Kavalír je psík pilný, a jestli miluje nějakou činnost, tak je to vyhánění ptactva z křoví, což byl původní úkol malých španělů. Naše psice se nijak neliší, i když u některých kavalírů se lovecký pud už prý vytratil (neznám).

Světluška a Karamel

Na procházku chodíme po mostě přes železniční trať, kudy chodí spousta lidí i se psy. U trati stojí bývalý drážní domek, v něm bydlí trochu podivínský pán a chová tu na rozbahněném dvorečku pár slepic. Slepice jsou obvykle na dvorku, ale pokud jim chce dopřát zelené, sundá kus plotu a pustí je na travnatý břeh, který šplhá do kopce od domku k cestě.

Vím o tom, taky vím, že když hodím očkem na břeh a vidím je, stačí odvelet psice na druhou stranu cesty, aby na slípky neviděly, a je to v klidu. Až do nedávné doby.

Vracely jsme se s Kačkou z procházky, slepice tam byly, tak jsem psice odvedla na druhou stranu cesty, aby na ně neviděly, jenže jsem nepočítala s hnědou slípkou-průzkumnicí, která bloumala v křoví na té straně cesty, kam jsme psice odvedla, a vyletěla Karamele přímo před čumák. Není to v dědině, takže na vodítku nebyly…

Karamel

Karamel bleskově zahnala slepici do křoví a bylo odtud slyšet jen šílené kdákání a šustění tlapek, protože Karamelína u takových akcí neštěká. Řvala jsem jak na lesy, abych ji přivolala, ale marně. Světlušku celou dobu mrzelo, že to nestihla a já jsem ji drapla dřív, než tam stihla vletět taky. Po nějaké době kdákání utichlo a Karamel se jako vzorná psíčka vrátila ke mně. Připnula jsem jí vodítko stejně jako Světlušce a nechala ji s Kačkou na cestě. Obešla jsem ten strašně hustý pás křovisek a zespodu se snažila přijít na to, co se stalo se slepicí.

Nenašla jsem ji. Jednak byla hnědá, takže se v hustém křoví hledala špatně, druhak si mohla dřepnout a tvářit se, že tam není. Další verzí bylo, že ji ranila mrtvice, jak to tak vystresované slípky umí, nebo se nenápadně vrátila domů. Navíc do těch špendlíkových keřů člověk strčí nanejvýš hlavu. Což jsem udělala a vyplašila odtud nějakou sovu, která rozespale s elegancí bombardéru odletěla do nedalekých borovic.

Takže doteď nevím, co se s tou slepicí stalo. Vím jen to, že si psice zatraceně dobře pamatují, kde k incidentu došlo, a musím je tudy vodit na vodítku, ze kterého se snaží natáhnout krk jak žirafa a nakouknout, co kdyby…

Foto: Matylda