9.7.2020 | Svátek má Drahoslava


ČLOVĚČINY: Sýkorky na mandlích

26.12.2019

Ne, nejsem brutální stvůra, která chytá malé ptáčky a servíruje je v různých kulinářských úpravách.

Ale máme na balkoně dobré divadlo. Naše okna vedou do volného prostoru mezi domy… neřekla bych zrovna do parku, ale dětské hřiště tam je, nějaké lavičky taky… a stromy a keře. Navíc bydlíme jen kousek od lesa, takže ptactvo se u nás objevuje na pražské poměry hojně.

Už někdy na podzim jsem začala sýkorkám, které jsou našimi hlavními návštěvníky, dávat na obvyklé místo na okenním parapetu něco na přilepšenou (většinou slunečnicová semínka, občas vlašské ořechy, co jsme našli někde na výletě).

No a pak jsme měli doma nájezd moučných molů. Jednou z obětí byl i neotevřený půlkilový pytlík mandlí. Co teď s ním… fakt moc atraktivně nevypadal.

A tak jsem zkusmo pár mandlí nakrájela a nasypala do mističky, kam dávám ptákům krmení. Jenže zbytek (tj. skoro všechny mandle) jsem potřebovala dát někam,odkud na nás případní další moli nedosáhnou. Aha, taky na ten balkon, že. Budu je postupně přidělovat sýkorám.

Půl kila mandlí (mínus asi pět rozkrájených) nasypáno do velké misky na venkovním parapetu okna. Ani jsem je nepřikrývala, pokud není vyložená průtrž, až tak daleko neprší.

Třetí den Franta povídal, že viděl sýkorky létat do misky, že tam snad loví zbylé moly. To jsme si mysleli do chvíle, kdy jsme viděli první sýkoru odnášet mandli.

Sýkorka s mandlí

Sýkorka s mandlí

Podle Wikipedie sýkora koňadra, náš nejčastější návštěvník, váží 14 až 25 gramů!

Vážila jsem mandle, řekla bych tak gram na kus.

Od té doby se několikrát denně u nás odehrávalo báječné divadlo, kdy fronta sýkorek (vždycky se krmí jen jedna a ostatní čekají) parkovala porůznu na zábradlí, na stěnách balkonu a na prádelní šňůře, zatímco sýkorka, která byla na řadě, se osmělovala vletět na parapet a pak do misky. Přihlížející sýkory ji evidentně popoháněly dost nevrle, když už to trvalo moc dlouho, zkoušely nalétávat. Občas se i drobátko poškorpily.

Bylo to úžasné divadlo, bohužel nesmírně špatně fotitelné, protože ptáci jsou zvyklí, že máme žaluzie. Takže jsem fotila přes ně a navíc proti světlu. Ale myslím, že ten poměr mandle – ptačí hlavička je celkem zřejmý.

Po třech dnech byla miska prázdná…

Foto: Zana. Další fotky si můžete prohlédnout tady na Rajčeti.

Zana Neviditelný pes