ČLOVĚČINY: Milá Hana W.
Hana po získání amerického občanství foto: archiv Hana Williamson, Neviditelný pes
Dostala jsem v pondělí e-mail, posla špatné zprávy. Dozvěděla jsem se z něj, že Hana Williamson, Hana W., milá Zvířetnice, umřela. Ach jo. Dlouho o sobě nedávala vědět, takže jsem nebyla sama, kdo tušil, že je to vážné, ale pořád jsem doufala, že se opět ozve. Už tedy neozve.
Hana po získání amerického občanství, 1987
Poznala jsem Hanu jako velice vtipnou a vzdělanou ženu, se správným sexy chraplákem. Rovněž statečnou, což – bohužel – prověřily její zdravotní potíže až do mrtě mrťoucí. V každém e-mailu, pokud už se o svých strastech zmínila, však projevila starost spíš o své nejbližší než o sebe.
Hanu měli lidé rádi a udělala na ně dojem nejen v práci jako právník, ale i coby pozoruhodná kuchařka, což je znát i z kondolenční knihy.
Zvířetník měl to štěstí, že Hana psala i pro něj – namátkou břitce vtipné vyprávění Sedm pruhů na americké vlajce, strhující vyprávění z historie Columbie, o plantážích a kaméliích a samozřejmě o vaření: třeba jaká jídla jí pomohla zlepšit zdraví, ale i jak se připravuje pravá jižanská šunka nebo řada výtečných jídel s rajčaty.
Výčet určitě není úplný, Hana se objevovala na Zvířetníku nejméně od roku 2006.
Můžeme si i připomenout, jak viděla svět svýma očima – fotky najdete v jejích rajčatových albech.
Hana byla i na několika zvířetnických srazech, Sharka mi poslala fotky z několika Pražení, ta z roku 2011 je opravdu povedená :-)
Hana na jednom z Pražení, 2011
Ráda na tebe vzpomínám, milá Hano, a přeji dobrou plavbu na druhý břeh. Akorát jestli strejda G. nelhal a ta plachetnice pro tebe připlula opravdu ve tvých čtyřiašedesáti, tak to bylo sakra brzo.
Kdo můžete vzpomínky upřesnit, doplnit, určitě napište do diskuse.
Foto: archiv, Sharka, Nelina
