7 fotografií

Nerada píšu nekrology za naše psy. Znamenají vždy bolestné rozloučení. Ale zároveň mám pocit, že si naši kamarádi zaslouží aspoň malý pomníček za to, co jsme s nimi prožili a co nám za svůj život dali.

Elwood, vlastním jménem Bedivere Tercius, se narodil z druhého vrhu naší zakladatelky chovu Áji. Měla jsem ho ráda od malička, byl to takový střapatý uličník, říkali jsme mu Diviš, Divíšek. Dvakrát si ho někdo už vybral a dvakrát změnil na poslední chvíli názor. Takže nakonec zůstal pro Petra, z kterého udělal našeho kamaráda. Zůstal u nás jako poslední a byl důkazem, že poslední štěně nemusí být vždy nejhorší.

Půlroční Elwood zvaný Elís na chatě. Flat coated retrívr. | foto: Eva Ž.

Elwood, jak mu páníček začal říkat, u nás byl poměrně často na hlídání, protože páníčka zavedly pracovní i sportovní povinnosti mimo domov. Stal se prakticky členem naší smečky. Jako všechny naše psy jsme ho vychovávali a cvičili. Elíšek byl velmi šikovný. Vzpomínám, jak jako půlroční štěně chtěl jako starší holky zkusit stopu. Tak jsme mu natáhli vlečku vycpanou králičí kůží a na konec stopy dali srnčí spárky, které byly lehčí. Kůže vážila kolem 2,5 kg. Elwoodek vypracoval moc šikovně vlečku, očichal spárky, došel po mé stopě ke stromu, za kterým jsem se schovávala a vyzývavě si ňafnul „naval králíka“. Tak jsem mu ho dala a čekala. Málem přepadl na čumák, protože tak těžký aport neměl, ale statečně ho dotáhl Báře, která pejska vypouštěla. Bylo znát, že je talent.

Doma byl hodný, pokud se nenudil. Když zůstal sám, byl poměrně dost velký ničitel. Petr mu říkal „můj drahý pes“, protože Elwood měl odjakživa vybraný vkus a ničil jen pěkné věci. Jakmile byl zaměstnaný, byl zlatý. Petr ho držel v kondici, cvičil s ním poslušnost i aport a základní hledání.

V plné kráse, Elwood. | foto: Eva Ž.

Když jsme ho další rok hlídali, tak nějak mě napadlo, že když toho dost umí, zkusíme lovecké zkoušky. Samozřejmě se psem, který má za sebou jen krátký výcvik a žádné zkušenosti, to byla hloupost, ale došli jsme zkoušky ve 2. ceně (v podstatě jako velmi dobře) a to jen kvůli jedné chybě. Netušila jsem, že jsem tím otevřela pozoruhodnou kariéru.

Zkusili jsme i výstavy. Velmi rychle získal titul Český šampion a byl celkem úspěšný. Ale výstav absolvoval poměrně málo, nebavily ani psa, ani pána.

Elwood, radost z práce je vidět. | foto: manželé Orsavovi

Práce Elwooda naopak bavila velmi. Tak jsem ho občas vytáhla na nějaké zkoušky a k mému překvapení se povedlo získat i první pracovní tituly. Další rok měla pracovní krizi moje Derry, která byla o rok mladší a nezralá. Abych ji nezničila, rozhodla jsem se zbytek sezóny pustit, a abych se nenudila, vzala jsem si Elwooda. A protože jsme nic nedělali polovičatě, rovnou jsme šli na všestranné zkoušky. Byly trochu jak na houpačce, ale dokončili jsme je opět ve 2. ceně.

Elwood, aport divoké husy (viděl ji poprvé v životě). | foto: Eva Ž.

Nervy drásajících zážitků jsem s Elwoodem měla dost. Například když mě strhl do řeky poté, co viděl hodit aport jinému psovi. Kromě namočeného mobilu a četných modřin se mi nic nestalo, i když jsem si v první chvíli nebyla jistá, zda mě neutopí nebo neuškrtí na vodítku. Den poté jsme jeli na zkoušky, kde málem vyhrál. Jen víceméně administrativně skončil druhý.

