Jsem kočka jménem Shirocco. Mé tlapky našlapují tiše a stejně jako příslovečný vítr jsem všude a nikde. Mám různá jména i barvu srsti. Možná jsem zrovna přitulená k vašemu boku a umývám si svým drsným jazykem kožíšek, možná zrovna koukám hladovýma očima přes plot na plné misky na vašem zápraží, nebo právě tvrdě spím stulena ve svém oblíbeném pelíšku ve vašem domě. Jsem všude a nikde, jsem vidět jen tehdy, když já chci, zato vidím vše, co vidět potřebuji. Vidím zlé i dobré, znám příběhy koček i lidí s kočkami spojených, ať již pouty lásky či nenávisti. Pojďme si spolu zahrát hru...

Budu vám přinášet příběhy. Příběhy koček skutečných i koček, jimž vdechla život ruka spisovatele či malíře. Je na vás, zda budete chtít přistoupit na mou hru, pročíst si příběh a zamyslet se nad tím, kdo je tou osobou, do jejíhož života jsme spolu právě nakoukli... a jak se jmenuje kočka, která příběh vypráví.

Příběh první

Místo, kde žiji, je pro kočku ideální. Teplo po celý rok a žádný sníh. V bujné vegetaci mám mnoho úkrytů, dům s celoročně otevřenými dveřmi či okny skýtá nepřeberné množství zábavy. Nežiji zde samozřejmě sama, je nás tu mnoho, protože náš pán kočky miluje. Často ho vídáme, jak stojí u zvýšeného pultíku a jen tak v šortkách sepisuje své knihy. Miluji chvíle, kdy ležím na dřevěném stole, a můj pán mi drsnou dlaní hladí hebkou srst.

Než jsem jej potkala, žila jsem dlouhou dobu na lodi. Na každé lodi musela být kočka, však tam bývá práce dost a dost. Hlídat zásoby jídla před nenechavými zuby myšek byla vcelku zábava. Byla jsem kočka vážená, protože jsem lodi přinášela štěstí. Díky mým šesti prstům lodníci věřili, že moje přítomnost jim zaručí, že jejich plavba bude korunována úspěšným koncem. Jak velká musela být úcta lodního kapitána k mému novému pánovi, že i přesto mu mne daroval...

 Od doby, kdy jsem se usídlila v novém obydlí, se generace šestiprstých koček v našem okolí velmi rozšířila a vězte, že tam jsou ještě i v době, kdy čtete můj příběh.

Můj život je prostý, ale pro kočku zřejmě dokonalý. Mám svou volnost, mám místo, kam se mohu ukrýt, kde netrpím hladem a kde mne milují. Má koťata jsou úžasná a vždy je mezi nimi pár těch šťastných šestiprstých. Kocouři v okolí jsou statní a krásní ... co víc si může kočka přát?

V podvečer, kdy se všechny květy rozvoní ještě více a nad domem se snáší rychlý tropický soumrak, sedává pán na terase našeho domu. Opojná vůně mariposy a vlhký teplý vzduch, kočky honící se v keřích a pokojný klid je živnou půdou pro jeho fantazii. Svými příběhy ze života okouzluje lidi všech národů a barvy pleti. Nevymýšlí si je zcela, v jejich jádru jsou jeho vlastní zážitky, protože jeho neklidná povaha jej zavedla do různých končin a svět první poloviny 20. století nebyl zrovna klidné místo pro život. A on rozhodně nestál stranou, prošel oběma válkami, první jako dobrovolník ve španělské armádě, druhé se zúčastnil jako dopisovatel. Jeho zážitky velmi ovlivnily jeho knížky.

Nebude těžké mého pána poznat. Jeho osobnost je tak výrazná, tak osobitá, tak nepřehlédnutelná.

Pokud snad dosud nevíte... tak malá nápověda:

­„Vrátím se do Afriky, ale ne abych z ní tyl. S dvěma tužkami a několika stovkami toho nejlacinějšího papíru bych to dokázal, jenže já se chci prostě vrátit tam, kde se mi líbí žít, kde doopravdy žiju. Kde můj život neplyne jen tak. Naši předkové odjeli do Ameriky, protože tenkrát byla Amerika to pravé místo. Byla to kdysi dobrá země, ale my jsme ji zrasovali; a já teď odjedu někam jinam, jako jsme odjakživa měli právo odjet někam jinak a jako jsme vždycky vyjížděli. Vždycky je možné se vrátit. Ať si do Ameriky jezdí jiní, kteří nevědí, že už jedou pozdě. Naši předkové zažili Ameriku v nejlepší fázi a bojovali za ni, když opravdu stálo za to za ni bojovat. Já odjedu někam jinam. Za starých časů se pořád odjíždělo, a ještě existují místa, kam se dá jet.“

Ano, můj pán spisuje nádherné příběhy a já jsem ráda, že mu ve chvílích odpočinku mohu ležet na klíně. Probírá se mi v srsti a oslovuje mne jménem, které je pro tropické končiny opravdu velmi kontrastní. Nejen mne, ale i další spousty koček, které zde žijí, miluje celou svou velkou duší a všem nám dal domov. A nejen to.

 Domovem pro kočky bude toto místo i nadále, kdy už tu ani já, ani můj pán žít nebudeme. Lidé, kteří sem přijdou, si budou vážit toho, co můj pán vytvořil natolik, že ponechají náš domov nezměněný. Naleznete jej tak, jak jej pán v těžké chvíli opustil. A mezi předměty, kterých se dotýkal, na stole, u kterého večeřel, křesle, kde trávil podvečerní siestu, můžete i vy vidět některého z mých četných pra pra potomků...

Zde končí první příběh. Myslím, že nebylo těžké poznat, o kterém slavném člověku hovořila v příběhu jeho nejznámější kočka a že jejich jména vám dlouho utajena nezůstala.

A já jen doufám, že jste se mnou strávili hezkou chvilku a vzpomínka na tohoto muže, velkého milovníka života a koček, vám byla stejně příjemná jako mně.

Vaše Shirocco