M. Sedláková 26.2.2014 13:47

Konečně mě to přihlásilo, pár dní mi to nešlo

Děkuji všem za příspěvky.

Samozřejmě rozumím tomu, že se někdo nechce na film podívat. Ono je to opravdu silné a jde to fakt až na dřeň. I já byla z toho pár dní na mraky.

Ale Meryl mám opravdu moc ráda a chtěla jsem jí v tom filmě vidět. Ale raději si jí pustím v Mamma Mie nebo Nějak se to komplikuje.

Míša z Plzně

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Pospíšilová 26.2.2014 6:46

Viděla jsem

pro mne film ve správnou chvíli - nemám ideální vztahy - kdo je má? ale díky této hrůze jsem si uvědomila více jak těžko by se mohla některá vyřčená slova řešit a tak jsem je nevyslovila - vlastně ani nebyla příležitost, ale kdyby přišla jsem připravená - ve chvíli pocitu, že seknu, už vím co řeknu: "nechte mě mlčet, padal by ze mě jed". Ale pracuji na sobě, třeba tato situace ani nenastane? :-)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jenny 25.2.2014 21:55

Milá Míšo,

děkuji za zamyšlení nad filmovým skvostem v podání Meryl S.,Julie R.a ostatních. Nevím jestli bych ten film zvládla a to z různých důvodů.

Včera byl na TV2 uveden film Okupace v 26 obrazech a já si chtěla osvěžit  ten východní balkánský problém s návaznosti na německou okupaci. Jsem z toho ještě teď rozhozená a zničená i když jsem ten film měla zasutý v paměti. Někdy je to zdrcující vědět jak křehká hranice je mezi normálním životem a totalitou a může se to týkat i rodinných vztahů. 

Tož dobrou noc všem,  krásné sny a teplé pelíšky.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Yga 25.2.2014 21:53

Milá Míšo,

moc hezký článek, který stojí za zamyšlení. Myslím, že nejdůležitější je ta myšlenka, jak dovede slovo zranit. Mnozí z nás to zažili. A nejen na straně zraněného, ale i zraňujícího (věřím, že většinou z hlouposti či nevědomosti a ne z necitlivosti či dokonce ze zlomyslnosti).

Člověk by si opravdu měl rozmyslet, co z pusy vypustí, protože je svatá pravda, že vyřčené slovo ani párem volů nevezmeš zpět (a o psaném nemluvě).

Poznámka: víte co, nejhorší jsou lidi, co to s námi "myslí upřímně"

• reagovat
• nahlásit příspěvek

H. Williamson 25.2.2014 19:04

Miso, doufam, ze jsme se te nedotkly

s tim ochrannym odmitanim psychologicky traumatickych filmu. Uvedomila jsem si az ted, ze mas svych starosti a veci na premysleni hodne a obdivuju te, jak se s tim umis vyrovnat.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Kaštan 25.2.2014 18:48

Kaštan

Milá Hepčo, moc se mi Tvůj článek líbí a proto vím, že na tenhle film určitě nepůjdu. Já si o lidech a lidstvu obecně nemyslím nic pěkného, takže mě zlo i jen slovně plivané nemůže nijak překvapit. Ale patřim k těm, kteří by kvůli takovému filmu nespali a přemýšleli nad tím několik dní. A to se mi nechce :)

Jinak mám to štěstí, že moje rodina patří ke vztahově funkčním. Mám ráda, když vztahy fungují a lidi patřící rodinnou vazbou k sobě si umí a chtějí pomoci. Vím, že to není obvyklé, v rodině mého manžela byly z nejrůznějších důvodů narušeny vazby mezi rodiči a dětmi - tedy mezi mojí tchýmí a tchánem a jejími dětmi - potažmo mým manželem. Jakmile jsem se přivdala, začala jsem vztahy budovat. Teď patří moje tchýňka k mým kamarádkám a manželovi zase začala po letech fungovat jako máma a mým dětem jako skvělá babička. Bez dobré vůle na obou stranách by to ale nešlo...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

H. Williamson 25.2.2014 18:34

Takovej kontrapunkt

Lecim se doma z viroveho zapalu plic, tedy castecneho - nastesti jsem prusvih zaregistrovala brzo, takze se to zas tak moc nerozjelo. No a tak se obcas probudim v noci a musim si sednout. Predevcirem ve dve rano jsem uz nevedela co ze sebou, tak jsem hledala neco na televizi a nasla film. O zralocich, co pluji piskem na nejakem tropickem ostrove a poziraji lidi na diskotekovem festivalu. Fandila jsem zralokum.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

