Miluji ty jarní dny, které začínají mírně zaroseným ránem, v lehkém oparu, s příslibem slunečních paprsků, někdy ještě sevřené i křehkou kresbou ledu na loužích kolem cest... Je to tak známé, kolikrát už viděné, a přece pokaždé nové, čerstvé, až syrové. Na louce za domem rostou keřovité stromy mirabelek, jsou tu trnky; vzhůru k nebi natahují své vrásčité větve zplaněné hrušky, letité jabloně, ať už dávno úmyslně vysazené, nebo zachycené v náletech; zatím se za světlem derou i ještě drobné větve stromků vyrostlých z ořechů, nebo žaludů, ukrytých před časem v zemi veverkami.

Trnka

Třeba vás právě o polednách za hřejivého svitu slunce pod vrbou jívou s pořádnými kocoury překvapí nezvyklý hluk, tedy spíše hukot, a popojdete-li blíž, rozsvítí se vám v hlavě, a to nejen od žlutých kocourů, ale z toho ohromného množství spolupracujících včelích dělnic, které krouží pilně z jednoho kocouře na druhého, a nožky každé z nich zdobí kulička žlutého pelu.

Vrba jíva

A právě v těchto krátkých chvílích, kde končí období klidu, ale ještě se úplně neprojeví dravost všech těch lístků, listů, kvítků, nového jehličí, pučících poupat, čerstvých trnů a kdy jsou větve tudíž ještě z větší části vlastně holé, pozorovateli nebrání v rozhledu po větvích bujná zeleň, která v příštích pár dnech zakryje možnost vidět opravená, ale i nově vystavěná ptačí hnízda a v nich schovanou letošní snůšku.

Komu asi patří?

A tak, pokud si utrhnete třebas jen půlhodinku navíc třeba při pravidelném venčení, zcela jistě si všimnete toho stejného, a znovu tak jiného a stále okouzlujícího probouzení přírody. Může se vám podařit vyfotit hnízdo kmotry Straky a na dalším snímku, jak jej opravuje.

A vida, paní Strace

Nebo sýkorku koňadru, jak vyhlíží nejlepší místo pro založení hnízda nového.

Sýkorka koňadra

Nebo mně dosud neznámého ptáčka „bavlníčka šedomourka štíhloocasého“, ve skutečnosti mlynaříka dlouhoocasého (s identifikací některých ptáků mi pomohla kolegyně PK), který se rád předvádí na drobných keřích u sídlištních kontejnerů.

Mlynařík dlouhoocasý...

Pana Kosa, hledajícího v zemi nějaké červíky;

Kos černý - samice

paní Sojku, která o kus dál hledala zřejmě totéž.

Sojka obecná

Ve větvích vysedávajícího Zvonohlíka zahradního.

Zvonohlík zahradní

A když stihnete ještě pozorovat i půdu pod nohama, překvapí vás v tomto čase už odkvétající sněženky, zato z hodiny na hodinu se objevující a přibývající květy fialek, modřenců, ladoněk a barvínku. A každou hodinu zase o kus vyšší list tulipánu, co se prodírá z ještě studené země. I růžím už začínají pučet lístky a nad oddenky kosatců vylézají ploché špičaté listy.

Fialka

O kus dál pomalu, ale přece, se otvírají jednotlivá kvítka planých třešní. Louky zdobí puntíky bílých květů sedmikrásek, k nimž se zanedlouho přidají trávníky pokryté žlutými koberci pampelišek. Bude-li k nám počasí milostivé, při troše štěstí, najdete při procházce lesem třeba spadlé snítky jmelí s nenápadnými drobnými kvítky, nebo předčasně rozkvétající sasanky. Prostě stojí za to dívat se kolem a nasávat do sebe tu nádhernou, tak dobře známou, i když nenapodobitelnou vůni JARA... a veškerou tu krásu spatřit na vlastní oči.

Sasanky

Foto: Jitur. Klikněte do kteréhokoli obrázku v textu a podívejte se do fotogalerie.

Toto je obvyklý vípák, takže sem pište o čemkoli, co vás zajímá a oč se chcete podělit.