Díváme se do očí svých čtyřnohých přátel a vidíme v nich pohledy jejich předchůdců. Když naši zvířecí přátelé naplní své poslání na tomto světě, běží si dál a nás tu nechávají v slzavém údolí. Nám lidem pomohou otevřít oči, poznat svět z jiného úhlu pohledu a třeba i lépe pochopit sami sebe.

A na nás pak je, jak jejich odkaz naplníme, aby se nám vraceli, abychom jejich pohled četli v očích svých příštích miláčků. Když přijde chvíle nejsmutnější, ptáme se, proč? Proč teď a takto? Snad bychom se měli spíše ptát: Co jsme při vzájemném soužití vlastně pochopili?

Ještě nedozněla vlna odložených prázdninových dárků, kdy se z rodinného mazlíčka náhle stává odložený opuštěnec, a už se pomalu blíží právě ty milované i proklínané Vánoce, kdy se situace často opakuje. Lidská zodpovědnost bohužel často nemívá dlouhého trvání. A tak se útulky pomalu, ale jistě zaplňují a nastávají každoroční zimní obavy, jak to zvládnout.

Kočka, jak známo, je stvoření teplomilné.

Proto se vůbec nezlobí, když ji nezebou tlapky v mrazivých plískanicích, když nemusí žíznivě olizovat ten nedobrý sníh, když ji netrápí hlad a nemusí pracně hledat, kde hlavu složit. Kočky, které jsou nuceny přežít zimu v terénu, ať už v městských zákoutích či v promrzlých polích, vědí své.

Každé takové přežití nelehkého zimního období bohužel znatelně oslabuje kočičí organismus a zanechává mnohdy trvalé následky na jejich zdravotním stavu. Ne všechny toulavky mají to štěstí, že se dočkají přikrmování či přístupu k nezamrzlé vodě, případně možnosti schovat se v teplém suchém místě, odkud je nikdo vzápětí nevyžene.

Pro mnohé obyvatele městských částí je kočka v ulicích v lepším případě neviditelná, v tom horším se často stává terčem útoků, čímž pádem ztrácí zbytky důvěry v člověka. Na vesnicích je pro změnu kočka natolik běžným jevem, že nikoho z domorodců ani nenapadne, že v zimě si kočka ani ty myši nenachytá, a že tím ztrácí beztak chabý způsob obživy.

A to přesto, že právě zima je obdobím, kdy je zvýšený přísun živin nezbytný k vytváření imunity proti chladu. V zimě mají kočky také větší nároky na množství a kvalitu potravy - udržování tepla je stojí více energie. V zimě, na mrazu se kočkám zároveň mnohem hůře běhá, jelikož polštářky na tlapkách se vysuší, loupou a bolí.

Kočka nám nemůže sdělit, co a kde ji bolí, že je jí špatně a co se s ní děje. Kočka má strach z neznámého, spíše se bude snažit najít úkryt nebo se nám bude jevit nepřátelská, čímž se sama vzdává naděje na možnou pomoc.

I toulavé kočičí dobrodruhy trápí zimní počasí. Především malé kotě či starší kočka nemají bez pomoci příliš šancí na přežití. Ne každý, kdo najde promrzlé zvíře, se pokusí jej alespoň umístit do útulku, natož mu poskytnout potřebnou pomoc. Jenže - ono to umístění nalezence do útulku není jen tak. S blížící se zimou se na nás takřka denně obracejí lidé řešící otázku "kam s nimi", tedy s kočkami, které "zbyly" na chatách, chalupách, o které se nemá kdo postarat. Někteří jsou z dané situace sami nešťastní, jiní na rovinu přiznávají, že se prostě koček potřebují zbavit. Ovšem, málokdo vidí i finanční stránku věci a domnívá se, že předáním koček do útulku je věc zcela vyřešena. Jiní pro změnu žijí v iluzi, že útulky automaticky pobírají dotace, čímž pádem to prostě mají v popisu práce a taktéž je vyřešeno.

Fronty a nerváky na veterinách, nikdy nekončící úklidy kotců, denní kydání toalet, probdělé noci se čtyřnohými pacienty, věčné usmlouvávání věřitelů o každý další den v naději, to vše a mnohé další jakoby neexistovalo. Co obnáší takové odpiplání koťat či štěňat, Zvířetníci vědí.

Ale než propadat beznaději a malovat příslovečné čerty na zeď, raději doufáme, že tahle zima bude mírná, že koťata vyrostou i bez denního přísunu čerstvého masa, že jim ty granule po expiraci, které jediné byly k dispozici se slevou, postačí.

Že nejlevnější léky pomohou stejně jako ty osvědčené, ale cenově momentálně nedostupné, že se nám podaří přemluvit veterináře, aby nás tentokrát vzal na dluh, že se nic nestane, když očkování třiceti dorůstajících koťat počká, protože počkat musí, že tentokrát budou mít viry dovolenou, že bude na zimu čím topit, protože dřevo zase podražilo, že... Že přežijeme.

V plánu byla dostavba další karantény, ovšem člověk míní, živly mění, letní povodně nám daly zabrat samy o sobě. Ovšem "zabalit to" jsme prostě nedokázali...

"Povodňové mámy" u nás odrodily, chlupaté plaváčky jsme piplali, co nám síly stačily. Některá mrňata se ujala jedna radost, jiná dodnes bojují s následky nelehkého startu do života. Ale nám se chce jít dál, pro všechny příští, kterým snad můžeme pomoci. I když to jde pořád ztuha. Nejhorší je ovšem nejistota a každodenní boj s existenčně-provozní režií.

Tenhle článek je vlastně poděkování obyčejným lidem, těm "neviditelným", kteří místo velkých řečí prostě pošlou tu svoji kapku v moři. Ač je to k nevíře, nehlásají, jak spasí svět. Nelkají nad tím, jak se dříve žilo lépe. Místo slůvek útěchy, sladkobolných řečí a slibů pomáhají podle svých sil. V tomhle je ta síla.

Potřebujeme vás více, než si myslíte. Život je jinde. Vy, obyčejní lidé s obyčejnými každodenními starostmi, kteří vidíte a myslíte srdcem, vy jste naše naděje...

Dovolím si závěrem malou vánoční reklamu - na e-shopu máme novinku, ideální pro vánoční čas - hrnek s podobiznou a jménem Vašeho miláčka (psího, kočičího, koňského... ;-)

To jen tak na okraj, radosti není nikdy dost! Ani té lidské, ani té kočičí...

Majka Šrámková, dobrovolník FELIX GREY o.s.

WWW.ARTCAT.CZ

číslo účtu 1002015761/2700