Dvakrát se kvalifikoval na MSR, nejvyšší soutěž retrívrů. Poprvé jsme udělali hloupou chybu a skončili v 2. ceně. Další rok jsme se vydali na pro nás památné MSR v Sazovicích u Zlína. Památné proto, že se z 20 psů kvalifikovali jen 4 fleti a všichni z našeho chovu (Ginny, Blekýs, Elwood a Derry). Vedla jsem dva z nich, Elwooda a Derču.

O dramatické situace nebyla nouze. Začalo to už týden před zkouškami, kdy mi Elwood nepochopitelně z vlečky v lese nepřinesl králíka. Prostě se rozhodl, že si ho zahrabe na horší časy. Šly na mě mdloby a deprese, co že tam vlastně budu na takových zkouškách dělat. Na zkouškách nešel bez chyb, ale to nešel nikdo, byly obtížné. Infarktových situací tam pár také bylo. Ale nakonec zcela neočekávaně jsme s Elwoodem, největším outsiderem, skončili na nádherném třetím místě v 1. ceně, s titulem CACT a dokončili šampionát práce. Elwood tak byl jedním z nemnoha psů, kteří mají jak šampiona práce, tak krásy.

Elwood, náš největší úspěch. | foto: manželé Orsavovi

Bohužel po něm nikdy nebyl vrh štěňat. I když byl úspěšný, zdravý, chovatelé si ho nevybrali. Nejblíže jsou mu příbuzensky Derry a Tia, které jsou ze ¾ příbuzné. Po těch je odchovů dost a v typu jsou Elwoodovi podobní (exteriérem i povahou).

Po velkém úspěchu jsem s voděním Elwooda skončila, pár zkoušek si vyzkoušel páníček. Ale hlavně chodil do praxe, dohledávat na hony. Oba to moc bavilo. Někdy, když Petr nemohl, jsem si ještě vzala Elwooda já. Na spolupráci se mnou nezapomněl, vždy mě moc vítal. Ještě vloni téměř ve 12 letech si užili loveckou sezónu.

Vpravo Elwood, vlevo Derry. | foto: manželé Orsavovi

Letos na jaře jsem byla nadšená, v jak skvělé kondici Elíšek je. V létě začaly první problémy. Hyperkeratóza tlapek, kdy ztvrdlá kůže praskala až do krve, mu znemožnila běhat. Chodil jen na krátké procházky a bolelo ho to. Po léčbě se ještě zlepšil a vypadal zas dobře. Ale choroba se vrátila, rozšířila i na jiné části těla a objevily se potíže se srdcem. Přes veškerou léčbu se povedlo ho stabilizovat vždy jen krátce. Ještě ve čtvrtek jsem ho navštívila. Už mě nebyl schopen vítat, ale pytlík sušeného masa mu udělal radost. Bylo mi jasné, že se pravděpodobně loučíme. V neděli poté umřel.

Elwood, portrét. | foto: Eva Ž.

O konci naší sportovní kariéry jsem psala po našem triumfu 5. 10. 2014. To jsem se vezla na vlně euforie a Elíšek byl plný sil (titul mu byl docela jedno). Netušila jsem, že o 8 let později, po smutném datu 9. 10. 2022, budu psát nekrolog a místo euforie budu vzpomínat sice s úsměvem na jeho rošťárny, ale ten úsměv bude mokrý od slz. Elwood se dožil 12 a 3/4 roku. To je v rámci plemene velmi hezký věk a život prožil naplno, šťastný a spokojený. Teď už ho nic netrápí. Bolest zůstala jen nám.

Elíšku, i když jsi byl můj jenom kousek, jen na práci, občasné hlídání a mazlení, je mi stejně těžko, jako když odešla tvá máma Ája a polosestra Ginny. Pro mě zůstaneš stále tím zvědavým střapatým Divíškem, rytířem kulatého stolu jménem Bedivere. Díky za ty společné roky.

P.S: O práci s Elwoodem jsem napsala tři články a kliknutím se na ně dostanete: Blázni mají štěstí, Staří blázni rozum nedostanou a Staří blázni potřetí.