"Haló, mamko, slyšíme se? Našli jsme v trávě dole u lesa koťátko! Je mokrý, asi prochladlo, maličký, klepe se a chrčí, louku jsme vzali rojnicí a nakonec jsme ho s klukama v té tmě podle mňoukání našli. Bereme ho sebou domů, připrav se na něj!!!"

Je neděle 19. 7. 2009, kolem desáté večer a takový telefonát. Chystám ředěné ohřáté tatra mléko, nahřívám kožešinový pelíšek, hledám kapky do očí. Synovi odpoledne přijeli z Brna kamarádi a večer místo čučení do počítače si jdou prý zablbnout po tmě do lesa, blázni!!!

Blbnutí se nakonec mění v rychlý návrat domů poklusem. Do kuchyně se vřítí banda tří výrostků. Brněnské městské přerostlé dítko s vyvalenýma očima, vysvlečené z mikiny, ve které na břiše pod tričkem zahřívá cosi, mě předává, co našli.

Áááách, je to maličké a je to holčička!! Sakra, tohle fakt nevypadá dobře, honem do nachystaného teplíčka a něco teplého do bříška!! Jak se jen mohlo takové mrně dostat na louku u lesa??? Ani pít jí moc nejde, na nožičkách se neudrží, tohle mrně potřebuje ještě mámu. Tak jsem dodatečně dostala ještě jeden nečekaný dárek k narozeninám.

Má veliký hlad, ale kojenecká lahvička má moc veliký dudák, maličká olizuje a chce moc a moc pít, tak vymačkávám z dudlíku kapičky mléka, nakonec beru stříkačku a krmím. Je tak malá, vysílená, podchlazená, bojím se, že tohle asi nezvládneme.

Ale jestli má umřít, tak alespoň není sama a venku, ale tady u nás v teple. Ach, to bude noc. Maličká usíná a domácí kočky honem zjišťují, co se to tady děje. Tailessek je hned ochotný omývat, Sesinka je opatrnější, Krejza se bojí a ustupuje. Pelíšek s maličkou raději nosím sebou, a beru si ji i do postele.

A už tady hned první večer to vlastně začalo. Největší zájem o maličkou má naše Adélka. Stahuje si pelíšek ze stolu a v zubech si ji odnáší na své místo. No Adélko?? Co to děláš, to nesmíš!!! Adélka se ale nedávno rozloučila se svým potomkem, odstaveným štěňátkem Peguotkem a tak se asi není co divit jejím mateřským instinktům. Neublíží???

Asi bych měla napsat, kdo je Adélka. Je to jedna z dvou našich fen, patří synovi a je to 4letá čistokrevná, chovná bulteriérka. Přece jen jsem trošku na vážkách, zda téhle lásce na první pohled dát zelenou. Adélka je na ostatní kočky zvyklá a má je ráda, ale stejně jsem ve střehu a prozatím se o maličkou postarám sama, pokud to vůbec zvládneme.

Mám velikou podporu kamarádek kočkobab z kočičího chatu, maličká od nich dostává jméno Lesněnka. První noc jsme zvládli, hurá!!! Má zájem jen o mlíčko a spaní. Masíruju bříško, čůráme, druhý den už je i bobeček, tahle bíločerná kočičí holčička chce žít, šance na život se drží a nepustí.

Musím ji sebou vzít do směny, jinak to nejde. Vozím ji v maličké kosmetické taštičce, kde má i pelíšek a spí a spí a spí. Konečně při prvním volnu jedeme honem k vet. Dostává atb, vitamíny, odčervit, odblešit, postup je stejný jako u všech, které jsem kdy našla. A je nás o jednu víc. Tailessek, Krejza a Sesinka ji rychle přijímají mezi sebe a maličká je den ode dne lepší a lepší.

Začínám vysazovat na kočičí wc a ona neomylně ví co má dělat, je to zlatíčko. Po kuchyni se mi za pár dní pod dohledem všech batolí bílá mrňka s černým baretkem na hlavičce a s bílým lampáškem na konci černého ocásku. Začíná lumpačit s ostatníma, je vzorně čistotná a stále při chuti. Lesněnka to ZVLÁDLA!!!!

Co nejde přehlédnout je její silná citová vazba na Adélku. To je i pro mě nové, nečekané a je to tak úžasné, dojemné a krásné, když se běží schovat k Adélce, když spolu spí, když ji Adélka omývá, a svým neohrabaným způsobem muchule a hrají si spolu. Tak se nestarala snad ani o své štěňátko. Lesněnka si našla i bradavky a dohání honem vše, o co dříve přišla.

Žasnu nad povahou Adélky, mám denně na co koukat a o čem přemýšlet Počáteční obavy z reakce Adélky byly zbytečné. Maličká Lesněnka si našla svou novou náhradní mámu sama. Je to neuvěřitelná dvojice nesourodých zvířátek, úžasných svým chováním. Přes vše co jsem dosud zažila se svým kocourkem Tailesskem a že toho opravdu nebylo málo, mě to znovu a znovu uvádí v úžas a dojetí.

V srpnu k nám přicházejí na ubytování nechtěná koťátka, sourozenci Rozinka a Moureček. To je ale už jiný příběh, společné je tu jen to, že i tyto asi tří měsíční ďáblíky přijímá Adélka do své péče a já tomu začínám říkat Adélčina školka. Znovu žasnu nad jejich povahami a nad vztahy zvířátek mezi sebou. Nad tím, že mám štěstí a mé kočky zatím vždy přijaly mezi sebe nové příchozí a už jich taky bylo dost, nad jejich vzájemnou snášenlivostí mezi sebou, mezi fenkami, nad péčí Adélky o Lesněnku.

Je tu listopad, školka roste jak z vody, doma je nás zase o jednu víc. V září, uprostřed noci se k nám oknem dobývala kočička a už zůstala. Doma je sedm koček a dvě feny. Je na čase nachystat koťatům baťůžky a vypravit je do světa.

Z Lesněnky je překrásná, zdravá, čistotná a hravá kočičí slečna. Má asi 5 měsíců a čeká na svého človíčka, stejně tak i Rozinka a Mourek. Tihle kočičí puberťáci si to zaslouží. Narodili se do světa plného lhostejnosti, krutosti a nezájmu. Ocitli se sami v době, kdy by asi nepřežili, Lesněnka určitě. Jejich start do života nebyl zrovna šťastný, ale šanci na přežití a snad i šťastný život dostali, pomozte jim prosím i dál.

A u nás se tak udělá místo pro další potřebné kožíšky, které si nás vždy neomylně najdou. Tak moc bych jim přála šťastný a bezstarostný život ve společnosti hodného a milujícího člověka, který je zabezpečí a postará se o ně. A oni mu to oplatí svou náklonností a svou láskou. Oni to umí, stačí jim to jen umožnit.

Tak prosím za tato krásná koťata, pokud někoho z vás příběh Lesněnky nebo Mourka a Rozinky oslovil a chtěl by si pořídit kočičího kamaráda a postarat se o něj, kontaktujte nás. Zdravím všechny kočičí nadšence a všem, kdo opuštěným kočičkám pomáháte, děkuji za vaši práci, která v dnešní době nemá konce.

S pozdravem mňau-haf

Míla a spol. z podhůří Orlických hor.

Lesněnka a další koťátka z "Adelčiny školky" na nový domov čekají v depozitu Kočičí naděje o.s. u paní Míly J.

tel: 607 161 519

email: milaask@seznam.cz, www.kocicinadeje.cz