Co všechno se mi za ten rok stalo! Loni touhle dobou jsem si spokojeně žil u Chloe (no moc fajn to nebylo, její mládě mě tahalo za uši a pořád otravovalo) jako kočka polodomácí/ polovenkovní a jmenovala jsem se Suki. Pak mě Chloe donesla nějakým cizím lidem a ti si mě vzali domů. Prý tady teď budu bydlet.

Dokonce mě odvezli někam, kde to divně smrdělo a řekli mi, že už nejsem kočka, ale kocour a budu se jmenovat Felix. Paní v bílém plášti mě prohlídla a píchala, ale já byl statečný a ani nemňouk. A pak jsem tam jel ještě jednou a to mě uspali a dělali se mnou divné věci. Prý kastrace, nebo co.

Nový domov je fajn, dvounožce jsem vycvičil jedna dvě. Celkem rychle pochopili, že doma mě nikdo neudrží. Pořídili mi kočičí dvířka a teď jsem pánem zahrad. Sice to chvíli trvalo, ale teď už je všem jasné, že ten nejlepší a nejchytřejší kocour jsem já. Dokonce mám už vycvičeného pána přes zahradu a ten mě každý den dokrmuje. Prý jsem tlustý a tak mi doma nedají pořádně najíst a musím si hledat potravu sám. A jak mi u něj chutná.

A doma? Můj typický den probíhá tak, že kolem 6:45 vstanu a jdu vzbudit páníčky. Ti si klidně chrápou a tak mňoukám za dveřmi ložnice, aby nezaspali. Pořád si stežujou, že musí chodit do práce vydělávat peníze, aby mi mohli koupit mňamky, tak jsem vždy připraven a ochotně je budím.

Co na tom, že budík zvoní až v 7:15, aspoň můžu skočit na paničku a pěkně jí příst. Pán to nemá rád, chce mě vyhodit, ale ona je přítulná a nechá mě pomazlit. Pak mě nakrmí a jde do koupelny, kde ji občas musím zkontrolovat, zda se myje pořádně. Pak si suší vlasy a to ji pozoruju a umývám se. Pokud mi ale dala málo jídla, utíkám k hodnému pánovi pro další papání.

Oni pak jdou do té práce a já si projdu rajón a jdu spát. Nejraději mám, když zapomenou zavřít dveře od ložnice, to mám pak jejich obrovskou postel sám pro sebe. Budím se kolem šesté, když se vrací pán z práce a hned mě nakrmí. Někdy, když jsou obzvlášť hodní, tak jim přinesu dáreček. Sem tam myšku, krysu, ptáčka... Včera jsem jim přinesl 2 holátka, ale pán se na mě zlobil, že prý je to fuj - vůbec neví, co je dobré. Tak jsem se s nima nebavil.

Počkal jsem na paničku, až mě nakrmí a zalezl jsem si do pelíšku a stávkoval. No, vlastně jsem byl z toho lovu tak vyčerpaný, že jsem usnul a spal až do rána. V misce nic nebylo, tak jsem šel na procházku a úplně zapomněl na čas. Až panička volala, tak jsem se teda vrátil.

Ale to jsem odbočil. Normálně si večer hrajem, mám svoje myšičky, krabice a sáčky, přetahujeme se a já vždycky vyhraju. Ti dva pak sedí před velkou svítící bednou a to mám nejraději. Skočím na pána v křesle a předu a předu, až usnu. On mě občas vzbudí a tak jdu na svůj gauč, kde zase spinkám, než mě panička vezme a odnese do ložnice. Ale jen na chvíli, pán mě tam nemá rád a tak mě vždycky za chvíli vyhodí.

A tak to chodí skoro pořád, občas je změna. Prý tomu říkají víkend a to blbnou doma s vysavačem a podobně. Mne to nevadí, aspoň mi vždy uklidí pelíšek a najdou nové (schované) hračky. Ale co úplně nesnáším je, když vidím ty jejich velké krabice - říkají tomu kufry.

To potom na několik dnů zmizí a já nechápu, co se děje. Sice jídlo dostávám od jiných spřátelených lidí a taky si se mnou chvíli hrajou, ale není to ono. Vůbec to nechápu, proč mi to ti moji lidi dělají? Už dlouho nikde nebyli, tak snad už nikdy nikam nepojedou?

Každopádně musím říct, že jsem si ten rok velice užil a očekávám, že všechny další budou stejné, ne-li lepší.

S pozdravem Mňau kočky a kocouři se s vámi loučí,

Felix