 km vzdáleného městečka Alsfeld, kde mají neuvěřitelně nádherné starobylé centrum plné až 700 let starých hrázděných domů a domečků. Neuvěřitelná atmosféra, jak z kreslených pohádek, kdy se domečky různě naklánějí a uhýbají a vyplňují i ta nejnemožnější místečka uvnitř hradeb. Uvažujeme, že se tam vrátíme na nějaké předvánoční trhy, to musí být nádhera.

V sobotu ráno vstávačka a do stáje, kde jsem důkladně vypucovala a naleštila kobylu i sebe a už jsme jen čekali na začátek chovatelské přehlídky. Co mě trochu zklamalo, byla úroveň předvedení – jak co se týká poslušnosti a ovladatelnosti koní, tak outfitu vystavovatelů. Ten nebyl nijak dopředu určen, takže já si vzala svůj závodní westernový kostým se zdobeným kloboukem, ale ostatní prostě předváděli koně v potrhaných kalhotech s tričkem apod. Za mě nedůstojné vzhledem k významnosti akce. Rozhodčí alespoň mou snahu o slavnostní vzezření velmi ocenil. Přehlídka probíhala v jednotlivých skupinách dle pohlaví a věku koní a kobyly šly až nakonec. Předvádějící vždy vstoupil do haly s koněm, v kroku obešel jedno kolečko a koně měl sestavit do předváděcího postoje (to naštěstí díky showmanshipu Knedla výborně ovládá). Rozhodčí koně posoudil, zapsal si poznámky a potom musel předvádějící s koněm na vodítku oběhnout halu v klusu.

Pak se kůň pustil do volnosti, aby předvedl taky cval:

souzení všech koní v dané třídě nastoupili tito koně ještě ke společnému posouzení a k udělení konečného pořadí. Bylo hezké, že ke každému koni uvedl rozhodčí celkem dlouhý popis, co se mu líbí/nelíbí a proč se zrovna tento kůň umístil tak, jak se umístil. Každý kůň dostal flot a přední příčky také věcné ceny. Knedla se umístila na krásném 3. místě, byla oceněna mj. úroveň předvedení, poslušnost a harmonie s předvádějícím 😇🥰 a také se velmi líbila její elegantní hlava. Slabším místem je krk, který je prozatím slabší – o tom vím, je to mladý kůň, který ještě ani nepracuje. Celkově bylo hodnocení moc hezké, měla jsem velkou radost a byla náležitě pyšná na Knedlíčka.

Odpoledne byla na programu Show, která měla ukázat morgana jako univerzálního a všestranného koně. Celý program byl pod palcem německé chovatelky morganů, která s nimi i hodně vystupuje – ve volnosti, na dlouhých otěžích a různá další show čísla – a celá byla moc hezky připravená, s velmi různorodými čísly jak jednotlivých koní a jezdců/vodičů, tak skupin. My se s Knedlou zúčastnily dvou společných představení, kde jsme v celkovém počtu 8 morganů nejprve jen představili morgany a jejich historii a potom v druhém čísle absolvovali takový koňský „kruháč“ s bubáky:

a překážkami (deštník, chůze po matraci, přes plachtu, po mostku, umístit přední nohy koně na pilon, projít pod zavěšenými balonky, táhnout za sebou velkou nafukovačku atd…). Knedla se chovala naprosto vzorně a až na malý zádrhel u jedné překážky splnila vše na výbornou a nikdo by v ní nehledal tu hysterku, co z ní doma stále všichni dělají.

Poté přišlo na řadu naše vlastní vystoupení. Dlouho jsem přemýšlela, co s čerstvě obsedlým koněm předvést tak, aby to bylo pro diváky zajímavé. Nakonec jsem zvolila takový jakoby průřez výcvikem Knedly od věku jednoho roku po současnost, kdy jí jsou čtyři. Probíhalo to tak, že moderátorka četla popis co, jak a proč v kterém věku koně dělám, a já na place předváděla ukázky:

(osahávání malého hříběte, vodění na vodítku, couvání, ustupování, side-pass, targeting a clicker training, vysílání na kruh a lonžování, práce na dvou lonžích, sedlání, základy pod sedlem). Nakonec se to ukázalo jako velmi dobrý krok, protože většina publika byli samozřejmě laici a bylo vidět, že je to opravdu zajímá. Knedla byla naprosto skvělá, před tolika lidma a se řvoucíma reprákama všude kolem poslouchala na slovo, plnila vše, co jsem chtěla, na dvou lonžích chodila jak profík a dokonce jsem si na ni i sedla a pod sedlem předvedla osmičky, couvání i klus. Sklidila velký aplaus (ani toho se nelekla) a já byla pyšná až na půdu 🥰

Večer jsme opět jeli na večeři do Alsfeldu, objevili jsme super restauraci „Kartoffelsack“, kde podávali bramborové speciality a bylo to úžasný. V jednu chvíli se od stolu vedle nás zvedl po zaplacení útraty starší pár, poklepali mi na rameno a pochválili náš výkon s kobylou. Byli to diváci na té akci 😄 A ještě mi řekli, jak bylo vidět, jaký máme s Knedlou krásný vztah a že je kobylka moc krásná a šikovná. Až mi slza ukápla, bylo to tak nečekaný a krásný 🤗

Večer jsem totál odpadla, dva dny vstávání už za tmy, dlouhá cesta a sobotní výkon, bylo to vyčerpávající. V neděli ráno opět brzy vstávačka, naložit kobylu a tradá domů. Ještě, že jsem nejela sama, protože po cca 200 km jsem začala mít totální krizi a chtělo se mi strašně spát, kamarádi mě naštěstí průběžně probouzeli a napájeli colou, takže jsem to s vypětím všech sil odřídila. Domů jsme přijeli ve 30 stupních, totálně uvaření my i kůň, ale se skvělým pocitem. Kamarádům se to tak moc líbilo, že se mnou chtějí teď jezdit pořád.

A já mám prostě nejlepšího koně na světě!!! Děkuju, Knedlíčku ❤️

Autorky Efe a její Knedlík. Zprostředkovala Petra K. - díky!

Převzato ze zrzavec.com.cz se souhlasem autorek.