Snad nejpočetnější jsou pavouci a z nich snad ten nejjedovatější se jmenuje Funnelweb. (Atrax robustus) Asi proto, že jeho pavučinové pasti na oběti mají tvar jakéhosi trychtýře.

Po celé Austrálii jich žije několik druhů, ale my se budeme zaobírat tím co žije v Sydney a okolí. Je to ten nejjedovatější a také největší. Dorůstá tří až pěti centimetrů. Samička je robustní se silnýma nohama, porostlá černými chlupy.

Sameček je stavěn lehčeji, je o trochu menší a lidem je smrtelně nebezpečný. Nejjedovatější pavouk na světě svými až 7 mm dlouhými a tvrdými "tesáky" pronikne i lebkou ještěrky a nebo nehtem dítěte. Tyto tesáky jsou "skládací" jako u některých jedovatých hadů a pavouk je napřimuje vždy až před útokem a nebo při útočném postoji. Kousnutí je velice bolestivé díky velikosti tesáků a kyselosti jedu.

Smrtelná dávka jedovatého koktejlu vyvolá u dospělé osoby do deseti minut třesavku, aby posléze tato upadla do hlubokého komatu, kdy může nastat poškození mozku. Bez podání séra postižený obvykle umírá na nedostatek kyslíku ve tkáních a nebo ztrátu krevního tlaku . A sérum je k dispozici až od roku 1985.

Do této doby tento neobyčejně komplexní jed odolával a vytvoření séra se nedařilo, přesto že se na jeho výrobě pracovalo od konce padesátých let minulého století. V Sydney, ještě roku 1981 na kousnutí tohoto pavouka zemřelo 13 lidí, včetně dva roky starého chlapce co zemřel do patnácti minut po kousnutí.

Tito pavouci si k pobytu vyhledávají chráněné, chladné a vlhké prostředí. V buši to je v údolích, pod drny trávy a nebo v kořenech stromů, kde si dělají svoje hnízda. V osadách to je v základech domů, v garážích a nebo na zahradách pod kameny, keři a nebo v zahradních boudách. Hnízdo je vlastně jakási pavučinou vystlaná nora až půl metru hluboká s více jak jedním vchodem či východem, vždy pod něčím ukrytým. Keřem, kamenem, suchou větví a podobně.

Nad otvorem nory je vlastní "past" na oběti. Pavučina začíná v noře a venku se postupně rozšiřuje do jakéhosi trychtýře od kterého paprskovitě vedou jednotlivá pavučinová vlákna sloužící jako trip wire, tedy drát co spouští past když se o něj zakopne. Ve večerních a nočních hodinách sedí pavouk v noře hned u otvoru a jakmile mu pavučinová vlákna signalizují přítomnost kořisti tak vyrazí a svoji oběť uštkne. A nemusí to být jen hmyz, ale i malé žáby a ještěrky, na kterých si pochutnává.

Jakmile sameček dosáhne sexuální dospělosti, tak se začne starat o zachování rodu. To se obvykle stává ve čtvrtém roce jeho života. Přestane lovit a žrát a vydá se do okolí hledat partnerku. A zde nastává samečkovo nejnebezpečnější období. Jakmile se k samičce přiblíží, tak se tato postaví do útočné pozice, která však je od té pravé útočné nepatrně odlišná.

Jak moc, to asi ví jen ten sameček a podle toho se chová. Když dostane ten správný signál, tak se k samičce přiblíží a začne předníma nohama ťukat samičce po těle. To samičku uvede do milostného transu a sameček má možnost provést oplodnění.

Přesto však musí druhým párem nohou držet samiččiny tesáky složené, aby ho snad při tom důležitém úkonu neuštkla. Jakmile je sameček se svojí prací hotov, tak mu nezbývá než vzít nohy na ramena a co nejrychleji zmizet z dosahu objektu své lásky. Většině se to podaří, ale ti neobratní a pomalejší skončí nevěstě jako svatební snídaně.