Potom zajděte na film Blízko od sebe. Natočené podle divadelní hry od Tracyho Lettse „August: Osage County“. Miluju herečku Meryl Streep. Vždy když něco natočí, tak na ní jdeme s manželem do kina. Doma mám i sbírku DVD s jejími filmy. Ta ženská dokáže zahrát kdeco.

O filmu Blízko od sebe jsem se dozvěděla z recenzí, že to není v žádném případě konverzačka typu Mamma Mia. Spíše se bude blížit Sophiině volbě. Je to prý drsný film. Tyto informace jsem předala manželovi a vyrazili jsme do kina. Nebudu a nechci prozrazovat děj filmu, i když o ten prvoplánově neběží. Jde o herecké výkony.

Ten film je syrový a Meryl skvělá. Její Violet je zlá, cynická, nemocná a na prášcích závislá potvora. Ztratí se otec rodiny a domů se sjíždějí 3 dcery se svými partnery. Otec se najde utopený a následuje pohřeb. To je teprve začátek, to pravé peklo má přijít. U večeře po pohřbu to začíná. Kostlivci vyskakují ze skříní.

Tady pochopíte, jak dokážou být slova zlá. Když jsou přesně zacílená. Každá ze tří dcer má své problémy. A matka není milující a chápající. Naopak, ví jak ublížit. Když už máte pocit, že by ta potvora Violet mohla být konečně alespoň trochu chápající, v tom střih a Meryl jí vystřihne jako cynickou nestvůru. A ani nemrkne.

Scéna při večeři, kdy jí nejstarší dcera povalí na zem a křičí na ni, že teď tady vládne ona, je teda síla. Dcera se jí tak začíná podobat, i když tohle opravdu nechce. Hraje jí Julia Roberts. Nelze říci, že bych jí jako herečku měla ráda. Ale tady válí, dokonce chvílemi přehrává i Meryl. A to už je co říct. Netušila jsem, že Julia dokáže zahrát i zápornou roli. Za tuhle by si právem zasloužila Oskara.

Ale všichni tam hrají dobře. Ženské i mužské postavy. Ale tenhle film je o ženách. O tom, že ženy stárnou. O tom, že „Life is very long,“ v překladu „život je velmi dlouhý,“ citát T. S. Eliota. Myslím, že nejzásadnější větu celého snímku vysloví nejstarší dcera poté, když dostihne matku, která se v zoufalství rozeběhne jako šílená do polí: „Není kam utéct.“

Po skončení filmu, a to už se mi dlouho nestalo, jsme seděli v křeslech a vydýchávali ten film. A já jsem měla slzy v očích. Nebylo to dojetím. Prostě mě to dostalo. Až na samotnou dřeň. Jestli jste někdo ten film také viděl, zajímalo by mě, jak to na vás zapůsobilo.

Český trailer je zde: http://youtu.be/vmHXcBaMfy4

Míša z Plzně