H. Williamson 25.2.2014 18:24

verim, Miso, ze to je fantasticky film

...zejmena je-li v tom Meryl Streep. Jo byly casy, byly, kdy na podobne filmy jem se divala rada a casto a prozivala je. Treba na filmy Akira Kurosawy jsem fascinovane zirala. Ale byla jsem mladsi, odvaznejsi, vic obrnena. teda ne, ze bych se divala jen na blbiny. Koupili jsme si k vanocum kompletni sadu Sherlocka Holmese z originalniho BBC serial. Ano, jsou tam tajemna a zla zakouti lidske duse, ale nakonec zlo je potrestano. Ano, je to schematicke, ale tak nejak mi to dnesni dobou vyhovuje, zejmena ve filmove podobe. Knihy, tam mi to tak neprijde.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Lex 25.2.2014 18:06

Milá Míšo,

je fajn, že jsi na tento film upozornila a dobře popsala. Já jsem ho neviděla a tak jako některé mé předřečnice, se poslední dobou takovým nádherným příběhům ve filmech vyhýbám. Myslím si, že jak člověk stárně (alespoň u mne) tak je senzitivnější a cítím, že by mi  moc velké prožívání příběhu a zvlášť po takovém hereckém koncertu, nedělalo dobře. A myslím, že je to i pocta tomu filmu a hereckým výkonům, když se člověk na něj "bojí" jít.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Crossette 25.2.2014 17:12

Asi se podíváme

možná (nejen) kvůli hereckému obsazení (ženskému i mužskému). Věřím, že to bude drsné, ale už jsme trochu na podobné náměty zvyklí. Setkali jsme se s nimi již několikrát jak ve filmech, tak v divadelních hrách. Tedy situace, kdy se nevinná rodinná setkání děsně zvrtnou a vyhrotí, že divákovi z toho naskakuje husí kůže. Jenže asi jsou tyhle situace běžnější v životě, než by si jeden myslel. Před zdejšími dvěma hlavními svátky se o podobných "možnostech" dost mluví, Hlavně před největším am. svátkem Thanksgiving (Díkuvzdání), kdy se rodiny scházejí daleko vice, než třeba na Vánoce. V časopisech, na internet a v TV různí psychologové radí, jak si svátky užít a nepokazit si je rodinnými rozepřemi. Radí, kterým tématům se u společného stolu vyhýbat, jak reagovat na nečekaná ohromující sdělení, jak si zachovat klid atd. Protože skoro každé svátky se stane rodinná tragedie (často nejen jedna), kdy nevinná konverzace u stolu končí buď bojem na nože, nebo střelbou. Já osobně si něco takového nedovedu vůbec představit.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Lída 25.2.2014 16:45

Já ani neváhám

programově se těmhle filmům vyhýbám. Neviděla jsem Schindlerův seznam, Habermannův mlýn ani Lidice. Možná jsem přecitlivělá, ale já po takovémhle filmu nemůžu spát, pořád na to myslím a rozhodí mě to na dost dlouho. Ono stačí, že musím strávit ty skutečné tragedie, co se ve světě dějí, a že jich není málo.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Lika 25.2.2014 14:54

Taky váhám

Taky váhám, jestli se na film podívat. Znám filmy, které taky jdou až na dřeň, ale zanechaly ve mně krásný pocit, sice smutný, ale přece jen jsem si připadala usmířená, obrácená tváří k životu...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Matylda 25.2.2014 11:32

Já myslím,

že na tenhle film nepůjdu. V poslední době si připadám, že bojuju s větrnými mlýny na všech frontách, a tak mimo realitu si radši dám něco odpočinkového, co mě nebude budit ze spaní. Na tenhle film bych musela být ve správné duševní konstelaci a to rozhodně nejsem.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

D. Ruščáková 25.2.2014 10:04

Milá Míšo,

musel to být sugestivní zážitek a já váhám, jestli na takový film jít. Protože dobré filmy na mě strašně působí, nedokážu na ně zapomenout, takže mě někdy opravdu straší:)) Řeším to tak, že se jim vyhýbám - k vlastní škodě, já vím. Je zajímavé, že v knihách snesu hodně, ale ve filmu ne.

Jinak Meryl Streep mám opravdu ráda a sama žasnu, jak obrovský rozsah herectví zvládá. A věřím, že Julia Roberts to v sobě má také.

A ještě k tomu, cos o filmu napsala - tady vidíš, jak se dá vystřihnout strašné a silné drama u nedělního oběda a nepotřebuješ k tomu pád meteoritu a půlku světa na maděru. Protože to jsou lidské vztahy, které jsou pro nás nejsilnější, nejkrásnější i nejstrašnější:))

Díky za článek a na ten film upozorním Martina, jsem si jistá, že on ho ocení (já možná opatrně nahlédnu:))

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Vave 25.2.2014 9:09

Bohužel jsem

jsem ten film ještě neviděla, Míšo. Ale od Tvé předchozí zmínky někde v diskusi se na něj chystám, jenže nějak nenacházím potřebný kousek času.

Přeju všem krásný den. <3

• reagovat
• nahlásit příspěvek