Obě naše zvířata jsou především žravá, zejména rybožravá. Molekuly ryb neomylně vycítí i ze zavřené konzervy a okamžitě se dostaví v plném počtu, bok po boku, aby náhodou nebyla opominuta. Kocour to řeší z výšky, pěkně u zdroje, na stole, zatímco netrpělivý pes přešlapuje na zemi a šlape nám na nohy a staví se na zadní, maje přední pracky na tom stole taky.

Máte taky rádi ledový salát? Nebo čínské zelí? Pěkně nakrájet na kousíčky, vrstvit do hlubokého talíře, prokládat hrubě strouhaným sýrem jakéhokoliv typu a krutónky (doma dělanými z toastového chleba) a olejovkou, třeba uzenými šproty, to vše nakonec lehce zakapat dresingem třeba ze smetanového jogurtu a vegety? No naše zvířata tedy ano.

Když tohle pojídám u televize, mám u nohy čubiznu, která co chvíli vydá kvílivé zafunění, abych náhodou nezapomněla. Samozřejmě že podám tu kousek olejovky, tu krutónek. Manžel si obvykle míní u jídla přečíst noviny. To není nic jednoduchého, protože kocour mu ty noviny nejdřív sešlape a pak složí zadek přesně na ten článek, který si zrovna manžel vyhlédl ke čtení. A pak černá pacička hbitě zašátrá v cizím talíři - to jednoznačně poznám po zvuku, manžel se hlasitě a nevybíravě ohrazuje proti inventuře večeře, ale stejně vydá podíl a kus rybičky změní majitele.

Máte taky rádi tresku, zkrátka filé? Pěkně kousek pravého másla a citrónové šťávy tak z půlky citrónu, osolit, lehounce drceného kmínu a udusit, pak vyndat rybu a zahustit omáčku hladkou moukou, pořádně ocitrónovat a přisypat hodně, hodně petrželky nebo pažitky? Nebo nasekané naťové cibulky, mňam… Podává se s bramborem… No my tady ano.

A než si připravíme oběd, naše zvířata už se cpou, protože tenké okrajové kousky té tresky nechám na minutu v mikrovlnce, to je tak akorát napůl hotové. Kocour sedí pod mikrovlnkou a mňouká po celou dobu přípravy ryby, čubizna přešlapuje pod ním a občas se ho snaží srazit z té kuchyňské linky, jen tak pro pořádek, aby náhodou nedostal jako první… Já tvrdím, že pro čtyři strávníky stačí půl kila filé, zvířata by zřejmě měla jiný názor.

Tuhle se kocour - a já mu to tuze přeju - vytrestal za mlsnou zvědavost. Máte rádi suché topinky z topinkovače? Ty draze usušené a ztvrdlé plátky původně měkkého pečiva, jak říká můj manžel? Já tedy ano. Zastrčila jsem toastové chlebíky do topinkovače, stroj pracoval a zvědavý kocour si to štrádoval po kuchyňské lince, aby se zblízka podíval, bude-li nějaký mlsek.

A jen se přiblížil k topinkovači a naklonil se nad něj, v tom ŠLUP-KLAP, hotové topinky vyskočily! Zrovna kocourovi pod čumák! Lidičky, ten se tak lek´, že spadl na zem. Já byla polomrtvá smíchy a kocour se, samozřejmě, urazil. Tak to má za to kousání.